Biografický slovník
HAHN Albert 18.12.1824-10.2.1898: Porovnání verzí
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 18.12.1824 | | datum narození = 18.12.1824 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Vratislav (Polsko) |
| datum úmrtí = 10.2.1898 | | datum úmrtí = 10.2.1898 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Berlín (Německo) |
| − | | povolání = 27- Hutník nebo metalurg | + | | povolání = 27- Hutník nebo metalurg<br />66- Mecenáš |
| − | 66- Mecenáš | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 58-59 |
| + | }} | ||
| + | '''HAHN, Albert''', ''* 18. 12. 1824 Vratislav (Polsko), † 10. 2. 1898 Berlín (Německo), železářský a textilní podnikatel, mecenáš umění'' | ||
| + | |||
| + | Otec Martin H. byl židovským bankéřem a obchodníkem v tehdy pruské Vratislavi, bratr '''Eduard Moritz H.''' (1781–1840) významným profesorem matematiky a fyziky na vratislavské univerzitě. Vzdělání získal H. částečně v rodině, částečně na školách, které navštěvoval v rodišti. Ve čtrnácti letech pracoval v otcově obchodě, brzy otevřel vlastní obchod s potravinami. 1851 se přestěhoval do Berlína, kde se dvěma společníky (F. Heinem a jeho švagrem, hutním podnikatelem S. Huldschinskym) vybudoval 1862 jednu z prvních německých továren na umělou vlnu, k níž přibyla ještě přádelna a tkalcovna. Poté se věnoval obchodu s rourami, které dovážel z Anglie. Šlo o výnosný podnik, na evropské pevnině se nevyráběly. 1867 založili H. a Huldschinsky v Gliwicích (Prusko, dnes Polsko) vlastní rourovnu, po šesti letech provozu ale zanikla. | ||
| + | |||
| + | H. 1873 zprovoznil továrnu na výrobu nýtů a trubek v Düsseldorfu-Oberbilku (Německo), současně uvedl do chodu válcovnu železa a plechu v Großenbaumu (dnes č. m. Duisburg). 1879 byla v Berlíně ustanovena veřejná obchodní společnost Albert Hahn Röhrenwalzwerke (Válcovna trubek Alberta Hahna) s obchodní kanceláří ve Vídni a rourovnou v Düsseldorfu. H. spolupodílníkem se stal Heinrich Eisner (1850 až 1918), podnikatel v ocelářství, železářství a strojírenství. Jejich firma expandovala počátkem osmdesátých let 19. století do Ruska; v Jekatěrinoslavi (dnes Dnipro na Ukrajině) postavili rourovnu, jež se postupně rozrostla o ocelárnu, válcovnu železa a plechu a vysoké pece. Díky prodejní kanceláři v Moskvě monopolně ovládali ruský obchod s rourami. H. podnikatelské aktivity v Rusku byly realizovány prostřednictvím firmy Russische Gesellschaft für Röhrenfabrikation (Ruská společnost pro výrobu trubek), založené 1888. | ||
| + | |||
| + | Hlavní firma mezitím začala pronikat se svými výrobky na území rakousko-uherské monarchie. Vídeňská kancelář dominovala rakouskému trhu s rourami, avšak po zavedení nevýhodného celního tarifu (1882) bylo rozhodnuto vybudovat závod přímo v Rakousko-Uhersku. 1885 H. vystavěl a uvedl do provozu válcovnu trub svařovaných natupo v Bohumíně-Šunychlu, kterou v devadesátých letech 19. století rozšířil o slévárnu, pudlovnu a válcovnu, kde se vyrábělo komerční válcované železo, různé druhy válcovaných profilů, nosníky, důlní kolejnice apod. O umístění výroby do Bohumína rozhodly nejen jeho výborné dopravněkomunikační podmínky (napojení na Severní dráhu císaře Ferdinanda, Košicko-bohumínskou dráhu a síť pruských železnic), ale i blízkost velkého množství černouhelných dolů a velkých hutních závodů, strategických z hlediska dodávek polotovarů. 1904 H. syn přestavěl pudlovnu na moderní siemens-martinskou ocelárnu, 1912–18 byla v rámci podniku provozována vysoká pec. 1896 byla veřejná obchodní společnost přeměna na akciovou společnost. Kolem 1900 zaměstnávaly H. provozy v Bohumíně asi čtrnáct set dělníků. | ||
| + | |||
| + | H. se stal prezidentem Spolku severoněmeckých textilních podnikatelů, členem kuratoria vyšší tkalcovské školy v Berlíně, přísedícím smírčího soudu pro obchod a průmysl. Byl mecenášem umění; zasloužil se například o rozvoj Uměleckoprůmyslového muzea v Berlíně. Podporoval rozšiřování systému sociálního pojištění, jakož i činnost spolků a nadací, které zakládali zaměstnanci jeho továren. | ||
| + | |||
| + | Jeho zásluhy o rozvoj německého průmyslu byly 1889 oceněny propůjčením titulu tajný komerční rada. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' ADB 49, s. 704–705; Bílková 2, s. 307–308; BL 1, s. 513; Myška 1, s. 151–152 (se soupisem pramenů a literatury); NDB 7, s. 500; Slezsko 2, s. 40–41; M. Myška, Przedsięwzięcia przemysłowe wrocławskiej rodziny Hahnów v monarchii austro-węgierskiej przed I wojną światową. Przyczynek do przenikania niemiecko-żydowskiego kapitału ze Śląska na teren ostrawskiego okręgu przemysłowego, in: Śląski Kwartalnik Historyczny (Sobótka) 32, 1977, s. 148–162; ttps://www.mesto-bohumin.cz/cz/o-meste/osobnosti/osobnosti/1101-hahn-albert-1824-1898.html (stav k 19. 10. 2017). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/146111 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Vojtěch Szajkó | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]] | [[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 34: | ||
[[Kategorie:1824]] | [[Kategorie:1824]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Vratislav]] |
[[Kategorie:1898]] | [[Kategorie:1898]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Berlín]] |
Aktuální verze z 9. 3. 2020, 19:50
| Albert HAHN | |
 | |
| Narození | 18.12.1824 |
|---|---|
| Místo narození | Vratislav (Polsko) |
| Úmrtí | 10.2.1898 |
| Místo úmrtí | Berlín (Německo) |
| Povolání |
27- Hutník nebo metalurg 66- Mecenáš |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 58-59 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=75321 |
HAHN, Albert, * 18. 12. 1824 Vratislav (Polsko), † 10. 2. 1898 Berlín (Německo), železářský a textilní podnikatel, mecenáš umění
Otec Martin H. byl židovským bankéřem a obchodníkem v tehdy pruské Vratislavi, bratr Eduard Moritz H. (1781–1840) významným profesorem matematiky a fyziky na vratislavské univerzitě. Vzdělání získal H. částečně v rodině, částečně na školách, které navštěvoval v rodišti. Ve čtrnácti letech pracoval v otcově obchodě, brzy otevřel vlastní obchod s potravinami. 1851 se přestěhoval do Berlína, kde se dvěma společníky (F. Heinem a jeho švagrem, hutním podnikatelem S. Huldschinskym) vybudoval 1862 jednu z prvních německých továren na umělou vlnu, k níž přibyla ještě přádelna a tkalcovna. Poté se věnoval obchodu s rourami, které dovážel z Anglie. Šlo o výnosný podnik, na evropské pevnině se nevyráběly. 1867 založili H. a Huldschinsky v Gliwicích (Prusko, dnes Polsko) vlastní rourovnu, po šesti letech provozu ale zanikla.
H. 1873 zprovoznil továrnu na výrobu nýtů a trubek v Düsseldorfu-Oberbilku (Německo), současně uvedl do chodu válcovnu železa a plechu v Großenbaumu (dnes č. m. Duisburg). 1879 byla v Berlíně ustanovena veřejná obchodní společnost Albert Hahn Röhrenwalzwerke (Válcovna trubek Alberta Hahna) s obchodní kanceláří ve Vídni a rourovnou v Düsseldorfu. H. spolupodílníkem se stal Heinrich Eisner (1850 až 1918), podnikatel v ocelářství, železářství a strojírenství. Jejich firma expandovala počátkem osmdesátých let 19. století do Ruska; v Jekatěrinoslavi (dnes Dnipro na Ukrajině) postavili rourovnu, jež se postupně rozrostla o ocelárnu, válcovnu železa a plechu a vysoké pece. Díky prodejní kanceláři v Moskvě monopolně ovládali ruský obchod s rourami. H. podnikatelské aktivity v Rusku byly realizovány prostřednictvím firmy Russische Gesellschaft für Röhrenfabrikation (Ruská společnost pro výrobu trubek), založené 1888.
Hlavní firma mezitím začala pronikat se svými výrobky na území rakousko-uherské monarchie. Vídeňská kancelář dominovala rakouskému trhu s rourami, avšak po zavedení nevýhodného celního tarifu (1882) bylo rozhodnuto vybudovat závod přímo v Rakousko-Uhersku. 1885 H. vystavěl a uvedl do provozu válcovnu trub svařovaných natupo v Bohumíně-Šunychlu, kterou v devadesátých letech 19. století rozšířil o slévárnu, pudlovnu a válcovnu, kde se vyrábělo komerční válcované železo, různé druhy válcovaných profilů, nosníky, důlní kolejnice apod. O umístění výroby do Bohumína rozhodly nejen jeho výborné dopravněkomunikační podmínky (napojení na Severní dráhu císaře Ferdinanda, Košicko-bohumínskou dráhu a síť pruských železnic), ale i blízkost velkého množství černouhelných dolů a velkých hutních závodů, strategických z hlediska dodávek polotovarů. 1904 H. syn přestavěl pudlovnu na moderní siemens-martinskou ocelárnu, 1912–18 byla v rámci podniku provozována vysoká pec. 1896 byla veřejná obchodní společnost přeměna na akciovou společnost. Kolem 1900 zaměstnávaly H. provozy v Bohumíně asi čtrnáct set dělníků.
H. se stal prezidentem Spolku severoněmeckých textilních podnikatelů, členem kuratoria vyšší tkalcovské školy v Berlíně, přísedícím smírčího soudu pro obchod a průmysl. Byl mecenášem umění; zasloužil se například o rozvoj Uměleckoprůmyslového muzea v Berlíně. Podporoval rozšiřování systému sociálního pojištění, jakož i činnost spolků a nadací, které zakládali zaměstnanci jeho továren.
Jeho zásluhy o rozvoj německého průmyslu byly 1889 oceněny propůjčením titulu tajný komerční rada.
L: ADB 49, s. 704–705; Bílková 2, s. 307–308; BL 1, s. 513; Myška 1, s. 151–152 (se soupisem pramenů a literatury); NDB 7, s. 500; Slezsko 2, s. 40–41; M. Myška, Przedsięwzięcia przemysłowe wrocławskiej rodziny Hahnów v monarchii austro-węgierskiej przed I wojną światową. Przyczynek do przenikania niemiecko-żydowskiego kapitału ze Śląska na teren ostrawskiego okręgu przemysłowego, in: Śląski Kwartalnik Historyczny (Sobótka) 32, 1977, s. 148–162; ttps://www.mesto-bohumin.cz/cz/o-meste/osobnosti/osobnosti/1101-hahn-albert-1824-1898.html (stav k 19. 10. 2017).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Vojtěch Szajkó
