HAHN Albert 18.12.1824-10.2.1898: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 18.12.1824
 
| datum narození = 18.12.1824
| místo narození = Wroclaw
+
| místo narození = Vratislav (Polsko)
 
| datum úmrtí = 10.2.1898
 
| datum úmrtí = 10.2.1898
| místo úmrtí = Berlin
+
| místo úmrtí = Berlín (Německo)
| povolání = 27- Hutník nebo metalurg
+
| povolání = 27- Hutník nebo metalurg<br />66- Mecenáš
66- Mecenáš
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Albert HAHN
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 58-59
 +
}}
 +
'''HAHN, Albert''', ''* 18. 12. 1824 Vratislav (Polsko),  † 10. 2. 1898 Berlín (Německo), železářský a textilní podnikatel, mecenáš umění''
 +
 
 +
Otec Martin H. byl židovským bankéřem a  obchodníkem v  tehdy pruské Vratislavi, bratr '''Eduard Moritz H.''' (1781–1840) významným profesorem matematiky a fyziky na vratislavské univerzitě. Vzdělání získal H. částečně v rodině, částečně na školách, které navštěvoval v rodišti. Ve čtrnácti letech pracoval v otcově obchodě, brzy otevřel vlastní obchod s potravinami. 1851 se přestěhoval do Berlína, kde se dvěma společníky (F. Heinem a jeho švagrem, hutním podnikatelem S. Huldschinskym) vybudoval 1862 jednu z prvních německých továren na umělou vlnu, k níž přibyla ještě přádelna a tkalcovna. Poté se věnoval obchodu s rourami, které dovážel z Anglie. Šlo o výnosný podnik, na evropské pevnině se nevyráběly. 1867 založili H. a Huldschinsky v Gliwicích (Prusko, dnes Polsko) vlastní rourovnu, po šesti letech provozu ale zanikla.
 +
 
 +
H. 1873 zprovoznil továrnu na výrobu nýtů a trubek v Düsseldorfu-Oberbilku (Německo), současně uvedl do chodu válcovnu železa a plechu v Großenbaumu (dnes č. m. Duisburg). 1879 byla v Berlíně ustanovena veřejná obchodní společnost Albert Hahn Röhrenwalzwerke (Válcovna trubek Alberta Hahna) s obchodní kanceláří ve Vídni a rourovnou v Düsseldorfu. H. spolupodílníkem se stal Heinrich Eisner (1850 až 1918), podnikatel v ocelářství, železářství a strojírenství. Jejich firma expandovala počátkem osmdesátých let 19. století do Ruska; v Jekatěrinoslavi (dnes Dnipro na Ukrajině) postavili rourovnu, jež se postupně rozrostla o ocelárnu, válcovnu železa a plechu a vysoké pece. Díky prodejní kanceláři v Moskvě monopolně ovládali ruský obchod s rourami. H. podnikatelské aktivity v Rusku byly realizovány prostřednictvím firmy Russische Gesellschaft für Röhrenfabrikation (Ruská společnost pro výrobu trubek), založené 1888.
 +
 
 +
Hlavní firma mezitím začala pronikat se svými výrobky na území rakousko-uherské monarchie. Vídeňská kancelář dominovala rakouskému trhu s rourami, avšak po zavedení nevýhodného celního tarifu (1882) bylo rozhodnuto vybudovat závod přímo v Rakousko-Uhersku. 1885 H. vystavěl a uvedl do provozu válcovnu trub svařovaných natupo v Bohumíně-Šunychlu, kterou v devadesátých letech 19. století rozšířil o slévárnu, pudlovnu a válcovnu, kde se vyrábělo komerční válcované železo, různé druhy válcovaných profilů, nosníky, důlní kolejnice apod. O umístění výroby do Bohumína rozhodly nejen jeho výborné dopravněkomunikační podmínky (napojení na Severní dráhu císaře Ferdinanda, Košicko-bohumínskou dráhu a síť pruských železnic), ale i blízkost velkého množství černouhelných dolů a velkých hutních závodů, strategických z hlediska dodávek polotovarů. 1904 H. syn přestavěl pudlovnu na moderní siemens-martinskou ocelárnu, 1912–18 byla v rámci podniku provozována vysoká pec. 1896 byla veřejná obchodní společnost přeměna na akciovou společnost. Kolem 1900 zaměstnávaly H. provozy v Bohumíně asi čtrnáct set dělníků.
 +
 
 +
H. se stal prezidentem Spolku severoněmeckých textilních podnikatelů, členem kuratoria vyšší tkalcovské školy v Berlíně, přísedícím smírčího soudu pro obchod a průmysl. Byl mecenášem umění; zasloužil se například o rozvoj Uměleckoprůmyslového muzea v Berlíně. Podporoval rozšiřování systému sociálního pojištění, jakož i činnost spolků a nadací, které zakládali zaměstnanci jeho továren.
 +
 
 +
Jeho zásluhy o rozvoj německého průmyslu byly 1889 oceněny propůjčením titulu tajný komerční rada.
 +
 
 +
'''L:''' ADB 49, s. 704–705; Bílková 2, s. 307–308; BL 1, s. 513; Myška 1, s. 151–152 (se soupisem pramenů a literatury); NDB 7, s. 500; Slezsko 2, s. 40–41; M. Myška, Przedsięwzięcia przemysłowe wrocławskiej rodziny Hahnów v monarchii austro-węgierskiej przed I wojną światową. Przyczynek do przenikania niemiecko-żydowskiego kapitału ze Śląska na teren ostrawskiego okręgu przemysłowego, in: Śląski Kwartalnik Historyczny (Sobótka) 32, 1977, s. 148–162; ttps://www.mesto-bohumin.cz/cz/o-meste/osobnosti/osobnosti/1101-hahn-albert-1824-1898.html (stav k 19. 10. 2017).
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/146111 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Vojtěch Szajkó
 +
 
  
== Literatura ==
 
Podnikatelé, 151-2; NDB 7; ADB, 49;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]]
 
[[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]]
Řádka 19: Řádka 34:
  
 
[[Kategorie:1824]]
 
[[Kategorie:1824]]
[[Kategorie:Wroclaw]]
+
[[Kategorie:Vratislav]]
 
[[Kategorie:1898]]
 
[[Kategorie:1898]]
[[Kategorie:Berlin]]
+
[[Kategorie:Berlín]]

Aktuální verze z 9. 3. 2020, 19:50

Albert HAHN
Narození 18.12.1824
Místo narození Vratislav (Polsko)
Úmrtí 10.2.1898
Místo úmrtí Berlín (Německo)
Povolání 27- Hutník nebo metalurg
66- Mecenáš
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 58-59

HAHN, Albert, * 18. 12. 1824 Vratislav (Polsko), † 10. 2. 1898 Berlín (Německo), železářský a textilní podnikatel, mecenáš umění

Otec Martin H. byl židovským bankéřem a  obchodníkem v  tehdy pruské Vratislavi, bratr Eduard Moritz H. (1781–1840) významným profesorem matematiky a fyziky na vratislavské univerzitě. Vzdělání získal H. částečně v rodině, částečně na školách, které navštěvoval v rodišti. Ve čtrnácti letech pracoval v otcově obchodě, brzy otevřel vlastní obchod s potravinami. 1851 se přestěhoval do Berlína, kde se dvěma společníky (F. Heinem a jeho švagrem, hutním podnikatelem S. Huldschinskym) vybudoval 1862 jednu z prvních německých továren na umělou vlnu, k níž přibyla ještě přádelna a tkalcovna. Poté se věnoval obchodu s rourami, které dovážel z Anglie. Šlo o výnosný podnik, na evropské pevnině se nevyráběly. 1867 založili H. a Huldschinsky v Gliwicích (Prusko, dnes Polsko) vlastní rourovnu, po šesti letech provozu ale zanikla.

H. 1873 zprovoznil továrnu na výrobu nýtů a trubek v Düsseldorfu-Oberbilku (Německo), současně uvedl do chodu válcovnu železa a plechu v Großenbaumu (dnes č. m. Duisburg). 1879 byla v Berlíně ustanovena veřejná obchodní společnost Albert Hahn Röhrenwalzwerke (Válcovna trubek Alberta Hahna) s obchodní kanceláří ve Vídni a rourovnou v Düsseldorfu. H. spolupodílníkem se stal Heinrich Eisner (1850 až 1918), podnikatel v ocelářství, železářství a strojírenství. Jejich firma expandovala počátkem osmdesátých let 19. století do Ruska; v Jekatěrinoslavi (dnes Dnipro na Ukrajině) postavili rourovnu, jež se postupně rozrostla o ocelárnu, válcovnu železa a plechu a vysoké pece. Díky prodejní kanceláři v Moskvě monopolně ovládali ruský obchod s rourami. H. podnikatelské aktivity v Rusku byly realizovány prostřednictvím firmy Russische Gesellschaft für Röhrenfabrikation (Ruská společnost pro výrobu trubek), založené 1888.

Hlavní firma mezitím začala pronikat se svými výrobky na území rakousko-uherské monarchie. Vídeňská kancelář dominovala rakouskému trhu s rourami, avšak po zavedení nevýhodného celního tarifu (1882) bylo rozhodnuto vybudovat závod přímo v Rakousko-Uhersku. 1885 H. vystavěl a uvedl do provozu válcovnu trub svařovaných natupo v Bohumíně-Šunychlu, kterou v devadesátých letech 19. století rozšířil o slévárnu, pudlovnu a válcovnu, kde se vyrábělo komerční válcované železo, různé druhy válcovaných profilů, nosníky, důlní kolejnice apod. O umístění výroby do Bohumína rozhodly nejen jeho výborné dopravněkomunikační podmínky (napojení na Severní dráhu císaře Ferdinanda, Košicko-bohumínskou dráhu a síť pruských železnic), ale i blízkost velkého množství černouhelných dolů a velkých hutních závodů, strategických z hlediska dodávek polotovarů. 1904 H. syn přestavěl pudlovnu na moderní siemens-martinskou ocelárnu, 1912–18 byla v rámci podniku provozována vysoká pec. 1896 byla veřejná obchodní společnost přeměna na akciovou společnost. Kolem 1900 zaměstnávaly H. provozy v Bohumíně asi čtrnáct set dělníků.

H. se stal prezidentem Spolku severoněmeckých textilních podnikatelů, členem kuratoria vyšší tkalcovské školy v Berlíně, přísedícím smírčího soudu pro obchod a průmysl. Byl mecenášem umění; zasloužil se například o rozvoj Uměleckoprůmyslového muzea v Berlíně. Podporoval rozšiřování systému sociálního pojištění, jakož i činnost spolků a nadací, které zakládali zaměstnanci jeho továren.

Jeho zásluhy o rozvoj německého průmyslu byly 1889 oceněny propůjčením titulu tajný komerční rada.

L: ADB 49, s. 704–705; Bílková 2, s. 307–308; BL 1, s. 513; Myška 1, s. 151–152 (se soupisem pramenů a literatury); NDB 7, s. 500; Slezsko 2, s. 40–41; M. Myška, Przedsięwzięcia przemysłowe wrocławskiej rodziny Hahnów v monarchii austro-węgierskiej przed I wojną światową. Przyczynek do przenikania niemiecko-żydowskiego kapitału ze Śląska na teren ostrawskiego okręgu przemysłowego, in: Śląski Kwartalnik Historyczny (Sobótka) 32, 1977, s. 148–162; ttps://www.mesto-bohumin.cz/cz/o-meste/osobnosti/osobnosti/1101-hahn-albert-1824-1898.html (stav k 19. 10. 2017).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vojtěch Szajkó