HAIDINGER Wilhelm 5.2.1795-19.3.1871: Porovnání verzí

Verze z 11. 3. 2020, 12:35

Wilhelm HAIDINGER
Narození	5.2.1795
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Úmrtí	19.3.1871
Místo úmrtí	Dornbach (Vídeň, Rakousko)
Povolání	11- Geolog 63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 64-65
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=71724

HAIDINGER, Wilhelm, * 5. 2. 1795 Vídeň (Rakousko), † 19. 3. 1871 Dornbach (Vídeň, Rakousko), mineralog, geolog

Syn Karla H. (1756–1797) a Josephy, roz. Schwabové, bratr Eugena (1790–1861) a Rudolfa H. (1792–1866). Absolvoval gymnázium ve Vídni, od 1812 studoval na technice (Johanneum) ve Štýrském Hradci, kde poznal mineraloga Friedricha Mohse. 1817 s ním odešel na Báňskou akademii do saského Freibergu, 1822 tam studia ukončil. Poté cestoval po Evropě. Od 1823 žil u bankéře a amatérského mineraloga Thomase Allana v Edinburghu a provázel ho na cestách (Skandinávie, Německo, Francie aj.), 1826 s ním navštívil Jáchymov. Získané poznatky z mineralogie a o rudách publikoval H. v odborném tisku (Transactions of the Royal Society of Edinburgh, Journal of Science, Philosophical Journal). 1828–40 byl podílníkem rodinné porcelánky v Lokti, zasloužil se o její technický pokrok, zároveň prováděl výzkum v okolí. Zabýval se nerosty z Jáchymova a dalších lokalit, stratigrafií křídy v Poohří, flórou svrchního paleozoika Plzeňské pánve a terciéru Sokolovské pánve. Výsledky publikoval 1830–46 v Abhandlungen der Königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften.

1840 byl jmenován ředitelem mineralogické sbírky Dvorní komory pro mincovnictví a hornictví ve Vídni s titulem báňského rady. S podporou vládních míst toto pracoviště přeměnil na montánní muzeum, kde se 1842–48 konaly přednášky mineralogů a geologů pro úředníky státních báňských provozů i pro další zájemce. (V jejich rámci umožnil J. Barrandovi, aby na veřejnosti poprvé přednesl výsledky svého výzkumu ve středních Čechách, jakkoli s jeho názory nesouhlasil.) Na základě zkušeností z Velké Británie a Francie sestavil z údajů báňských úřadů a ze starších publikací první přehlednou geologickou mapu habsburské monarchie Geognostische Übersichtskarte der Österreichischen Monarchie (1 : 864 000, 1845). Inicioval založení Říšského geologického ústavu (K. k. Geologische Reichsanstalt, GRA) ve Vídni a 1849 byl jmenován jeho ředitelem. Prvními spolupracovníky v GRA byli F. Hauer, J. Czjzek, A. F. Marschalk a F. Foetterle, od května 1850 D. Štúr. Pod H. vedením ústav zahájil první geologické mapování celého území monarchie; mapa byla vydána 1867–71; textové vysvětlivky vycházely postupně v ročence Jahrbuch der K. k. Geologischen Reichsanstalt.

Z nalezišť z různých zemí H. popsal a pojmenoval padesát čtyři nových druhů nerostů (např. slídu zinnwaldit z Cínovce, 1845) a řadu nerostů z Jáchymova (např. sternbergit, johannit, bornit, zippeit a voglit). Dále H. studoval např. rutil z Kašperských Hor, celestin ze Skotnice (u Příbora), baryt ze sedimentů termálních pramenů v Karlových Varech, korund a kyanit ze Šumperka, meteority z Broumova, Stonařova (u Jihlavy) a  Rokycan. Popsal kostní nálezy neogenního chobotnatce Dinotherium giganteum z Kelčan (u Kyjova) a pleistocenního medvěda Ursus spelaeus z jeskyně u Sloupu (Moravský kras). Cenným historickým pramenem jsou H. vzpomínky na období Montanistického muzea a přípravy k založení GRA. Uveřejnil více než tři sta prací, z toho třicet pět s českou tematikou. 1855 se podílel na založení geografické společnosti ve Vídni. Od císaře obdržel 1859 titul dvorního rady, 1862 skutečného dvorního rady; 1865 byl povýšen do rytířského stavu. 1866 odešel do penze. Na jeho počest pojmenoval E. Turner 1827 nový nerost z Jáchymova haidingerit.

D: výběr: Description of sternbergite, a new mineral species, in: Transactions of the Royal Society of Edinburgh 7, 1826, s. 242; Ueber den Johannit, eine neue Spezies des Mineralreiches, in: Abhandlungen der Königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften (Prag) 4, 1830, č. 2, s. 1–11; Handbuch der bestimmenden Mineralogie, Wien 1845; Ueber das Meteoreisen von Braunau, in: J. Ch. Poggendorff, Annalen der Physik und Chemie (Leipzig) 72, 1847, s. 580–582; Dinotherium giganteum von Kelčan unweit Gaya in Mähren, in: Berichte über die Mittheilungen von Freunden der Naturwissenschaften in Wien 4, 1848, č. 4, s. 379–380; Ueber das Silursystem in Böhmen, in: Sitzungsberichte der K. Akademie der Wissenschaften in Wien  1, 1848, s. 436–438; Das kaiserlich-königliche Montanistische Museum und die Freunde der Naturwissenschaften in Wien in den Jahren 1840 bis 1850. Erinnerungen an die Vorarbeiten zur Gründung der kaiserlich-königlichen Geologischen Reichs-Anstalt, Wien 1869.

L: Wurzbach 7, s. 208–213 (s bibliografií); ADB 10, 1879, s. 381–386; A. Wraný, Die Pflege der Mineralogie in Böhmen, 1896, passim; OSN 10, 1896, s. 744; V. J. Procházka, Repertorium literatury geologické a mineralogické Království českého etc., 1897, s. 59–61 a 226–227; ÖBL 2, s. 150; NGS 2, s. 708; NDB 7, s. 519–520; H. Zapfe, Index Palaeontologicorum Austriae, Wien 1971, s. 44; Z. Kukal, Medaile Cyrila Purkyně rakouskému geologickému ústavu, in: Zpravodaj (Český geologický ústav), 1995, č. 2, s. 1; F. Veselovský a kol., Who was who? – In names of secondary minerals discovered in Jáchymov (Joachimsthal), in: Journal of the Czech Geological Society 42, 1997, 4, s. 123–126; https://en.wikipedia.org.

Pavel Vlašímský