HAISE Václav 26.9.1903-2.3.1990: Porovnání verzí
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.9.1903 | | datum narození = 26.9.1903 | ||
− | | místo narození = Buk (u | + | | místo narození = Buk (u Vimperka) |
| datum úmrtí = 2.3.1990 | | datum úmrtí = 2.3.1990 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
− | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 71-72 | ||
}} | }} | ||
+ | '''HAISE, Václav''', ''* 26. 9. 1903 Buk (u Vimperka), † 2. 3. 1990 Praha, malíř'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v rodině chalupníka, v jedenácti letech osiřel a na náklady staršího bratra nastoupil 1917 do učení k prachatickému dekoratérovi K. Aleschovi, kterému pomáhal při výzdobě kostelních interiérů. S výučním listem odjel 1921 do Prahy a dva roky pracoval jako dekoratér v malírně Divadla na Vinohradech pod vedením šéfa výpravy J. Weniga. Po ukončení vojenské služby studoval na Ústřední škole bytového průmyslu u R. Fialy, Střední škole uměleckých řemesel v Brně a na Ukrajinské akademii v Praze u J. I. Kulce. 1932 nastoupil do malířské speciálky M. Švabinského na AVU, kterou absolvoval 1937. S Jednotou umělců výtvarných vystavoval od války figurální kompozice, zátiší, a hlavně krajiny. Švabinský ho považoval za jednoho z nejlepších krajinářů, kteří vyšli z jeho školy. Námětem H. novoklasických krajin, podávaných v širokých, tlumeně barevných plochách, nejčastěji bílých, modrých, zelených a červených, byly pražská Troja a Podbaba, případně Roztoky, především ovšem rodné Pošumaví a od šedesátých let rovněž Železné hory, kam zajížděl. V období socialistického realismu dočasně vybočil ze svého zaujetí venkovskými chalupami a vodními plochami a zobrazil hornické kraje Českého středohoří a severních Čech. Důležitým rysem jeho krajinomalby bylo tvarové zjednodušení postupující k znakovosti a expresivita oblohy, zachycované pruskou modří. Od 1960 pravidelně vystavoval v pražské Špálově galerii. H. krajiny vynikají dokonalou znalostí podhorského terénu a skladby osídlení i složitou barevností. 1975 obdržel titul zasloužilého umělce. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Toman 1, s. 286; SČSVU 3, s. 28; O. Čihák, H. – Homolka – Hošek, 1946 (katalog); J. Zázvorka, V. H., 1949 (katalog); V. Diviš, V. H. – práce z desíti let, 1960 (katalog); Z. Sejček, Pokračovatelé české krajinomalby v Železných horách, 2007, s. 17; http://abart-full.artarchiv.cz (se soupisem výstav a další literaturou, stav k 7. 3. 2017). | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] |
Aktuální verze z 11. 3. 2020, 16:53
Václav HAISE | |
Narození | 26.9.1903 |
---|---|
Místo narození | Buk (u Vimperka) |
Úmrtí | 2.3.1990 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 71-72 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48174 |
HAISE, Václav, * 26. 9. 1903 Buk (u Vimperka), † 2. 3. 1990 Praha, malíř
Narodil se v rodině chalupníka, v jedenácti letech osiřel a na náklady staršího bratra nastoupil 1917 do učení k prachatickému dekoratérovi K. Aleschovi, kterému pomáhal při výzdobě kostelních interiérů. S výučním listem odjel 1921 do Prahy a dva roky pracoval jako dekoratér v malírně Divadla na Vinohradech pod vedením šéfa výpravy J. Weniga. Po ukončení vojenské služby studoval na Ústřední škole bytového průmyslu u R. Fialy, Střední škole uměleckých řemesel v Brně a na Ukrajinské akademii v Praze u J. I. Kulce. 1932 nastoupil do malířské speciálky M. Švabinského na AVU, kterou absolvoval 1937. S Jednotou umělců výtvarných vystavoval od války figurální kompozice, zátiší, a hlavně krajiny. Švabinský ho považoval za jednoho z nejlepších krajinářů, kteří vyšli z jeho školy. Námětem H. novoklasických krajin, podávaných v širokých, tlumeně barevných plochách, nejčastěji bílých, modrých, zelených a červených, byly pražská Troja a Podbaba, případně Roztoky, především ovšem rodné Pošumaví a od šedesátých let rovněž Železné hory, kam zajížděl. V období socialistického realismu dočasně vybočil ze svého zaujetí venkovskými chalupami a vodními plochami a zobrazil hornické kraje Českého středohoří a severních Čech. Důležitým rysem jeho krajinomalby bylo tvarové zjednodušení postupující k znakovosti a expresivita oblohy, zachycované pruskou modří. Od 1960 pravidelně vystavoval v pražské Špálově galerii. H. krajiny vynikají dokonalou znalostí podhorského terénu a skladby osídlení i složitou barevností. 1975 obdržel titul zasloužilého umělce.
L: Toman 1, s. 286; SČSVU 3, s. 28; O. Čihák, H. – Homolka – Hošek, 1946 (katalog); J. Zázvorka, V. H., 1949 (katalog); V. Diviš, V. H. – práce z desíti let, 1960 (katalog); Z. Sejček, Pokračovatelé české krajinomalby v Železných horách, 2007, s. 17; http://abart-full.artarchiv.cz (se soupisem výstav a další literaturou, stav k 7. 3. 2017).
Martin Kučera