HAISE Václav 26.9.1903-2.3.1990: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 26.9.1903
 
| datum narození = 26.9.1903
| místo narození = Buk (u Prachatic)
+
| místo narození = Buk (u Vimperka)
 
| datum úmrtí = 2.3.1990
 
| datum úmrtí = 2.3.1990
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
 
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 71-72
 
}}
 
}}
 +
'''HAISE, Václav''', ''* 26. 9. 1903 Buk (u Vimperka),  † 2. 3. 1990 Praha, malíř''
 +
 +
Narodil se v rodině chalupníka, v jedenácti letech osiřel a na náklady staršího bratra nastoupil 1917 do učení k prachatickému dekoratérovi K. Aleschovi, kterému pomáhal při výzdobě kostelních interiérů. S výučním listem odjel 1921 do Prahy a dva roky pracoval jako dekoratér v malírně Divadla na Vinohradech pod vedením šéfa výpravy J. Weniga. Po ukončení vojenské služby studoval na Ústřední škole bytového průmyslu u R. Fialy, Střední škole uměleckých řemesel v Brně a na Ukrajinské akademii v Praze u J. I. Kulce. 1932 nastoupil do malířské speciálky M. Švabinského na AVU, kterou absolvoval 1937. S Jednotou umělců výtvarných vystavoval od války figurální kompozice, zátiší, a hlavně krajiny. Švabinský ho považoval za jednoho z nejlepších krajinářů, kteří vyšli z jeho školy. Námětem H. novoklasických krajin, podávaných v širokých, tlumeně barevných plochách, nejčastěji bílých, modrých, zelených a červených, byly pražská Troja a Podbaba, případně Roztoky, především ovšem rodné Pošumaví a od šedesátých let rovněž Železné hory, kam zajížděl. V období socialistického realismu dočasně vybočil ze svého zaujetí venkovskými chalupami a vodními plochami a zobrazil hornické kraje Českého středohoří a severních Čech. Důležitým rysem jeho krajinomalby bylo tvarové zjednodušení postupující k znakovosti a expresivita oblohy, zachycované pruskou modří. Od 1960 pravidelně vystavoval v pražské Špálově galerii. H. krajiny vynikají dokonalou znalostí podhorského terénu a skladby osídlení i složitou barevností. 1975 obdržel titul zasloužilého umělce.
 +
 +
'''L:''' Toman 1, s. 286; SČSVU 3, s. 28; O. Čihák, H. – Homolka – Hošek, 1946 (katalog); J. Zázvorka, V. H., 1949 (katalog); V. Diviš, V. H. – práce z desíti let, 1960 (katalog); Z. Sejček, Pokračovatelé české krajinomalby v Železných horách, 2007, s. 17; http://abart-full.artarchiv.cz (se soupisem výstav a další literaturou, stav k 7. 3. 2017).
 +
 +
Martin Kučera
 +
 +
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]

Aktuální verze z 11. 3. 2020, 17:53

Václav HAISE
Narození 26.9.1903
Místo narození Buk (u Vimperka)
Úmrtí 2.3.1990
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 71-72

HAISE, Václav, * 26. 9. 1903 Buk (u Vimperka), † 2. 3. 1990 Praha, malíř

Narodil se v rodině chalupníka, v jedenácti letech osiřel a na náklady staršího bratra nastoupil 1917 do učení k prachatickému dekoratérovi K. Aleschovi, kterému pomáhal při výzdobě kostelních interiérů. S výučním listem odjel 1921 do Prahy a dva roky pracoval jako dekoratér v malírně Divadla na Vinohradech pod vedením šéfa výpravy J. Weniga. Po ukončení vojenské služby studoval na Ústřední škole bytového průmyslu u R. Fialy, Střední škole uměleckých řemesel v Brně a na Ukrajinské akademii v Praze u J. I. Kulce. 1932 nastoupil do malířské speciálky M. Švabinského na AVU, kterou absolvoval 1937. S Jednotou umělců výtvarných vystavoval od války figurální kompozice, zátiší, a hlavně krajiny. Švabinský ho považoval za jednoho z nejlepších krajinářů, kteří vyšli z jeho školy. Námětem H. novoklasických krajin, podávaných v širokých, tlumeně barevných plochách, nejčastěji bílých, modrých, zelených a červených, byly pražská Troja a Podbaba, případně Roztoky, především ovšem rodné Pošumaví a od šedesátých let rovněž Železné hory, kam zajížděl. V období socialistického realismu dočasně vybočil ze svého zaujetí venkovskými chalupami a vodními plochami a zobrazil hornické kraje Českého středohoří a severních Čech. Důležitým rysem jeho krajinomalby bylo tvarové zjednodušení postupující k znakovosti a expresivita oblohy, zachycované pruskou modří. Od 1960 pravidelně vystavoval v pražské Špálově galerii. H. krajiny vynikají dokonalou znalostí podhorského terénu a skladby osídlení i složitou barevností. 1975 obdržel titul zasloužilého umělce.

L: Toman 1, s. 286; SČSVU 3, s. 28; O. Čihák, H. – Homolka – Hošek, 1946 (katalog); J. Zázvorka, V. H., 1949 (katalog); V. Diviš, V. H. – práce z desíti let, 1960 (katalog); Z. Sejček, Pokračovatelé české krajinomalby v Železných horách, 2007, s. 17; http://abart-full.artarchiv.cz (se soupisem výstav a další literaturou, stav k 7. 3. 2017).

Martin Kučera