Biografický slovník
HAIS František 7.7.1818-4.7.1899: Porovnání verzí
(HAIS_František_1818-4.7.1899) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = František HAIS | | jméno = František HAIS | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Hais Frantisek portret.jpg |
| − | | datum narození = 1818 | + | | datum narození = 7.7.1818 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 4.7.1899 | | datum úmrtí = 4.7.1899 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />78- Hudební interpret<br />77- Hudební skladatel<br /> |
| − | 78- Hudební interpret | + | |
| − | 77- Hudební skladatel | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 68-69 |
| + | }} | ||
| + | '''HAIS, František''' ''(též HAISS, HAISZ, HEISS, HEISZ, Franz), * 7. 7. 1818 Praha, † 4. 7. 1899 Praha, kramářský zpěvák, autor písňových textů'' | ||
| + | |||
| + | Byl synem tiskaře kartounů, v jedenácti letech z otcova rozhodnutí opustil školu a nastoupil jako učeň v kartounce. Z učení však odešel, začal pracovat jako nádeník. Měl hudební, a zvláště pěvecké nadání; uplatnil se jako choralista v pražských chrámech a předzpěvák při procesích. Výuční list získal 1838. Pobýval dočasně v České Lípě, aby se naučil německy, poté se vrátil do Prahy, kterou do konce života již neopustil. Byl třikrát ženatý (1840, 1851 a 1860). Ve čtyřicátých letech nenašel zaměstnání jako tiskař, živil se jako přidavač na stavbách a podomácku vyráběl dřevěné hračky. Uplatnění našel až jako kolportér tiskovin. Od 1846 systematicky skládal a adaptoval písně, dával je tisknout, s doprovodem na flašinet je zpíval na veřejných prostranstvích a prodával jejich texty, nikdy však neobdržel úřední povolení ke kolovrátkářské a prodejní činnosti. Po prusko-rakouské válce se octl v bídě, ''Národní listy'' 1867 vypsaly sbírku na podporu jeho početné rodiny; H. byl hospitalizován v Zemském ústavu choromyslných v Kateřinské ulici. Po propuštění z léčebny přestával tvořit, nakonec se stal obecním metařem. 1888 byl přijat do městského chudobince, kde v závěru života napsal obsáhlé memoáry, které vyšly až posmrtně a staly se důležitým pramenem k autentickému poznání prostředí pražského proletariátu. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze. | ||
| + | |||
| + | V H. písničkářství, neseném především snahou o obživu, vyvrcholila třísetletá tradice kramářského zpěvu. Některými ze starších epických světských písní (např. ''Na hranici města německého'', ''Píseň o hraběti Fridolínovi a sprosté Vilemíně''), často převzatými z německého prostředí, dosáhl široké popularity. V šedesátých letech psal i vlastenecké zpěvy typu své nejslavnější písně vůbec ''Spi, Havlíčku, v svém hrobečku'' nebo skladby odrážející dobové politické nálady, např. ''Přání slovanského národa''. Většina jeho početné tvorby se zabývala pražskou všednodenností, kriminalitou, lidovými zábavami apod. H. psal i lyrické písně s milostnými náměty (včetně několika textů erotických) a skladby s prvky společenské satiry a kritiky. Nápěvy většinou přejímal odjinud, řadu textů adaptoval z umělé poezie a vycházel z barokních kramářských písní, které mísil se soudobým pražským hovorovým jazykem a biblickou češtinou slýchanou v kostelním prostředí. Tam, kde se H. snažil o umělecký styl, selhával. Počet jeho písní se odhaduje na více než čtyři sta, přičemž určení autorství je mnohdy komplikované. H. byl nejvýznamnějším českým flašinetářem. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Vzpomínky pražského písničkáře, E. Ryšavá (ed. a úvod Česká kramářská tvorba a F. H., s. 7–38), 1985. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 28, s. 523; MSN 3, s. 29; LČL 2/1, s. 23–25 (s bibliografií a další literaturou); HS 1, s. 389 (s datem nar. 11. 4.); B. Václavek – R. Smetana, O české písni lidové a zlidovělé, 1950, passim; V. Karbusický – V. Pletka, Dělnické písně 1–2, 1958, passim; Stará dělnická Praha, 1981, passim; E. Ryšavá, Na hranicích města německého, in: Lidová demokracie 4. 4. 1989, s. 3; J. Kotek, Dějiny české populární hudby a zpěvu I. 19. a 20. století, 1994, s. 39, 45, 61, 68, 108, 136. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), kart. 87, č. 273 (jako Heiss, Franz). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/66636 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 32: | ||
[[Kategorie:1818]] | [[Kategorie:1818]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1899]] | [[Kategorie:1899]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 8. 7. 2021, 20:10
| František HAIS | |
 | |
| Narození | 7.7.1818 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 4.7.1899 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 78- Hudební interpret 77- Hudební skladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 68-69 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69342 |
HAIS, František (též HAISS, HAISZ, HEISS, HEISZ, Franz), * 7. 7. 1818 Praha, † 4. 7. 1899 Praha, kramářský zpěvák, autor písňových textů
Byl synem tiskaře kartounů, v jedenácti letech z otcova rozhodnutí opustil školu a nastoupil jako učeň v kartounce. Z učení však odešel, začal pracovat jako nádeník. Měl hudební, a zvláště pěvecké nadání; uplatnil se jako choralista v pražských chrámech a předzpěvák při procesích. Výuční list získal 1838. Pobýval dočasně v České Lípě, aby se naučil německy, poté se vrátil do Prahy, kterou do konce života již neopustil. Byl třikrát ženatý (1840, 1851 a 1860). Ve čtyřicátých letech nenašel zaměstnání jako tiskař, živil se jako přidavač na stavbách a podomácku vyráběl dřevěné hračky. Uplatnění našel až jako kolportér tiskovin. Od 1846 systematicky skládal a adaptoval písně, dával je tisknout, s doprovodem na flašinet je zpíval na veřejných prostranstvích a prodával jejich texty, nikdy však neobdržel úřední povolení ke kolovrátkářské a prodejní činnosti. Po prusko-rakouské válce se octl v bídě, Národní listy 1867 vypsaly sbírku na podporu jeho početné rodiny; H. byl hospitalizován v Zemském ústavu choromyslných v Kateřinské ulici. Po propuštění z léčebny přestával tvořit, nakonec se stal obecním metařem. 1888 byl přijat do městského chudobince, kde v závěru života napsal obsáhlé memoáry, které vyšly až posmrtně a staly se důležitým pramenem k autentickému poznání prostředí pražského proletariátu. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze.
V H. písničkářství, neseném především snahou o obživu, vyvrcholila třísetletá tradice kramářského zpěvu. Některými ze starších epických světských písní (např. Na hranici města německého, Píseň o hraběti Fridolínovi a sprosté Vilemíně), často převzatými z německého prostředí, dosáhl široké popularity. V šedesátých letech psal i vlastenecké zpěvy typu své nejslavnější písně vůbec Spi, Havlíčku, v svém hrobečku nebo skladby odrážející dobové politické nálady, např. Přání slovanského národa. Většina jeho početné tvorby se zabývala pražskou všednodenností, kriminalitou, lidovými zábavami apod. H. psal i lyrické písně s milostnými náměty (včetně několika textů erotických) a skladby s prvky společenské satiry a kritiky. Nápěvy většinou přejímal odjinud, řadu textů adaptoval z umělé poezie a vycházel z barokních kramářských písní, které mísil se soudobým pražským hovorovým jazykem a biblickou češtinou slýchanou v kostelním prostředí. Tam, kde se H. snažil o umělecký styl, selhával. Počet jeho písní se odhaduje na více než čtyři sta, přičemž určení autorství je mnohdy komplikované. H. byl nejvýznamnějším českým flašinetářem.
D: Vzpomínky pražského písničkáře, E. Ryšavá (ed. a úvod Česká kramářská tvorba a F. H., s. 7–38), 1985.
L: OSN 28, s. 523; MSN 3, s. 29; LČL 2/1, s. 23–25 (s bibliografií a další literaturou); HS 1, s. 389 (s datem nar. 11. 4.); B. Václavek – R. Smetana, O české písni lidové a zlidovělé, 1950, passim; V. Karbusický – V. Pletka, Dělnické písně 1–2, 1958, passim; Stará dělnická Praha, 1981, passim; E. Ryšavá, Na hranicích města německého, in: Lidová demokracie 4. 4. 1989, s. 3; J. Kotek, Dějiny české populární hudby a zpěvu I. 19. a 20. století, 1994, s. 39, 45, 61, 68, 108, 136.
P: AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), kart. 87, č. 273 (jako Heiss, Franz).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
