HAIS František 7.7.1818-4.7.1899

Z Personal
František HAIS
Narození 7.7.1818
Místo narození Praha
Úmrtí 4.7.1899
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
78- Hudební interpret
77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 68-69
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69342

HAIS, František (též HAISS, HAISZ, HEISS, HEISZ, Franz), * 7. 7. 1818 Praha, † 4. 7. 1899 Praha, kramářský zpěvák, autor písňových textů

Byl synem tiskaře kartounů, v jedenácti letech z otcova rozhodnutí opustil školu a nastoupil jako učeň v kartounce. Z učení však odešel, začal pracovat jako nádeník. Měl hudební, a zvláště pěvecké nadání; uplatnil se jako choralista v pražských chrámech a předzpěvák při procesích. Výuční list získal 1838. Pobýval dočasně v České Lípě, aby se naučil německy, poté se vrátil do Prahy, kterou do konce života již neopustil. Byl třikrát ženatý (1840, 1851 a 1860). Ve čtyřicátých letech nenašel zaměstnání jako tiskař, živil se jako přidavač na stavbách a podomácku vyráběl dřevěné hračky. Uplatnění našel až jako kolportér tiskovin. Od 1846 systematicky skládal a adaptoval písně, dával je tisknout, s doprovodem na flašinet je zpíval na veřejných prostranstvích a prodával jejich texty, nikdy však neobdržel úřední povolení ke kolovrátkářské a prodejní činnosti. Po prusko-rakouské válce se octl v bídě, Národní listy 1867 vypsaly sbírku na podporu jeho početné rodiny; H. byl hospitalizován v Zemském ústavu choromyslných v Kateřinské ulici. Po propuštění z léčebny přestával tvořit, nakonec se stal obecním metařem. 1888 byl přijat do městského chudobince, kde v závěru života napsal obsáhlé memoáry, které vyšly až posmrtně a staly se důležitým pramenem k autentickému poznání prostředí pražského proletariátu. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze.

V H. písničkářství, neseném především snahou o obživu, vyvrcholila třísetletá tradice kramářského zpěvu. Některými ze starších epických světských písní (např. Na hranici města německého, Píseň o hraběti Fridolínovi a sprosté Vilemíně), často převzatými z německého prostředí, dosáhl široké popularity. V šedesátých letech psal i vlastenecké zpěvy typu své nejslavnější písně vůbec Spi, Havlíčku, v svém hrobečku nebo skladby odrážející dobové politické nálady, např. Přání slovanského národa. Většina jeho početné tvorby se zabývala pražskou všednodenností, kriminalitou, lidovými zábavami apod. H. psal i lyrické písně s milostnými náměty (včetně několika textů erotických) a skladby s prvky společenské satiry a kritiky. Nápěvy většinou přejímal odjinud, řadu textů adaptoval z umělé poezie a vycházel z barokních kramářských písní, které mísil se soudobým pražským hovorovým jazykem a biblickou češtinou slýchanou v kostelním prostředí. Tam, kde se H. snažil o umělecký styl, selhával. Počet jeho písní se odhaduje na více než čtyři sta, přičemž určení autorství je mnohdy komplikované. H. byl nejvýznamnějším českým flašinetářem.

D: Vzpomínky pražského písničkáře, E. Ryšavá (ed. a úvod Česká kramářská tvorba a F. H., s. 7–38), 1985.

L: OSN 28, s. 523; MSN 3, s. 29; LČL 2/1, s. 23–25 (s bibliografií a další literaturou); HS 1, s. 389 (s datem nar. 11. 4.); B. Václavek – R. Smetana, O české písni lidové a zlidovělé, 1950, passim; V. Karbusický – V. Pletka, Dělnické písně 1–2, 1958, passim; Stará dělnická Praha, 1981, passim; E. Ryšavá, Na hranicích města německého, in: Lidová demokracie 4. 4. 1989, s. 3; J. Kotek, Dějiny české populární hudby a zpěvu I. 19. a 20. století, 1994, s. 39, 45, 61, 68, 108, 136.

P: AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), kart. 87, č. 273 (jako Heiss, Franz).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera