HAIS TÝNECKÝ Josef 2.3.1885-24.4.1964: Porovnání verzí

Verze z 11. 3. 2020, 16:32

Josef HAIS-Týnecký
Narození	2.3.1885
Místo narození	Klatovy
Úmrtí	24.4.1964
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 71
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46742

HAIS TÝNECKÝ, Josef, * 2. 3. 1885 Klatovy, † 24. 4. 1964 Praha, redaktor, novinář, spisovatel

Otec Josef H. byl řezníkem, matka Gabriela, roz. Tichá, pocházela z Týnce (u Klatov). Rodiče se brzy po synově narození rozešli. H. vyrůstal od tří let u babičky v matčině rodišti, podle kterého si zvolil druhou část svého příjmení. Navštěvoval reálné gymnázium v Plzni. Studium nedokončil a krátkodobě tam pracoval jako knihkupec. Už tehdy přispíval do Plzeňských listů a Našich snah. 1905 se trvale přestěhoval do Prahy, kde zpočátku působil jako korektor katolického měsíčníku Vlast. Postupně začal toto i další periodika (Křesťanský dělník od 1910, Hlas národa od 1917) redigovat a psát pro ně příspěvky. Nejdéle (1924–45) působil jako redaktor Národní politiky, pro kterou zajišťoval zejména beletristickou přílohu. Ač začínal novinářskou kariéru v okruhu katolického tisku, vystoupil 1919 z církve a ve stejném roce uzavřel na vinohradské radnici civilní sňatek. Účastnil se veřejného života prostřednictvím Spolku českých spisovatelů beletristů Máj (1920–27), ve kterém byl i členem výboru. Politicky sympatizoval s českými nacionalisty, což se projevilo např. 1934 v době tzv. insigniády. Jeho názory ho vzdalovaly zejména od české meziválečné literární avantgardy, jejíž představitelé kritizovali nejen jeho nacionalismus projevující se v občanském životě, ale také literární úroveň H. bohatého díla. Za druhé světové války publikoval pod pseudonymem Tomáš Tichý nebo šifrou TT. Po skončení války se jako novinář v periodikách neuplatňoval. Vydával však nové knihy i reedice a výbory starších publikací.

Literární dílo H. je rozsáhlé a žánrově i tematicky různorodé. Historické příběhy často zasazoval na Klatovsko (např. Zvony I. a II., 1940 a 1942; Osení I. a II., 1941 a 1942). Rovněž v pozdním díle Antikrist (1958) byl patrný vliv klasika historického románu Aloise Jiráska. Významnou součástí příběhů byly popisy přírodních scenérií (Mezi horami a lesy, 1935; Bludičky v podlesí, 1937). K ceněné části tvorby patřila literatura pro děti, ve které se snažil informovat dětského čtenáře přístupnou formou o přírodě (např. Potok, 1923; Hory; Les, 1924; Moře, 1925; Kmotr ježek, 1931; Floček, 1937), pro dceru Alenu napsal a vydal 1926 knihu Vrabec tulák. Věnoval se také dramatické tvorbě. Hry často se zpěvy určené především lidovému publiku (např. Vězeň na Křivoklátě, 1908; Na horské faře, 1926) uváděli ochotníci i profesionálové. K popularitě tvorby přispěly úspěšné adaptace jeho povídek a scénářů pro film. Podle povídky Batailon byla už 1927 natočena němá verze a 1937 zvukový film v hlavní roli s Františkem Smolíkem. Divácky atraktivní byl i snímek Písničkář, ve kterém sám sebe ztvárnil Karel Hašler. Na H. počest byly po něm pojmenovány ulice v Klatovech a Mlázovicích (u Jičína), stal se čestným občanem Týnce (u Klatov), kde byla na domku jeho dětství umístěna pamětní deska. Byl pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze.

L: ČsB 1, nestr.; LČL 2/1, s. 25–27 (se soupisem díla a literatury); E. Nováková, Český historický román v období protektorátu, 2012, rejstřík; K. Vopravil, Slovník pseudonymů a zkratek v české a slovenské literatuře, 1973, s. 591.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková