HAJŠMAN Jan 25.2.1882-19.4.1962: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 25.2.1882
 
| datum narození = 25.2.1882
| místo narození = Netunice, o.Plzeň-jih
+
| místo narození = Netunice (u Plzně)
 
| datum úmrtí = 19.4.1962
 
| datum úmrtí = 19.4.1962
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista
+
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />63- Spisovatel
63- Spisovatel
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 105
 
}}
 
}}
 +
'''HAJŠMAN, Jan''', ''* 25. 2. 1882 Netunice (u Plzně),  † 19. 4. 1962 Praha, žurnalista, účastník 1. a 2. odboje''
 +
 +
V Plzni absolvoval státní průmyslovou školu a 1901 se zapsal na pražskou techniku, kterou však nedokončil a stal se zástupcem pojišťoven Slavia a Patrie na Balkáně, odkud dopisoval do ''Vídeňského denníku''. Od března 1914 byl vedoucím inzertního oddělení v redakci realistického deníku ''Čas'', v létě postoupil do funkce administrátora redakce. Krátce po vypuknutí první světové války začal navštěvovat odbojový kroužek v hotelu U Zlaté husy (později vedený diplomatem Dr. B. Štěpánkem), v červenci 1915 ho redakční kolega J. Hájek přijal mezi spojky tajného výboru Maffie. V následujícím období tzv. knoflíkové aféry se stal členem tajného výboru, který ho pověřil ukrytím Masarykova archivu (využil k tomu letního sídla rodiny dvorního rady V. Oliče v Řevničově). Po zatčení C. Duška a J. Hájka převzal jejich odbojovou agendu; přímo podléhal P. Šámalovi. Vedl konspirační styk a dále jej rozvíjel, koordinoval práci spojek, předával zprávy do Brna (A. Heinrich), do Vídně (E. Šimek), získával je od četnictva (J. Hájek, J. Pešek), později ze státní policie (R. Bienert), z dělnických rad (F. Holešovský aj.). 1917–18 řídil součinnost s Jihoslovany, byl pražským korespondentem ''Slovenského Naroda'' v Lublani, pomáhal organizovat slovinský a chorvatský odboj. Založil vnitřní písemný kanál do neutrálního Nizozemska, tzv. kanál cukrovarnické stanice, který zajišťovali na různých úrovních G. Heidler, V. Staněk, F. Rambousek, R. Saudek a L. Borský a který vyústil u E. Filly. 1916–18 byl Šámalem pověřen, aby prověřoval všechny odbojové posly (kurýry). Prostřednictvím B. Štěpánka měl politický dohled nad chorvatským členem české odbojové sítě R. Giuniem. 1916–17 vydával ilegální hektografovaný časopis ''Hlasatel'', 1917 byl šéfredaktorem socialisticky orientovaného odbojového periodika ''Česká demokracie'', po zastavení přeměněného na náhradní ''Pondělník''. V srpnu 1917 se účastnil neúspěšných porad o sjednocení oživené české politiky v Luhačovicích a v dubnu 1918 převedl svoji rezistentní skupinu z České strany pokrokové (realistické) do Strany českých socialistů. Ve dnech převratu byl organizačním tajemníkem Národního výboru československého. 1918–19 byl zástupcem přednosty tiskového odboru prezidia ministerské rady a spoluzakladatelem Československé tiskové kanceláře, 1919–20 šéfredaktorem ''Českého slova'', 1920 – září 1938 ředitelem politického zpravodajství ministerstva vnitra. Po německé okupaci založil jednu z odbojových skupin ilegální organizace Politické ústředí, od září 1939 do dubna 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Po osvobození odešel do důchodu. Je autorem rozsáhlého dokumentárního díla, v němž podal poměrně přesný obraz domácí konspirace za první světové války v širších souvislostech mezinárodní spolupráce.
 +
 +
'''D:''' 28. říjen (1918–1919), 1919; Drobné obrázky z velké doby. Feuilletonů řada 1–2, 1919–1922; Kováci. Drobné obrázky z velkých dob, 1920; Masaryk–Vůdce, Osvoboditel. Jak Masaryk zahajoval odboj za hranicemi, 1920; Po stopách Komenského v Holandsku, 1920; Črty z cest. Belgické bojiště – Vídeň – Z Holandska, 1921; Maffie, 1924; Kongres utlačovaných národů rakousko-uherských v Praze. (Jubilejní oslavy Národního divadla v květnu 1918), 1918; O špionáži…, 1928; Poselství Josefa Pšeničky. Kapitola z našeho odboje, 1929; Viktor Dyk v domácím odboji. (Činnost V. Dyka v České demokracii), 1931; Česká Maffie. Vzpomínky na odboj doma, 1932; Maffie v rozmachu. Vzpomínky na odboj doma, 1933; Beneš – státník, člověk, 1934; Hlídka České Maffie v Holandsku. Vzpomínky Emila Filly na válku a odboj, 1934; Průvodce Jadranem a Dalmácií, 1935; Z fronty i zázemí. Humor českého lidu za války, 1935; Jedna kampaň Maffie. České dopisy jihoslovanským listům z posledního roku světové války, 1938; Dr. Edvard Beneš, 1946; Přemysl Šámal, 1946; Dr. Edvard Beneš, hlubina bezpečnosti, 1947; V drápech bestie. Buchenwald, 1947; The brown Beast. The Concentration Camp Europe under the Rule of Hitler, 1948.
 +
 +
'''L:''' OSND 2/2, s. 1000–1001; M. Paulová, Tajný výbor Maffie a spolupráce s Jihoslovany 1916–1918, 1968, passim; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 46; Tomeš 1, s. 402.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/223800 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 +
Martin Kučera
 +
  
== Literatura ==
 
MSN III, 33; KSN V, 9; ČBS, 184; 1. odboj, 46; pozůst. SOA Plzeň; Tomeš I, 402;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]

Aktuální verze z 20. 3. 2020, 21:32

Jan HAJŠMAN
Narození 25.2.1882
Místo narození Netunice (u Plzně)
Úmrtí 19.4.1962
Místo úmrtí Praha
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 105

HAJŠMAN, Jan, * 25. 2. 1882 Netunice (u Plzně), † 19. 4. 1962 Praha, žurnalista, účastník 1. a 2. odboje

V Plzni absolvoval státní průmyslovou školu a 1901 se zapsal na pražskou techniku, kterou však nedokončil a stal se zástupcem pojišťoven Slavia a Patrie na Balkáně, odkud dopisoval do Vídeňského denníku. Od března 1914 byl vedoucím inzertního oddělení v redakci realistického deníku Čas, v létě postoupil do funkce administrátora redakce. Krátce po vypuknutí první světové války začal navštěvovat odbojový kroužek v hotelu U Zlaté husy (později vedený diplomatem Dr. B. Štěpánkem), v červenci 1915 ho redakční kolega J. Hájek přijal mezi spojky tajného výboru Maffie. V následujícím období tzv. knoflíkové aféry se stal členem tajného výboru, který ho pověřil ukrytím Masarykova archivu (využil k tomu letního sídla rodiny dvorního rady V. Oliče v Řevničově). Po zatčení C. Duška a J. Hájka převzal jejich odbojovou agendu; přímo podléhal P. Šámalovi. Vedl konspirační styk a dále jej rozvíjel, koordinoval práci spojek, předával zprávy do Brna (A. Heinrich), do Vídně (E. Šimek), získával je od četnictva (J. Hájek, J. Pešek), později ze státní policie (R. Bienert), z dělnických rad (F. Holešovský aj.). 1917–18 řídil součinnost s Jihoslovany, byl pražským korespondentem Slovenského Naroda v Lublani, pomáhal organizovat slovinský a chorvatský odboj. Založil vnitřní písemný kanál do neutrálního Nizozemska, tzv. kanál cukrovarnické stanice, který zajišťovali na různých úrovních G. Heidler, V. Staněk, F. Rambousek, R. Saudek a L. Borský a který vyústil u E. Filly. 1916–18 byl Šámalem pověřen, aby prověřoval všechny odbojové posly (kurýry). Prostřednictvím B. Štěpánka měl politický dohled nad chorvatským členem české odbojové sítě R. Giuniem. 1916–17 vydával ilegální hektografovaný časopis Hlasatel, 1917 byl šéfredaktorem socialisticky orientovaného odbojového periodika Česká demokracie, po zastavení přeměněného na náhradní Pondělník. V srpnu 1917 se účastnil neúspěšných porad o sjednocení oživené české politiky v Luhačovicích a v dubnu 1918 převedl svoji rezistentní skupinu z České strany pokrokové (realistické) do Strany českých socialistů. Ve dnech převratu byl organizačním tajemníkem Národního výboru československého. 1918–19 byl zástupcem přednosty tiskového odboru prezidia ministerské rady a spoluzakladatelem Československé tiskové kanceláře, 1919–20 šéfredaktorem Českého slova, 1920 – září 1938 ředitelem politického zpravodajství ministerstva vnitra. Po německé okupaci založil jednu z odbojových skupin ilegální organizace Politické ústředí, od září 1939 do dubna 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Po osvobození odešel do důchodu. Je autorem rozsáhlého dokumentárního díla, v němž podal poměrně přesný obraz domácí konspirace za první světové války v širších souvislostech mezinárodní spolupráce.

D: 28. říjen (1918–1919), 1919; Drobné obrázky z velké doby. Feuilletonů řada 1–2, 1919–1922; Kováci. Drobné obrázky z velkých dob, 1920; Masaryk–Vůdce, Osvoboditel. Jak Masaryk zahajoval odboj za hranicemi, 1920; Po stopách Komenského v Holandsku, 1920; Črty z cest. Belgické bojiště – Vídeň – Z Holandska, 1921; Maffie, 1924; Kongres utlačovaných národů rakousko-uherských v Praze. (Jubilejní oslavy Národního divadla v květnu 1918), 1918; O špionáži…, 1928; Poselství Josefa Pšeničky. Kapitola z našeho odboje, 1929; Viktor Dyk v domácím odboji. (Činnost V. Dyka v České demokracii), 1931; Česká Maffie. Vzpomínky na odboj doma, 1932; Maffie v rozmachu. Vzpomínky na odboj doma, 1933; Beneš – státník, člověk, 1934; Hlídka České Maffie v Holandsku. Vzpomínky Emila Filly na válku a odboj, 1934; Průvodce Jadranem a Dalmácií, 1935; Z fronty i zázemí. Humor českého lidu za války, 1935; Jedna kampaň Maffie. České dopisy jihoslovanským listům z posledního roku světové války, 1938; Dr. Edvard Beneš, 1946; Přemysl Šámal, 1946; Dr. Edvard Beneš, hlubina bezpečnosti, 1947; V drápech bestie. Buchenwald, 1947; The brown Beast. The Concentration Camp Europe under the Rule of Hitler, 1948.

L: OSND 2/2, s. 1000–1001; M. Paulová, Tajný výbor Maffie a spolupráce s Jihoslovany 1916–1918, 1968, passim; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 46; Tomeš 1, s. 402.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera