Biografický slovník
HAJDA Čeněk 26.6.1892-8.2.1944
| Čeněk HAJDA | |
 | |
| Narození | 26.6.1892 |
|---|---|
| Místo narození | Malenovice (Zlín) |
| Úmrtí | 8.2.1944 |
| Místo úmrtí | Mauthausen (Rakousko) |
| Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 72-73 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136080 |
HAJDA, Čeněk, * 26. 6. 1892 Malenovice (Zlín), † 8. 2. 1944 Mauthausen (Rakousko), voják, účastník 1. a 2. odboje
Absolvoval stavební oddělení na vyšší průmyslové škole v Brně (1911). Nastoupil v Uherském Hradišti u stavební firmy jako příručí, od 1913 stavební technik. V létě 1914 narukoval k 25. zeměbraneckému pluku, v hodnosti poručíka byl 4. 9. 1915 zajat Rusy u ukrajinské Umaně. V zajateckém táboře v Caricynu (Volgograd) se stal důvěrníkem samosprávy. Na jaře 1916 se přihlásil do 1. československého střeleckého pluku, místo toho byl však v červenci zařazen do 1. srbského dobrovolnického pluku, od října velel 4. rotě I. praporu (ppor.). Na vlastní žádost byl k 1. 3. 1917 převeden do 11. roty 1. střeleckého pluku v Rusku jako zástupce jejího velitele, následně zástupce velitele 5. roty 3. střeleckého pluku a velitel 2. roty pluku, s níž se účastnil bitvy u Zborova. V bitvě úspěšně vedl úderný oddíl a s minimálními ztrátami zajistil útvaru ústup u Josefovky. Od srpna náborový komisař v oblasti Čorného Jaru, od 4. 10. velitel 1. roty 3. pluku (por.), na přelomu let 1917–18 navštěvoval školu rotních a praporních velitelů, v lednu 1918 převzal velení III. praporu pluku (npor.). U Kyštymu 9. 6. utrpěl těžké zranění. Jako kapitán se v září 1918 vrátil na frontu v čele pochodové a úderné skupiny 3. pluku. V říjnu se stal majorem a od listopadu velel 1. rusko-českému pluku. Od prosince současně velel 3. československé eskadroně a Volžské baterii, v lednu řídil operace skupiny smíšeného československého a ruského vojska. V březnu 1919 nastoupil do čela kontrolního oddělení štábu Československého armádního sboru, v srpnu byl jmenován zástupcem generálního inspektora československého vojska se sídlem ve Vladivostoku.
V dubnu 1920 se vrátil do vlasti. 1920–21 studoval na válečné škole, 1921–28 velel I. praporu 23. pěšího pluku (pplk.), 1928–32 I. horskému praporu v Turčianském Sv. Martině, 1932–34 zastupoval velitele 6. pěšího pluku, 1934–39 pluku velel (plk.). Po německé okupaci se zapojil do ilegální odbojové sítě vojenské organizace Obrana národa jako člen jejího štábu. 1942 ho zatklo gestapo, byl umučen v koncentračním táboře. 1946 ho prezident republiky povýšil na brigádního generála in memoriam.
L: M. Kučera, Čeští velitelé v bitvě u Zborova, in: Historie a vojenství 41, 1992, č. 2, s. 14–20; J. Fidler, Zborov 1917, 2003, s. 139–140; http://encyklopedie.brna.cz (s datem úmrtí 5. 2. Kassel /SRN/, stav k 6. 3. 2017).
P: VHA, Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační listina důstojníka.
Martin Kučera
