HAJDU Vavro 8.8.1913-15.7.1977: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| rodné jméno =  
 
| rodné jméno =  
 
| datum narození = 8.8.1913
 
| datum narození = 8.8.1913
| místo narození = Senica (Slovensko)
+
| místo narození = Senica (Slovensko)
 
| datum úmrtí = 15.7.1977
 
| datum úmrtí = 15.7.1977
 
| místo úmrtí = Mnichov (Německo)
 
| místo úmrtí = Mnichov (Německo)
 
| příčina úmrtí =  
 
| příčina úmrtí =  
| místo odpočinku = Praha-Dejvice/Šárka
+
| místo odpočinku =  
 
| bydliště =  
 
| bydliště =  
 
| národnost =  
 
| národnost =  
Řádka 20: Řádka 20:
 
| zaměstnavatel =  
 
| zaměstnavatel =  
 
| povolání = 19- Ekonom nebo statistik<br /><br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br /><br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />
 
| povolání = 19- Ekonom nebo statistik<br /><br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br /><br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />
 
 
| titul =  
 
| titul =  
 
| ocenění =  
 
| ocenění =  
Řádka 37: Řádka 36:
 
| poznámky =  
 
| poznámky =  
 
| web =  
 
| web =  
| citace = Biografický slovník českých zemí , Praha ,  
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 74-75
 
}}
 
}}
== Literatura ==
+
'''HAJDU, Vavro''', ''* 8. 8. 1913 Senica (Slovensko),  † 15. 7. 1977 Mnichov (Německo), politik, národohospodář, diplomat, právník''
BLS 3, s. 291
+
 
 +
Pocházel ze  židovské rodiny advokáta JUDr. Samuela H. (1883–1937) a Alžběty, roz. Spitzerové (1889–1969). Studoval 1923–31 na gymnáziích ve Skalici a v Bratislavě, 1931–35 na Právnické fakultě Univerzity Komenského v  Bratislavě (JUDr.). Vzdělání v oblasti práva a politických věd si ještě doplňoval v Paříži na L’Institut des hautes études internationales (1933–34) a postgraduálně na L’École libre des sciences politiques (1936–38). Již za studií v Bratislavě se jako levicově orientovaný příslušník inteligence zúčastnil ideologických a politických zápasů proti politice Hlinkovy slovenské ľudové strany. Angažoval se v rámci Bloku inteligence Slovenska. Právnickou praxi začal jako advokátní koncipient v Senici, poté pracoval v advokátní kanceláři komunistického poslance V. Clementise v Bratislavě. V březnu 1939 byl za svou politickou činnost zatčen. Po brzkém propuštění emigroval do Francie, kde navázal kontakty s příslušníky komunistického exilu, především s V. Clementisem a J. Švermou. Na podzim 1939 vstoupil do vznikající československé zahraniční armády. Po porážce Francie byl s jejím zbytkem evakuován do Velké Británie. Kvůli účasti na vojenské vzpouře byl v červenci 1940 z armády vyloučen, předán britským úřadům a jako aktivní komunista poslán do internačního tábora, odkud ho propustili po napadení SSSR nacistickým Německem. Od prosince 1941 pracoval u britské firmy Selfridges provozující obchodní domy, 1942–45 byl opět příslušníkem československé zahraniční armády, 1945 krátce působil jako vedoucí slovenského vysílání BBC v Londýně, kde v březnu 1945 přešel do aparátu exilového Ministerstva zahraničních věcí ČSR (MZV). Téhož roku vstoupil do KSČ.
 +
 
 +
Po druhé světové válce pracoval v diplomatických službách, kariéru mu usnadnilo přátelství se státním tajemníkem MZV a pozdějším ministrem zahraničí V. Clementisem. Ještě 1945 se stal vedoucím závodní rady na MZV a následně byl jmenován mimořádným vyslancem. Jako zástupce vlády, popř. jako vedoucí československé delegace se zúčastnil diplomatických jednání: spojenecké konference o reparacích v Paříži (1945), konference náměstků ministrů zahraničních věcí v Londýně (1947), Varšavské konference a Dunajské konference v Bělehradě (1948), konferencí ministrů zahraničních věcí v Paříži, Moskvě a v Londýně (1946–49). Od září 1946 řídil na MZV oddělení M, zabývající se přípravou požadavků pro mírové smlouvy, 1946–47 byl sekretářem československé delegace na mírové konferenci se spojenci nacistického Německa v Paříži. V říjnu 1948 byl jmenován odborovým přednostou a po reorganizaci MZV na jaře 1949 se stal náměstkem ministra zahraničí a vedoucím německého odboru MZV. 1949–51 vedl katedru mezinárodního práva na Právnické fakultě UK v Praze. 1950 zastupoval vedoucího československé delegace na valném shromáždění OSN v New Yorku. Po odvolání a následném uvěznění V. Clementise 1951 H. politická kariéra skončila. V dubnu 1951 byl zatčen a vyšetřován StB v Praze-Ruzyni, která ho obvinila z trockismu a spolupráce s britskou rozvědkou. V procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským byl v listopadu 1952 na základě vykonstruovaných důkazů obžalován z velezrady a vyzvědačství, odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí a ke ztrátě státního občanství. Jako dalším spoluobviněným i jemu přitížil židovský původ. Trest si odpykával v Jáchymově a Leopoldově. V květnu 1956 byl občansky rehabilitován a o čtyři měsíce později obdržel finanční odškodnění.
 +
 
 +
Po propuštění působil krátce v Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie při MZV, 1956–75 jako odborný pracovník v Ústavu státu a práva ČSAV v Praze. Věnoval se mezinárodnímu právu, především německé otázce a evropské bezpečnosti. Vypracoval se mezi přední československé odborníky. Napsal monografii ''Právní postavení obou německých států'' (1961), spolu s A. Šnejdárkem se podílel na dokumentární edici ''Německá otázka 1945–1963. Dokumenty a materiály'' (1964). Publikoval v periodikách ''Mezinárodní politika'', ''Rozpravy ČSAV'', ''Časopis pro mezinárodní právo'' (člen redakční rady) a ''Právník''. Mezi 1965–69 se zúčastnil odborných jednání o evropské bezpečnosti v Polsku, Jugoslávii, Švédsku a SRN. 1966–69 přednášel na univerzitách v Kielu a Hamburku, 1969–70 na právnické fakultě univerzity v Dijonu.
 +
 
 +
S první manželkou Karlou, roz. Pulánkovou (1916–1983), měl dceru Evu a syny Pavla a Ivana, později se oženil s Ritou, roz. Gabrielovou (* 1946). Získal Československou vojenskou pamětní medaili (1944), polský Řád Polonia Restituta 2. stupně (1947), Řád 25. února (1949), Řád republiky (1968) aj. Byl pohřben na hřbitově u kostela sv. Matěje v Praze-Dejvicích.
 +
 
 +
'''L:''' BLS 3, s. 291; Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, 1953, passim; E. Löbl, Svedectvo o procese s vedením protištátneho sprisahaneckého centra na čele s Rudolfom Slánskym, Bratislava 1968, passim; Potlačená zpráva. Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích v Československu 1949–1968, J. Pelikán (ed.), Wien 1970; (J. Špetko), Krvavé ívery, Curych 1979, s. 126; A. London, Doznání, 1990, passim; K. Kaplan, Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, 1992, passim; týž, K politickým procesům v Československu 1948–1954, 1994, rejstřík; A. London, K pramenům Doznání. Motáky z ruzyňské věznice, 1998; Zločiny komunizmu na Slovensku 1948–1989, 1, Prešov 2001, s. 451; K. Kaplan, StB o sobě. Výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka, 2002, passim; Politické procesy v Československu po r. 1945 a „případ Slánský“, J. Pernes – J. Foitzik (eds.), 2005, passim; J. Pernes, Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století, 2008, s. 114; J. Koutská, Únor 1948 a perzekuce zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí, in: Paměť a dějiny 2, 2008, č. 1, s. 39–52; J. Dejmek a kol., Diplomacie Československa 2, 2013, s. 339 (s chybným datem úmrtí); J. Sulaček, Právnici práva zbavení 2, Bratislava 2015, s. 64.
 +
 
 +
'''P:''' Archív Národného biografického ústavu Slovenskej národnej knižnice, Martin, dotazník 2003 a jiné materiály; ABS, Praha, fond Ministerstvo národní bezpečnosti, sign. 22; NA, Praha, fond KSČ – ÚV, Komise pro prošetřování politických procesů v období 1949–1954 (Komise I.), sv. 21, archivní jednotky 410–413 (V. H.).
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/90124 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Alena Táborecká
 +
 
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]]
 
[[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
 +
 
[[Kategorie:Název 1913]]
 
[[Kategorie:Název 1913]]
 
[[Kategorie:Název Senica]]
 
[[Kategorie:Název Senica]]
 
[[Kategorie:Název 1977]]
 
[[Kategorie:Název 1977]]
 
[[Kategorie:Název Mnichov]]
 
[[Kategorie:Název Mnichov]]

Verze z 13. 3. 2020, 10:25

Vavro HAJDU
Narození 8.8.1913
Místo narození Senica (Slovensko)
Úmrtí 15.7.1977
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání 19- Ekonom nebo statistik

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 74-75

HAJDU, Vavro, * 8. 8. 1913 Senica (Slovensko), † 15. 7. 1977 Mnichov (Německo), politik, národohospodář, diplomat, právník

Pocházel ze  židovské rodiny advokáta JUDr. Samuela H. (1883–1937) a Alžběty, roz. Spitzerové (1889–1969). Studoval 1923–31 na gymnáziích ve Skalici a v Bratislavě, 1931–35 na Právnické fakultě Univerzity Komenského v  Bratislavě (JUDr.). Vzdělání v oblasti práva a politických věd si ještě doplňoval v Paříži na L’Institut des hautes études internationales (1933–34) a postgraduálně na L’École libre des sciences politiques (1936–38). Již za studií v Bratislavě se jako levicově orientovaný příslušník inteligence zúčastnil ideologických a politických zápasů proti politice Hlinkovy slovenské ľudové strany. Angažoval se v rámci Bloku inteligence Slovenska. Právnickou praxi začal jako advokátní koncipient v Senici, poté pracoval v advokátní kanceláři komunistického poslance V. Clementise v Bratislavě. V březnu 1939 byl za svou politickou činnost zatčen. Po brzkém propuštění emigroval do Francie, kde navázal kontakty s příslušníky komunistického exilu, především s V. Clementisem a J. Švermou. Na podzim 1939 vstoupil do vznikající československé zahraniční armády. Po porážce Francie byl s jejím zbytkem evakuován do Velké Británie. Kvůli účasti na vojenské vzpouře byl v červenci 1940 z armády vyloučen, předán britským úřadům a jako aktivní komunista poslán do internačního tábora, odkud ho propustili po napadení SSSR nacistickým Německem. Od prosince 1941 pracoval u britské firmy Selfridges provozující obchodní domy, 1942–45 byl opět příslušníkem československé zahraniční armády, 1945 krátce působil jako vedoucí slovenského vysílání BBC v Londýně, kde v březnu 1945 přešel do aparátu exilového Ministerstva zahraničních věcí ČSR (MZV). Téhož roku vstoupil do KSČ.

Po druhé světové válce pracoval v diplomatických službách, kariéru mu usnadnilo přátelství se státním tajemníkem MZV a pozdějším ministrem zahraničí V. Clementisem. Ještě 1945 se stal vedoucím závodní rady na MZV a následně byl jmenován mimořádným vyslancem. Jako zástupce vlády, popř. jako vedoucí československé delegace se zúčastnil diplomatických jednání: spojenecké konference o reparacích v Paříži (1945), konference náměstků ministrů zahraničních věcí v Londýně (1947), Varšavské konference a Dunajské konference v Bělehradě (1948), konferencí ministrů zahraničních věcí v Paříži, Moskvě a v Londýně (1946–49). Od září 1946 řídil na MZV oddělení M, zabývající se přípravou požadavků pro mírové smlouvy, 1946–47 byl sekretářem československé delegace na mírové konferenci se spojenci nacistického Německa v Paříži. V říjnu 1948 byl jmenován odborovým přednostou a po reorganizaci MZV na jaře 1949 se stal náměstkem ministra zahraničí a vedoucím německého odboru MZV. 1949–51 vedl katedru mezinárodního práva na Právnické fakultě UK v Praze. 1950 zastupoval vedoucího československé delegace na valném shromáždění OSN v New Yorku. Po odvolání a následném uvěznění V. Clementise 1951 H. politická kariéra skončila. V dubnu 1951 byl zatčen a vyšetřován StB v Praze-Ruzyni, která ho obvinila z trockismu a spolupráce s britskou rozvědkou. V procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským byl v listopadu 1952 na základě vykonstruovaných důkazů obžalován z velezrady a vyzvědačství, odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí a ke ztrátě státního občanství. Jako dalším spoluobviněným i jemu přitížil židovský původ. Trest si odpykával v Jáchymově a Leopoldově. V květnu 1956 byl občansky rehabilitován a o čtyři měsíce později obdržel finanční odškodnění.

Po propuštění působil krátce v Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie při MZV, 1956–75 jako odborný pracovník v Ústavu státu a práva ČSAV v Praze. Věnoval se mezinárodnímu právu, především německé otázce a evropské bezpečnosti. Vypracoval se mezi přední československé odborníky. Napsal monografii Právní postavení obou německých států (1961), spolu s A. Šnejdárkem se podílel na dokumentární edici Německá otázka 1945–1963. Dokumenty a materiály (1964). Publikoval v periodikách Mezinárodní politika, Rozpravy ČSAV, Časopis pro mezinárodní právo (člen redakční rady) a Právník. Mezi 1965–69 se zúčastnil odborných jednání o evropské bezpečnosti v Polsku, Jugoslávii, Švédsku a SRN. 1966–69 přednášel na univerzitách v Kielu a Hamburku, 1969–70 na právnické fakultě univerzity v Dijonu.

S první manželkou Karlou, roz. Pulánkovou (1916–1983), měl dceru Evu a syny Pavla a Ivana, později se oženil s Ritou, roz. Gabrielovou (* 1946). Získal Československou vojenskou pamětní medaili (1944), polský Řád Polonia Restituta 2. stupně (1947), Řád 25. února (1949), Řád republiky (1968) aj. Byl pohřben na hřbitově u kostela sv. Matěje v Praze-Dejvicích.

L: BLS 3, s. 291; Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, 1953, passim; E. Löbl, Svedectvo o procese s vedením protištátneho sprisahaneckého centra na čele s Rudolfom Slánskym, Bratislava 1968, passim; Potlačená zpráva. Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích v Československu 1949–1968, J. Pelikán (ed.), Wien 1970; (J. Špetko), Krvavé ívery, Curych 1979, s. 126; A. London, Doznání, 1990, passim; K. Kaplan, Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, 1992, passim; týž, K politickým procesům v Československu 1948–1954, 1994, rejstřík; A. London, K pramenům Doznání. Motáky z ruzyňské věznice, 1998; Zločiny komunizmu na Slovensku 1948–1989, 1, Prešov 2001, s. 451; K. Kaplan, StB o sobě. Výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka, 2002, passim; Politické procesy v Československu po r. 1945 a „případ Slánský“, J. Pernes – J. Foitzik (eds.), 2005, passim; J. Pernes, Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století, 2008, s. 114; J. Koutská, Únor 1948 a perzekuce zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí, in: Paměť a dějiny 2, 2008, č. 1, s. 39–52; J. Dejmek a kol., Diplomacie Československa 2, 2013, s. 339 (s chybným datem úmrtí); J. Sulaček, Právnici práva zbavení 2, Bratislava 2015, s. 64.

P: Archív Národného biografického ústavu Slovenskej národnej knižnice, Martin, dotazník 2003 a jiné materiály; ABS, Praha, fond Ministerstvo národní bezpečnosti, sign. 22; NA, Praha, fond KSČ – ÚV, Komise pro prošetřování politických procesů v období 1949–1954 (Komise I.), sv. 21, archivní jednotky 410–413 (V. H.).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alena Táborecká