HAJN Alois 31.5.1870-8.1.1953: Porovnání verzí

Z Personal
(HAJN_Alois_31.5.1870-8.1.1953)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 31.5.1870
 
| datum narození = 31.5.1870
| místo narození =  
+
| místo narození = Solnice (u Rychnova  nad Kněžnou)
 
| datum úmrtí = 8.1.1953
 
| datum úmrtí = 8.1.1953
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista
 
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista
 
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Alois HAJN
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 98-99
 +
}}
 +
'''HAJN, Alois''', ''* 31. 5. 1870 Solnice (u Rychnova  nad Kněžnou), † 8. 1. 1953 Praha, publicista, překladatel, politik''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny solnického truhláře Františka H.; měl tři bratry. Po maturitě na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou studoval 1890–92 filozofii a historii na filozofické fakultě české univerzity v Praze (mj. žák T. G. Masaryka); 1892 byl za svou politickou činnost z fakulty vyloučen, posléze pokračoval ve studiu filozofie na vídeňské univerzitě, kde 1894 dosáhl absolutoria. V devadesátých letech 19. století patřil spolu s bratrem Antonínem H. (1868–1949) k vůdčím představitelům a ideologům pokrokového hnutí. Od studentských let přispíval do ''Časopisu českého studentstva'', ''Radikálních listů'' a ''Rozhledů'', 1894–97 vydával lidové vzdělávací časopisy Lid a Ruch, vycházející postupně v  Kolíně, Brně a  Praze, 1897–1916 a 1919–20 populární východočeský krajinský týdeník ''Osvěta lidu'', vydávaný nejprve v Hradci Králové, poté v Pardubicích.
 +
 
 +
1897–1903 člen vedení radikálně pokrokové strany, 1903 se s ní však pro svůj kritický postoj k radikálnímu státoprávnímu nacionalismu a důraz na sociální otázku rozešel. 1903–05 předseda Pokrokového občanského klubu pro Hradecko, Pardubicko a Chrudimsko; v květnu 1905 jej převedl do Masarykovy České strany lidové, jež se v důsledku fúze s tímto a dvěma dalšími obdobnými politickými subjekty reorganizovala v Českou stranu pokrokovou. Za první světové války sloužil jako domobranec v pardubické záložní karanténní nemocnici; současně organizoval domácí odboj ve východních Čechách a vedl východočeskou pobočku centra domácí rezistence – tajného výboru Maffie. 1919 vstoupil do sociálně demokratické strany, jejímž členem zůstal až do 1948. V letech 1921–38 působil ve zpravodajském odboru ministerstva zahraničních věcí: 1922–38 šéfredaktor revue ''Zahraniční politika'', 1924–38 ''Měsíčních zpráv Společnosti národů'', 1929–38 ředitel tiskového archivu zpravodajské sekce MZV. V létě 1938 odešel do penze. Vyvíjel činnost v řadě spolků, mj. v klubu Přítomnost, v Lize pro lidská práva či ve Společnosti pro studium otázek národnostních a menšinových. V době německé okupace žil v ústraní mimo Prahu; v prvních poválečných letech spolupracoval s Ústavem T. G. Masaryka v Praze.
 +
 
 +
V publicistické činnosti se zaměřoval především na aktuální vnitropolitickou a zahraničněpolitickou problematiku, na historii i současnost novodobých českých politických směrů, na národnostní a konfesijní otázky i na regionální dějiny rodného Podorlicka. Autor publikací (např. ''Proces s tzv. Omladinou'', 1894; ''Politické strany u nás'', 1903; ''České strany politické'', 1921; ''Novomalthusianism a Československá republika'', 1921; ''Problém ochrany menšin'', 1923; ''Odluka církve od státu'', 1925). Ze své rozsáhlé žurnalistické produkce vydal knižní výbor ''Život novinářův. 1894–1930'' (1930), obsahující i memoáry. 1890–1937 pronesl na tři tisíce osvětových a politických přednášek. Překládal z francouzštiny a polštiny (F. R. Lamennais: ''Slova věřícího'', 1899; Émile de Laveleye: ''Protestantismus a katolicismus ve svém poměru ke svobodě a blahobytu národů'', 1919), s bratrem Antonínem přeložil do češtiny dílo Boleslawa Limanowského ''Dějiny sociálního hnutí XIX. století'' (1892). V rukopise zanechal soubor vzpomínek a úvah věnovaných osobnosti T. G. Masaryka, vztahu realistického a pokrokového hnutí, Československé národní demokracie a „Hradu“ i Viktora Dyka a T. G. Masaryka, jednoznačně obhajujících masarykovské pozice.
 +
 
 +
'''D:''' Dva čeští biskupové [Leopold z Háje a J. E, Brynych], 1895; Pravda o klerikalismu, 1897; Ku programu pokrokové strany českoslovanské, 1905; 90 nejvděčnějších výletů z Pardubic, 1908; Komunální program Čsl. národní demokracie, 1919; Životní dílo prezidenta Masaryka, 1920; O českých stranách politických, 1921; Problém ochrany menšin, 1923; Mistr Jan Hus a jeho význam v době přítomné, 1925; Naše pokrokovost a Řím (spolu s J. B. Kozákem, F. Žilkou, P. Maxou), 1925; Za vnitřní svobodu národa. Snahy, cíle a organizace Svazu národního osvobození, 1928; Obnovení církevního státu. Křesťanství–katolictví–fašismus–demokracie, 1929; Život novinářův. 1894–1930. Výběr článků, feuilletonů, řečí a projevů, 1930; Dr. Edvard Beneš a jeho životní dílo, 1935; Tři přednášky o presidentu republiky Dru. Ed. Benešovi (s R. Foustkou a J. Linhartem), 1936.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 28, s. 524; OSND 2/2, s. 1000; MSN 3, s. 32; ČsB 1, nestr.; MČE 2, s. 699; ČBS, s. 183; Tomeš 1, s. 401; BL 1, s. 515; Kolář Elity, s. 75; A. H., Život novinářův. 1894–1930, 1930, passim.
 +
 
 +
Josef Tomeš
 +
 
  
== Literatura ==
 
12-13, červen 2000, s. 37  - MSN III, 32; Kolář 75; DČŽ I, 254; OSN 28, 524; ČBS, 183; KSN V; BL I, 515; Rychnov, 107; LHK, 42-43; 1. odboj, 46; Tomeš I, 401;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
  
 
[[Kategorie:1870]]
 
[[Kategorie:1870]]
 +
[[Kategorie:Solnice]]
 
[[Kategorie:1953]]
 
[[Kategorie:1953]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 19. 3. 2020, 17:17

Alois HAJN
Narození 31.5.1870
Místo narození Solnice (u Rychnova nad Kněžnou)
Úmrtí 8.1.1953
Místo úmrtí Praha
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 98-99

HAJN, Alois, * 31. 5. 1870 Solnice (u Rychnova nad Kněžnou), † 8. 1. 1953 Praha, publicista, překladatel, politik

Pocházel z rodiny solnického truhláře Františka H.; měl tři bratry. Po maturitě na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou studoval 1890–92 filozofii a historii na filozofické fakultě české univerzity v Praze (mj. žák T. G. Masaryka); 1892 byl za svou politickou činnost z fakulty vyloučen, posléze pokračoval ve studiu filozofie na vídeňské univerzitě, kde 1894 dosáhl absolutoria. V devadesátých letech 19. století patřil spolu s bratrem Antonínem H. (1868–1949) k vůdčím představitelům a ideologům pokrokového hnutí. Od studentských let přispíval do Časopisu českého studentstva, Radikálních listůRozhledů, 1894–97 vydával lidové vzdělávací časopisy Lid a Ruch, vycházející postupně v  Kolíně, Brně a  Praze, 1897–1916 a 1919–20 populární východočeský krajinský týdeník Osvěta lidu, vydávaný nejprve v Hradci Králové, poté v Pardubicích.

1897–1903 člen vedení radikálně pokrokové strany, 1903 se s ní však pro svůj kritický postoj k radikálnímu státoprávnímu nacionalismu a důraz na sociální otázku rozešel. 1903–05 předseda Pokrokového občanského klubu pro Hradecko, Pardubicko a Chrudimsko; v květnu 1905 jej převedl do Masarykovy České strany lidové, jež se v důsledku fúze s tímto a dvěma dalšími obdobnými politickými subjekty reorganizovala v Českou stranu pokrokovou. Za první světové války sloužil jako domobranec v pardubické záložní karanténní nemocnici; současně organizoval domácí odboj ve východních Čechách a vedl východočeskou pobočku centra domácí rezistence – tajného výboru Maffie. 1919 vstoupil do sociálně demokratické strany, jejímž členem zůstal až do 1948. V letech 1921–38 působil ve zpravodajském odboru ministerstva zahraničních věcí: 1922–38 šéfredaktor revue Zahraniční politika, 1924–38 Měsíčních zpráv Společnosti národů, 1929–38 ředitel tiskového archivu zpravodajské sekce MZV. V létě 1938 odešel do penze. Vyvíjel činnost v řadě spolků, mj. v klubu Přítomnost, v Lize pro lidská práva či ve Společnosti pro studium otázek národnostních a menšinových. V době německé okupace žil v ústraní mimo Prahu; v prvních poválečných letech spolupracoval s Ústavem T. G. Masaryka v Praze.

V publicistické činnosti se zaměřoval především na aktuální vnitropolitickou a zahraničněpolitickou problematiku, na historii i současnost novodobých českých politických směrů, na národnostní a konfesijní otázky i na regionální dějiny rodného Podorlicka. Autor publikací (např. Proces s tzv. Omladinou, 1894; Politické strany u nás, 1903; České strany politické, 1921; Novomalthusianism a Československá republika, 1921; Problém ochrany menšin, 1923; Odluka církve od státu, 1925). Ze své rozsáhlé žurnalistické produkce vydal knižní výbor Život novinářův. 1894–1930 (1930), obsahující i memoáry. 1890–1937 pronesl na tři tisíce osvětových a politických přednášek. Překládal z francouzštiny a polštiny (F. R. Lamennais: Slova věřícího, 1899; Émile de Laveleye: Protestantismus a katolicismus ve svém poměru ke svobodě a blahobytu národů, 1919), s bratrem Antonínem přeložil do češtiny dílo Boleslawa Limanowského Dějiny sociálního hnutí XIX. století (1892). V rukopise zanechal soubor vzpomínek a úvah věnovaných osobnosti T. G. Masaryka, vztahu realistického a pokrokového hnutí, Československé národní demokracie a „Hradu“ i Viktora Dyka a T. G. Masaryka, jednoznačně obhajujících masarykovské pozice.

D: Dva čeští biskupové [Leopold z Háje a J. E, Brynych], 1895; Pravda o klerikalismu, 1897; Ku programu pokrokové strany českoslovanské, 1905; 90 nejvděčnějších výletů z Pardubic, 1908; Komunální program Čsl. národní demokracie, 1919; Životní dílo prezidenta Masaryka, 1920; O českých stranách politických, 1921; Problém ochrany menšin, 1923; Mistr Jan Hus a jeho význam v době přítomné, 1925; Naše pokrokovost a Řím (spolu s J. B. Kozákem, F. Žilkou, P. Maxou), 1925; Za vnitřní svobodu národa. Snahy, cíle a organizace Svazu národního osvobození, 1928; Obnovení církevního státu. Křesťanství–katolictví–fašismus–demokracie, 1929; Život novinářův. 1894–1930. Výběr článků, feuilletonů, řečí a projevů, 1930; Dr. Edvard Beneš a jeho životní dílo, 1935; Tři přednášky o presidentu republiky Dru. Ed. Benešovi (s R. Foustkou a J. Linhartem), 1936.

L: OSN 28, s. 524; OSND 2/2, s. 1000; MSN 3, s. 32; ČsB 1, nestr.; MČE 2, s. 699; ČBS, s. 183; Tomeš 1, s. 401; BL 1, s. 515; Kolář Elity, s. 75; A. H., Život novinářův. 1894–1930, 1930, passim.

Josef Tomeš