HAKEN Miloš 29.1.1929-4.1.2006: Porovnání verzí
(HAKEN_Miloš_29.1.1929-4.1.2006) |
|||
Řádka 7: | Řádka 7: | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = | ||
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | | povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | ||
− | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 109 |
+ | }} | ||
+ | '''HAKEN, Miloš''', ''* 29. 1. 1929 Mladá Boleslav, † 4. 1. 2006 Praha, loutkoherec, scénický technolog, režisér'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny učitele Antonína H. (1889–1933) a Růženy, roz. Vítkové. Otec, který založil školní loutkové divadélko, vedl H. i jeho bratra '''Radko H.''' (* 27. 7. 1927 Mladá Boleslav, † 12. 3. 2012) k zájmu o divadlo. V hostinci strýce z matčiny strany bratři od dětství navštěvovali loutkářská představení rodin Třísků a Kopeckých. Od doby středoškolských studií vedli amatérské loutkové divadlo v Masarykově škole. Představení pro dospělé doprovázeli živou hudbou ze zákulisí gymnazijní profesoři. Bratři pro divadlo navrhli a vyrobili několik loutek a scény s nimi předvedli na sjezdu loutkářů na pražském Výstavišti na jaře 1948, kde jejich tvorba zaujala J. Skupu; od sezony 1948/49 je angažoval do Divadla Spejbla a Hurvínka. Pod vedením J. Vavříka-Rýze jako výtvarníci dlouhodobě pracovali v divadelních dílnách a vedle toho také hráli divadlo. Na profilu divadla se tito blízcí spolupracovníci J. Skupy i M. Kirschnera desítky let podíleli jako spoluautoři her, jejich režiséři a nápadití technologové scénických řešení. Vlastními konstrukcemi technických zařízení participovali i na výpravě. Stáli u zrodu Černého divadla, jež v prvotní loutkářské podobě představili na světové výstavě EXPO ’58. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Skupova Plzeň, 1976; Marioneta v loutkovém divadle, 1979. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Tomeš 1, s. 403; SČSVU 3, s. 41 (Radko H.); Knížák 1, s. 303–304. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' DÚ, Praha, dokumentace. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
Řádka 19: | Řádka 29: | ||
[[Kategorie:Mladá_Boleslav]] | [[Kategorie:Mladá_Boleslav]] | ||
[[Kategorie:2006]] | [[Kategorie:2006]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 22. 3. 2020, 11:56
Miloš HAKEN | |
Narození | 29.1.1929 |
---|---|
Místo narození | Mladá Boleslav |
Úmrtí | 4.1.2006 |
Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 109 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48192 |
HAKEN, Miloš, * 29. 1. 1929 Mladá Boleslav, † 4. 1. 2006 Praha, loutkoherec, scénický technolog, režisér
Pocházel z rodiny učitele Antonína H. (1889–1933) a Růženy, roz. Vítkové. Otec, který založil školní loutkové divadélko, vedl H. i jeho bratra Radko H. (* 27. 7. 1927 Mladá Boleslav, † 12. 3. 2012) k zájmu o divadlo. V hostinci strýce z matčiny strany bratři od dětství navštěvovali loutkářská představení rodin Třísků a Kopeckých. Od doby středoškolských studií vedli amatérské loutkové divadlo v Masarykově škole. Představení pro dospělé doprovázeli živou hudbou ze zákulisí gymnazijní profesoři. Bratři pro divadlo navrhli a vyrobili několik loutek a scény s nimi předvedli na sjezdu loutkářů na pražském Výstavišti na jaře 1948, kde jejich tvorba zaujala J. Skupu; od sezony 1948/49 je angažoval do Divadla Spejbla a Hurvínka. Pod vedením J. Vavříka-Rýze jako výtvarníci dlouhodobě pracovali v divadelních dílnách a vedle toho také hráli divadlo. Na profilu divadla se tito blízcí spolupracovníci J. Skupy i M. Kirschnera desítky let podíleli jako spoluautoři her, jejich režiséři a nápadití technologové scénických řešení. Vlastními konstrukcemi technických zařízení participovali i na výpravě. Stáli u zrodu Černého divadla, jež v prvotní loutkářské podobě představili na světové výstavě EXPO ’58.
D: Skupova Plzeň, 1976; Marioneta v loutkovém divadle, 1979.
L: Tomeš 1, s. 403; SČSVU 3, s. 41 (Radko H.); Knížák 1, s. 303–304.
P: DÚ, Praha, dokumentace.
Martin Kučera