HAK Josef 30.1.1896-15.12.1968: Porovnání verzí

Z Personal
(HAK_Josef_30.1.1896-1968)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 30.1.1896
 
| datum narození = 30.1.1896
| místo narození = Okříšky, o. Třebíč
+
| místo narození = Okříšky (u Třebíče)
| datum úmrtí = 1968
+
| datum úmrtí = 15.12.1968
 
| místo úmrtí = Brno
 
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 61- Pedagog
+
| povolání = 61- Pedagog<br />28- Strojař nebo elektrotechnik<br />63- Spisovatel<br />
28- Strojař nebo elektrotechnik
+
63- Spisovatel
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef HAK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 106
 +
}}
 +
'''HAK, Josef''', ''* 30. 1. 1896 Okříšky (u Třebíče),  † 15. 12. 1968 Brno, elektrotechnik, pedagog''
 +
 
 +
Byl synem přednosty stanice Bohumila H. a Viktorie, roz. Hlouškové. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně 1914 zahájil studia elektrotechnického odboru na ČVŠT. Brzy narukoval a dostal se jako praporčík 2. pluku pevnostního dělostřelectva rakousko-uherské armády na italskou frontu, kde byl v květnu 1917 zajat; na sklonku roku se přihlásil do legií, 1918 byl zařazen jako poručík do 34. pěšího pluku československé legie v Itálii. Po návratu z první světové války a po řádné vojenské službě v československé armádě (kapitán) studia na technice dokončil (Ing. 1922). Pracoval v Praze u firmy Křižík (1922–23), dále v Paříži jako konstruktér firmy Société industrielle des téléphones (1923–26), byl zástupcem blanenské elektrotechnické firmy E. Roučka (1926–27) a projektantem firmy Société des perfectionnements (1927–35). Vrátil se do vlasti a 1935 se oženil s Marií, roz. Kirschovou. Manželé žili v Plzni, kde byl H. zaměstnán jako samostatný konstruktér velkých točivých elektrických stejnosměrných strojů mezních výkonů v elektrotechnické sekci Škodových závodů (1936–40). Před uzavřením českých vysokých škol zahájil jako externista přednášky o stavbě elektrických strojů na brněnské technice. Po německé okupaci a následných konfliktech byl v listopadu 1940 ze Škodovky propuštěn. Nastoupil jako konstruktér nových typů elektromotorů do firmy J. Sousedík ve Vsetíně. 1943 ho v Plzni zatklo gestapo pro finanční podporu rodin bývalých kolegů ze Škodovky, kteří byli uvězněni. Hrdelním soudem v Drážďanech byl H. odsouzen za odbojovou činnost k trestu smrti. Po intervenci německého profesního kolegy mu byl trest zmírněn na šest let vězení v Ebrachu v Hesensku. Odtud se 1945 vrátil do Škodových závodů.
 +
 
 +
1946 byl jmenován mimořádným profesorem elektrických strojů a přístrojů na brněnské technice, kde přednášel, a dva dny v týdnu zároveň pracoval v plzeňské Škodovce. Veřejně odsoudil únorový převrat 1948 v ČSR, a proto byl okamžitě propuštěn ze Škodovky i ze školy. 1950–60 působil jako vývojový pracovník ve firmě MEZ Brno – vývojový závod (později výzkumný ústav elektrických strojů – VÚES) v oboru chlazení elektrických strojů. 1961 byl penzionován, dále však pracoval jako vědecký poradce v MEZ i VÚES, kde dokončoval souborné dílo o výpočtu chlazení elektrických strojů. Stal se rovněž technickým poradcem ve Výzkumném ústavu silnoproudé elektrotechniky v Praze pro obor tepelných výpočtů turboalternátorů.
 +
 
 +
Vypracoval se ve světově uznávaného teoretického elektrotechnika i  znalce točivých elektrických strojů. Nejdříve si osvojil hluboké znalosti matematiky a vědecky začal pracovat již jako vysokoškolský student. V období 1920–22 uveřejnil jedenáct odborných článků, z toho deset v zahraničních časopisech, během života vydal stovku originálních publikací. V prvním výzkumném období se zabýval problémy teoretické elektrotechniky, zejména metodami výpočtů indukčností různě uspořádaných cívek umístěných v izotropním prostředí, které neobsahuje feromagnetika. Později se věnoval především rozborům tepelných procesů v točivých elektrických strojích a vytváření algoritmů pro jejich řešení. Nahradil dosud používané přibližné výpočtové metody matematicko-fyzikálně korektními modely, dal vybudovat moderní experimentální pracoviště pro hydraulické, ventilační a tepelná měření na modelech i na hotových strojích malého a středního výkonu. Dočkal se rehabilitace, 1968 se stal laureátem Státní ceny K. Gottwalda za vypracování teorie tepelných výpočtů elektrických strojů točivých. Byl pohřben v čestném hrobě na brněnském Ústředním hřbitově mezi významnými osobnostmi města.
 +
 
 +
'''D:''' Proudění tepla v elektrických strojích, 1951; Proudění tepla v elektrických strojích. 2. Problémy nesymetrické, 1952; Metoda ekvivalentních tepelných obvodů 1, 1951; 2, 1952; 3, 1954; 4. Tepelný odpor vzduchové mezery, 1955; Tabulky pro výpočet vodního a kapalinového chlazení elektrických strojů, 1955; Určení odporu stroje přídavnými odpory, 1962; Radiální ventilátor s rovnými radiálními lopatkami, 1962; Elektrotechnika. 2. Elektrické stroje, část 1, 1969 (3. vyd. s L. Alexou a V. Listem); Výpočet chlazení elektrických strojů. 1. Fyzikální podklady výpočtu chlazení a ventilační výpočet, 1973 (s O. Ošlejškem).
 +
 
 +
'''L:''' Tomeš 1, 402; O. Ošlejšek, Profesor H. sedmdesátníkem, in: Elektrotechnický obzor 55, 1966, č. 1, s. 63–64; V. Mareš, Prof. Ing. J. H. zemřel, in: tamtéž 58, 1969, č. 3, s. 100–104; O. Ošlejšek, J. H. – zakladatel souborného řešení problému chlazení elektrických strojů, in: DVT 21, 1988, č. 1, s. 1–16; D. Mayer – B. Král, Pohledy do minulosti elektrotechniky. Profesor J. H. – zapomenutý český elektrotechnik světového věhlasu, in: Slaboproudý obzor 70, 2014, č. 3, s. 13–14 (se soupisem díla, literatury a pramenů); http://encyklopedie.brna.cz (stav k 20. 6. 2017).
 +
 
 +
'''P:''' MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 10 246, řkt. f. ú. Heraltice, matrika nar. sv. VI, oddíl pro Okříšky, s. 165 (kde Hák, Josef Bohumil Viktor); Archiv VUT, Brno, fond Osobní spisy zaměstnanců – J. H., kart. H 1.
 +
 
 +
Gustav Novotný
 +
 
  
== Literatura ==
 
Elektrotechn. obzor 58(1969;, č. 3; DVT 21/1988, 1-16; Tomeš I, 402; 
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]

Verze z 20. 3. 2020, 20:41

Josef HAK
Narození 30.1.1896
Místo narození Okříšky (u Třebíče)
Úmrtí 15.12.1968
Místo úmrtí Brno
Povolání 61- Pedagog
28- Strojař nebo elektrotechnik
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 106
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=64953

HAK, Josef, * 30. 1. 1896 Okříšky (u Třebíče), † 15. 12. 1968 Brno, elektrotechnik, pedagog

Byl synem přednosty stanice Bohumila H. a Viktorie, roz. Hlouškové. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně 1914 zahájil studia elektrotechnického odboru na ČVŠT. Brzy narukoval a dostal se jako praporčík 2. pluku pevnostního dělostřelectva rakousko-uherské armády na italskou frontu, kde byl v květnu 1917 zajat; na sklonku roku se přihlásil do legií, 1918 byl zařazen jako poručík do 34. pěšího pluku československé legie v Itálii. Po návratu z první světové války a po řádné vojenské službě v československé armádě (kapitán) studia na technice dokončil (Ing. 1922). Pracoval v Praze u firmy Křižík (1922–23), dále v Paříži jako konstruktér firmy Société industrielle des téléphones (1923–26), byl zástupcem blanenské elektrotechnické firmy E. Roučka (1926–27) a projektantem firmy Société des perfectionnements (1927–35). Vrátil se do vlasti a 1935 se oženil s Marií, roz. Kirschovou. Manželé žili v Plzni, kde byl H. zaměstnán jako samostatný konstruktér velkých točivých elektrických stejnosměrných strojů mezních výkonů v elektrotechnické sekci Škodových závodů (1936–40). Před uzavřením českých vysokých škol zahájil jako externista přednášky o stavbě elektrických strojů na brněnské technice. Po německé okupaci a následných konfliktech byl v listopadu 1940 ze Škodovky propuštěn. Nastoupil jako konstruktér nových typů elektromotorů do firmy J. Sousedík ve Vsetíně. 1943 ho v Plzni zatklo gestapo pro finanční podporu rodin bývalých kolegů ze Škodovky, kteří byli uvězněni. Hrdelním soudem v Drážďanech byl H. odsouzen za odbojovou činnost k trestu smrti. Po intervenci německého profesního kolegy mu byl trest zmírněn na šest let vězení v Ebrachu v Hesensku. Odtud se 1945 vrátil do Škodových závodů.

1946 byl jmenován mimořádným profesorem elektrických strojů a přístrojů na brněnské technice, kde přednášel, a dva dny v týdnu zároveň pracoval v plzeňské Škodovce. Veřejně odsoudil únorový převrat 1948 v ČSR, a proto byl okamžitě propuštěn ze Škodovky i ze školy. 1950–60 působil jako vývojový pracovník ve firmě MEZ Brno – vývojový závod (později výzkumný ústav elektrických strojů – VÚES) v oboru chlazení elektrických strojů. 1961 byl penzionován, dále však pracoval jako vědecký poradce v MEZ i VÚES, kde dokončoval souborné dílo o výpočtu chlazení elektrických strojů. Stal se rovněž technickým poradcem ve Výzkumném ústavu silnoproudé elektrotechniky v Praze pro obor tepelných výpočtů turboalternátorů.

Vypracoval se ve světově uznávaného teoretického elektrotechnika i  znalce točivých elektrických strojů. Nejdříve si osvojil hluboké znalosti matematiky a vědecky začal pracovat již jako vysokoškolský student. V období 1920–22 uveřejnil jedenáct odborných článků, z toho deset v zahraničních časopisech, během života vydal stovku originálních publikací. V prvním výzkumném období se zabýval problémy teoretické elektrotechniky, zejména metodami výpočtů indukčností různě uspořádaných cívek umístěných v izotropním prostředí, které neobsahuje feromagnetika. Později se věnoval především rozborům tepelných procesů v točivých elektrických strojích a vytváření algoritmů pro jejich řešení. Nahradil dosud používané přibližné výpočtové metody matematicko-fyzikálně korektními modely, dal vybudovat moderní experimentální pracoviště pro hydraulické, ventilační a tepelná měření na modelech i na hotových strojích malého a středního výkonu. Dočkal se rehabilitace, 1968 se stal laureátem Státní ceny K. Gottwalda za vypracování teorie tepelných výpočtů elektrických strojů točivých. Byl pohřben v čestném hrobě na brněnském Ústředním hřbitově mezi významnými osobnostmi města.

D: Proudění tepla v elektrických strojích, 1951; Proudění tepla v elektrických strojích. 2. Problémy nesymetrické, 1952; Metoda ekvivalentních tepelných obvodů 1, 1951; 2, 1952; 3, 1954; 4. Tepelný odpor vzduchové mezery, 1955; Tabulky pro výpočet vodního a kapalinového chlazení elektrických strojů, 1955; Určení odporu stroje přídavnými odpory, 1962; Radiální ventilátor s rovnými radiálními lopatkami, 1962; Elektrotechnika. 2. Elektrické stroje, část 1, 1969 (3. vyd. s L. Alexou a V. Listem); Výpočet chlazení elektrických strojů. 1. Fyzikální podklady výpočtu chlazení a ventilační výpočet, 1973 (s O. Ošlejškem).

L: Tomeš 1, 402; O. Ošlejšek, Profesor H. sedmdesátníkem, in: Elektrotechnický obzor 55, 1966, č. 1, s. 63–64; V. Mareš, Prof. Ing. J. H. zemřel, in: tamtéž 58, 1969, č. 3, s. 100–104; O. Ošlejšek, J. H. – zakladatel souborného řešení problému chlazení elektrických strojů, in: DVT 21, 1988, č. 1, s. 1–16; D. Mayer – B. Král, Pohledy do minulosti elektrotechniky. Profesor J. H. – zapomenutý český elektrotechnik světového věhlasu, in: Slaboproudý obzor 70, 2014, č. 3, s. 13–14 (se soupisem díla, literatury a pramenů); http://encyklopedie.brna.cz (stav k 20. 6. 2017).

P: MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 10 246, řkt. f. ú. Heraltice, matrika nar. sv. VI, oddíl pro Okříšky, s. 165 (kde Hák, Josef Bohumil Viktor); Archiv VUT, Brno, fond Osobní spisy zaměstnanců – J. H., kart. H 1.

Gustav Novotný