HALÍŘEK Jakub ?1689-9.12.1759: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku HALÍŘEK Jakub 0.0.1689-9.12.1759 na HALÍŘEK Jakub ?1689-9.12.1759 bez založení přesměrování)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 28. 3. 2020, 14:01

Jakub Jiří HALÍŘEK
Narození ?1689
Místo narození Praha
Úmrtí 9.12.1759
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
29- Stavař
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 127-128
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136464

HALÍŘEK, Jakub Jiří (též HALLIRZEK, HALÍRŽEK, HALÍŘ, HALISSEK, HELLER), * 1689 Praha, † 9. 12. 1759 Praha, stavitel, architekt

Staroměstským měšťanem v Praze se stal 1722. Měl titul dvorního stavitele (spolu s Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem a Thomasem Haffeneckerem byl zaměstnán na komorních statcích), ale pracoval i pro šlechtu (Černíny a Valdštejny). Jeho kompletní dílo dosud neznáme.

Poprvé je zmíněn 1721, kdy na valdštejnském majetku Nový Dům (Rakovník) při příležitosti slavnostního honu pořídil šest plánů místního revíru. 1722–24 zhotovil novou fasádu (snad na návrh Pavla Ignáce Bayera) u kostela sv. Havla na Starém Městě pražském; přestavoval rovněž svatohavelskou faru. 1724 dosvědčil správnost renovace benediktinského kláštera v Emauzích na Novém Městě pražském. Kolem 1724 stavěl děkanství v Poděbradech, 1724–25 opravoval požárem poškozenou zámeckou věž v Mnichově Hradišti. Ve dvacátých letech 18. století neuspěl se svým návrhem (půdorys a řez) na novostavbu kostela v Bohdanči (u Pardubic) proti konkurenčnímu a realizovanému plánu Thomase Haffeneckera. Patrně byl autorem návrhu kostela v Platěnicích (u Pardubic), který 1730 také začal stavět. Dohlížel na tvorbu zahrady u černínského zámku Krásný Dvůr (u Podbořan), která probíhala 1727–32. Kolem 1730 vytvořil plán areálu kláštera alžbětinek na Novém Městě pražském. Od něho (a tesařského mistra Georga Klingera) pochází rozpočet (1732) a návrh na opravu a prodloužení farního kostela sv. Linharta v Údrči (na Karlovarsku). Podle návrhu K. I. Dientzenhofera stavěl 1728–38 s přestávkami (dostavba se uskutečnila až 1863–69) polovinu budovy proboštství ve Staré Boleslavi, přičemž H. navrhl několik úprav. 1740–43 realizoval podle jeho návrhu stavitel Tomáš Budil kostel Všech Svatých v Uhříněvsi (dnes Praha), částečně vycházející z dispozic T. Haffeneckera. Naposledy se H. objevil 1758 ve vizitační zprávě o stavu (dnes zaniklého) kláštera cyriaků u sv. Kříže na Starém Městě pražském, kterou vypracoval spolu s Janem Josefem Hrdličkou.

H. se pohyboval v okruhu Františka Maxmilána Kaňky, hlavního architekta Černínů a Valdštejnů i císařského architekta. Zprvu patrně pouze realizoval cizí projekty, případně menší opravy, jeho první samostatné práce jsou doloženy až na počátku třicátých let 18. století.

L: Dlabač 1, s. 552; P.  Bergner, Auszüge aus den Bürgerbüchern der kgl. Stadt Prag über Künstler und Kunsthandwerker vom J. 1550–1783, in: MVGDB 54, 1916, s. 119; A. Podlaha, Materiálie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, in: PA 29, 1917, s. 209; 32, 1921–22, s. 294, 313; 34, 1924–25, s. 530; D. Frey, Ein unbekannter Entwurf Kilian Ignaz Dientzenhofers, in: MVGDB 59, 1921, s. 142; Thieme–Becker 15, s. 504; Toman 1, s. 290; K. Tříska, Zámek a park v Krásném Dvoře, in: ČSPSČ 41, 1953, s. 157–168; I. Kořán, Cyriacký klášter a chrám sv. Kříže Většího v baroku, in: Umění 16, 1968, s. 185; Umělecké památky Čech 3, E. Poche (ed.), 1980, s. 108; 4, týž (ed.), 1982, s. 135; M. Vilímková, Stavitelé paláců a chrámů, 1986, s. 165, 167, 208; P. Macek – P. Vlček – P. Zahradník, František Maximilián Kaňka, „in regno Bohemiae aedilis famosissimus“, in: Umění 40, 1992, s. 201, 206–207; Umělecké památky Prahy 2, Nové Město. Vyšehrad. Vinohrady (Praha 1), R. Baťková (ed.), 1998, s. 332; P. Vlček, Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, 2004, s. 213; NEČVUD, s. 257; AKL 67, s. 191; M. Šantrůčková, Krajinářská tvorba Jana Rudolfa Černína. Vznik a vývoj parků v Krásném Dvoře, Jemčině, Petrohradě a Chudenicích, 2014, s. 73.

P: NA, Praha, APA, recepta, kart. 1140, 1219.

Pavel Vlček