HALÍŘ Karel 1.2.1859-21.12.1909

Z Personal
Karel HALÍŘ
Narození 1.2.1859
Místo narození Vrchlabí
Úmrtí 21.12.1909
Místo úmrtí Berlín (Německo)
Jiná jména HALIR
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 126-127
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46787

HALÍŘ, Karel (též HALIR, Karl, Carl), * 1. 2. 1859 Vrchlabí, † 21. 12. 1909 Berlín (Německo), houslista, pedagog

Pocházel z rodiny městského úředníka Václava H. a Josefíny, roz. Štěpničkové. Talentovaný chlapec získal základní hudební vzdělání od otce; již 1867 odešel na studium konzervatoře do Prahy, kde byl šest let žákem A. Bennewitze. 1873–75 se v Berlíně dále vzdělával u vynikajícího houslisty a pedagoga Josepha Joachima. Po ukončení školení nastoupil na dráhu koncertního mistra: Od 1876 byl členem známého orchestru Benjamina Bilseho, s nímž absolvoval koncertní turné v Německu a v Rusku, 1879 hrál v tehdy pruském Královci (dnes Kaliningrad) a v sezoně 1880/81 v prestižním soukromém hudebním tělese ruského barona Pavla Grigorieviče Derviese v Nice a Luganu. Následovala H. angažmá ve dvorním divadle v Mannheimu (1881–83) a ve dvorní kapele ve Výmaru (1883–93), kde v hudební škole vyučoval rovněž hru na housle. 1892 odmítl nabídku nastoupit na pražskou konzervatoř a přijal místo v orchestru berlínské dvorní opery, kde zůstal do 1907, zároveň byl jmenován profesorem na Vysoké hudební škole. V Berlíně vydal učebnici houslové hry a vychoval několik vynikajících interpretů. Od 1897 také hrál druhé housle v renomovaném Joachimově smyčcovém kvartetu, od 1907 je namísto nemocného primária vedl a následně po jeho smrti H. sestavil kvarteto vlastní, které záhy dosáhlo špičkové úrovně, zanedlouho však sám předčasně zemřel.

H. měl pověst jednoho z nejlepších interpretů své doby, disponoval dokonalou nástrojovou technikou a procítěným přednesem. Koncertoval v řadě evropských zemí a také v USA. Často zajížděl i do Čech, např. 1881 hrál v Praze Španělskou symfonii pro housle a orchestr E. Lala. 1886 v Německu provedl premiéru a zpopularizoval Houslový koncert D dur P. I. Čajkovského. H. turné po Spojených státech (1896–97) se setkalo s nadšeným ohlasem, v zámoří byla zejména oceňována jeho interpretace Houslového koncertu D dur L. van Beethovena. S Newyorským symfonickým orchestrem vystoupil také v Carnegie Hall. S venezuelskou pianistkou Teresou Carreñovou 1899 uvedl evropskou premiéru Sonáty pro housle a piano a moll americké skladatelky Amy Beachové. 1905 pod taktovkou R. Strausse v Berlíně premiéroval revidovaný Houslový koncert d moll J. Sibelia.

Od 1888 byl ženatý s koncertní pěvkyní Theresou Zerbstovou (1859–1910).

D: výběr: Cadenz zum Concert für Violine von Johannes Brahms (op. 77), Berlin 1895. Učebnice: Neue Tonleiterstudien für Violine, tamtéž 1896.

L: Berühmte Geiger der Vergangenheit und Gegenwart, A. Payne (ed.), Leipzig 1893; Musikalisches Wochenblatt 40, 1910, s. 588; A. Laser, K. H. †, in: Neue Musik-Zeitung (Stuttgart) 31, 1910, s. 172 (s portrétem); HS, 1, s. 393; ÖBL 2, s. 160; F. Žídek, Čeští houslisté. Tři století, 1979, s. 110–111; http://www.musiklexikon.ac.at (stav k 20. 6. 2017); https://cs.wikipedia.org (stav k 20. 6. 2017); http://de.wikipedia.org (stav k 20. 6. 2017); O. Singer, Český Paganini z Krkonoš, in: Krkonošské noviny 6, 1997, č. 31, s. 8; J. Foltýn, K. H. – Zapomenutá legenda české houslové školy?, in: Harmonie 2. 10. 2011 (dostupné z: http://www.casopisharmonie.cz/komentare/karel-halir-zapomenuta-legenda-ceske-houslove-skoly.html); http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 26. 6. 2017); nekrolog, in: Plzeňské listy 23. 12. 1909, s. 5; Teplitz-Schönauer Anzeiger 25. 12. 1909, s. 12.

Marie Makariusová

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=HALÍŘ_Karel_1.2.1859-21.12.1909&oldid=117502“