HALÍŘ Václav 28.9.1926-22.3.1999: Porovnání verzí

Z Personal
(HALÍŘ_Václav_28.9.1926-22.3.1999)
 
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 28.9.1926
 
| datum narození = 28.9.1926
| místo narození = Žeravice, o. Hodonín
+
| místo narození = Přerov
 
| datum úmrtí = 22.3.1999
 
| datum úmrtí = 22.3.1999
 
| místo úmrtí = Brno
 
| místo úmrtí = Brno
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Václav HALÍŘ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 127
 +
}}
 +
'''HALÍŘ, Václav''', ''* 28. 9. 1926 Přerov, † 22. 3. 1999 Brno, operní pěvec''
 +
 
 +
Na přání matky se od osmi let učil hrát na housle. Za německé okupace se vyučil zedníkem a pracoval na stavbách a v zemědělství. 1945–50 studoval na konzervatoři v Brně, nejdříve se dva roky věnoval hře na kontrabas u R. Tuláčka, pak přešel do oddělení zpěvu k J. Válkovi. Na stejný obor se zapsal k B. Soběskému na JAMU, studium 1955 ukončil. Už 1953 přijal nabídku na sólové angažmá basisty Státního divadla Brno a zůstal v něm až do 1991, kdy odešel do výslužby.
 +
 
 +
H. byl herecky všestranný a  disponoval  sytým basovým a basbarytonovým hlasem. Už během studií na JAMU hostoval v brněnské opeře (Vodník, A. Dvořák: ''Rusalka'', 1953), kde za svůj život ztvárnil na sedm desítek postav a účinkoval ve všech operách L. Janáčka (kromě ''Osudu''). Uplatnil se mj. i v operách B. Smetany, A. Dvořáka, klasického světového repertoáru a v některých soudobých dílech.
 +
 
 +
Zúčastnil se mezinárodní pěvecké soutěže o cenu Emy Destinové a Karla Buriana (Pražské jaro 1954) a získal první cenu ve své kategorii. Vyhrál i přidruženou soutěž o nejlepší interpretaci Dvořákovy písně ''Když mne stará matka zpívat učívala'', absolvoval tříměsíční turné s violoncellistou V. Černým a klavíristou J. Ermlem v Číně a Mongolsku (1954) a následující rok získal druhou cenu na pěvecké soutěži ve Varšavě. V Itálii na zájezdu se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK reprezentoval českou pěveckou školu (1960). Už 1954 zahájil spolupráci s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů (BROLN, zpíval lidové písně rodné Hané) a dále na četných koncertech interpretoval nejen písňovou, ale i oratorní a kantátovou tvorbu. Celkem devětkrát vystoupil na festivalu Smetanova Litomyšl.
 +
 
 +
Byl oceněn ministerstvem kultury medailemi Smetanovou (1974) a Janáčkovou (1978) za zásluhy o interpretaci a propagaci hudby obou skladatelů. Oženil se s operní pěvkyní a pedagožkou Helenou, roz. Supovou. Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově. Na H. rodném domě byla 2006 odhalena pamětní deska a 2012 byl posmrtně uveden do Síně slávy ND Brno.
 +
 
 +
'''L:''' Tomeš 1, s. 406; J. Kozák a kol., Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory, 1964, s. 23, 159, 241–242, 461; Postavy brněnského jeviště 1, 1984, s. 404–407 (se soupisem rolí a literatury); D. Janota – J. P. Kučera, Malá encyklopedie české opery, 1999, s. 74–75; E. Šlapanská, Jak jsem je znala. Vzpomínky na významné osobnosti kulturního života spjaté s Brnem, 2001, s. 73–77; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem rolí a literatury, stav k 25. 1. 2017); http://encyklopedie.brna.cz (stav k 25. 1. 2017); http://operaplus.cz/brnenska-breznova-jubilea-vaclav-halir-a-geza-fischer/ (s neúplným soupisem rolí, stav k 25. 1. 2017); http://ops.festival.smetanovalitomysl.cz/2-uncategorised/1017-pehled-uinkujicich-pvc-h-k (stav k 25. 1. 2017).
 +
 
 +
Gustav Novotný
 +
 
  
== Literatura ==
 
Tomeš I, 406;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
  
 
[[Kategorie:1926]]
 
[[Kategorie:1926]]
[[Kategorie:Žeravice]]
+
[[Kategorie:Přerov]]
 
[[Kategorie:1999]]
 
[[Kategorie:1999]]
 
[[Kategorie:Brno]]
 
[[Kategorie:Brno]]

Aktuální verze z 28. 3. 2020, 14:53

Václav HALÍŘ
Narození 28.9.1926
Místo narození Přerov
Úmrtí 22.3.1999
Místo úmrtí Brno
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 127

HALÍŘ, Václav, * 28. 9. 1926 Přerov, † 22. 3. 1999 Brno, operní pěvec

Na přání matky se od osmi let učil hrát na housle. Za německé okupace se vyučil zedníkem a pracoval na stavbách a v zemědělství. 1945–50 studoval na konzervatoři v Brně, nejdříve se dva roky věnoval hře na kontrabas u R. Tuláčka, pak přešel do oddělení zpěvu k J. Válkovi. Na stejný obor se zapsal k B. Soběskému na JAMU, studium 1955 ukončil. Už 1953 přijal nabídku na sólové angažmá basisty Státního divadla Brno a zůstal v něm až do 1991, kdy odešel do výslužby.

H. byl herecky všestranný a  disponoval  sytým basovým a basbarytonovým hlasem. Už během studií na JAMU hostoval v brněnské opeře (Vodník, A. Dvořák: Rusalka, 1953), kde za svůj život ztvárnil na sedm desítek postav a účinkoval ve všech operách L. Janáčka (kromě Osudu). Uplatnil se mj. i v operách B. Smetany, A. Dvořáka, klasického světového repertoáru a v některých soudobých dílech.

Zúčastnil se mezinárodní pěvecké soutěže o cenu Emy Destinové a Karla Buriana (Pražské jaro 1954) a získal první cenu ve své kategorii. Vyhrál i přidruženou soutěž o nejlepší interpretaci Dvořákovy písně Když mne stará matka zpívat učívala, absolvoval tříměsíční turné s violoncellistou V. Černým a klavíristou J. Ermlem v Číně a Mongolsku (1954) a následující rok získal druhou cenu na pěvecké soutěži ve Varšavě. V Itálii na zájezdu se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK reprezentoval českou pěveckou školu (1960). Už 1954 zahájil spolupráci s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů (BROLN, zpíval lidové písně rodné Hané) a dále na četných koncertech interpretoval nejen písňovou, ale i oratorní a kantátovou tvorbu. Celkem devětkrát vystoupil na festivalu Smetanova Litomyšl.

Byl oceněn ministerstvem kultury medailemi Smetanovou (1974) a Janáčkovou (1978) za zásluhy o interpretaci a propagaci hudby obou skladatelů. Oženil se s operní pěvkyní a pedagožkou Helenou, roz. Supovou. Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově. Na H. rodném domě byla 2006 odhalena pamětní deska a 2012 byl posmrtně uveden do Síně slávy ND Brno.

L: Tomeš 1, s. 406; J. Kozák a kol., Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory, 1964, s. 23, 159, 241–242, 461; Postavy brněnského jeviště 1, 1984, s. 404–407 (se soupisem rolí a literatury); D. Janota – J. P. Kučera, Malá encyklopedie české opery, 1999, s. 74–75; E. Šlapanská, Jak jsem je znala. Vzpomínky na významné osobnosti kulturního života spjaté s Brnem, 2001, s. 73–77; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem rolí a literatury, stav k 25. 1. 2017); http://encyklopedie.brna.cz (stav k 25. 1. 2017); http://operaplus.cz/brnenska-breznova-jubilea-vaclav-halir-a-geza-fischer/ (s neúplným soupisem rolí, stav k 25. 1. 2017); http://ops.festival.smetanovalitomysl.cz/2-uncategorised/1017-pehled-uinkujicich-pvc-h-k (stav k 25. 1. 2017).

Gustav Novotný