HALÍK Jindřich 5.1.1933-7.6.1989: Porovnání verzí

Z Personal
m (Doskočil přesunul stránku HALÍK Jindřich 5.1.1933-7.8.1989 na HALÍK Jindřich 5.1.1933-7.6.1989 bez založení přesměrování)
 
Řádka 5: Řádka 5:
 
| místo narození = Plzeň
 
| místo narození = Plzeň
 
| datum úmrtí = 7.6.1989
 
| datum úmrtí = 7.6.1989
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
+
| povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf<br />83- Divadelní interpret nebo herec
83- Divadelní interpret nebo herec
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jindřich HALÍK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 124-125
 +
}}
 +
'''HALÍK, Jindřich''', ''* 5. 1. 1933 Plzeň, † 7. 6. 1989 Praha, loutkoherec, režisér''
 +
 
 +
V literatuře se jako datum úmrtí chybně uvádí 7. srpen. Po maturitě na gymnáziu 1951 studoval na DAMU činoherní herectví, následně 1952 přešel na nově vzniklou katedru loutkářství, kde 1956 absolvoval obory loutkoherectví, loutkářská režie a dramaturgie. 1956–86 působil jako herec, režisér, autor loutkových her a dramaturgických úprav, publicista a překladatel v Ústředním loutkovém divadle v Praze. Spolupracoval i s dalšími českými loutkovými scénami (Kladno, Liberec, Brno), podílel se na formování profesionálního loutkového divadelnictví. V angažmá zúročil hlasový a pohybový interpretační talent v charakterově různorodých postavách (Muzikus, H. Ch. Andersen – F. Pavlíček: ''Slavík'' /1959/; Archanděl, I. V. Štok: ''Božská komedie'' /1962/; Žito, J. Brdečka: ''Čaroděj Žito'' /1966/; Carevič Ivan, J. Speranskij: ''Krása nevídaná'' /1977/; král Lorenzo, V. Pospíšilová: ''Princezna s ozvěnou'' /1977/). Jako režisér kombinoval loutkářskou tradici s novými formálními postupy, usiloval o hravější komediální styl (např. J. Pehr: ''Kuťásek a Kutilka'', 1967; L. Dvorský: ''Skákavá princezna'', 1970; J. Romanovský: ''Princezna Majolenka'', 1971). Jako jeden z prvních přivedl na jeviště odkrytého herce – vodiče marionet (J. Malík: ''Míček Flíček'', 1964). Zabýval se také teorií loutkářství a 1967–80 vyučoval na katedře loutkářství DAMU. 1986 musel ze zdravotních důvodů odejít do invalidního důchodu.
 +
 
 +
'''D:''' Divadelní hry: Jak se lenost nevyplácí, 1958; Strašidlo Bum Bác, 1959; Povídám, povídám pohádku, 1960; Čtyřlístek pohádek, 1961; odborné statě: O práci bábkoherca na role, Bratislava 1965; Ústřední loutkové divadlo 1950–75 (editor), 1975; Jak se začínalo v Liberci, in: Československý loutkář 30, 1980, s. 16–17; Metodika režie v loutkářském souboru, 1983; http://vis.idu.cz (se soupisem divadelních rolí a režií, stav k 15. 6. 2017).
 +
 
 +
'''L:''' MČE 2, s. 703; ČBS, s. 186; Tomeš 1, s. 405; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, s. 295–296; O. Kryštofek, Jubilejní Míček Flíček, in: Československý loutkář 14, 1964, s. 106; nekrolog, in: Svobodné slovo 14. 6. 1989.
 +
 
 +
'''P:''' DÚ, Praha, dokumentace.
 +
 
 +
Zdeněk Doskočil
 +
 
  
== Literatura ==
 
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
Řádka 21: Řádka 31:
 
[[Kategorie:Plzeň]]
 
[[Kategorie:Plzeň]]
 
[[Kategorie:1989]]
 
[[Kategorie:1989]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 28. 3. 2020, 12:02

Jindřich HALÍK
Narození 5.1.1933
Místo narození Plzeň
Úmrtí 7.6.1989
Místo úmrtí Praha
Povolání 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 124-125

HALÍK, Jindřich, * 5. 1. 1933 Plzeň, † 7. 6. 1989 Praha, loutkoherec, režisér

V literatuře se jako datum úmrtí chybně uvádí 7. srpen. Po maturitě na gymnáziu 1951 studoval na DAMU činoherní herectví, následně 1952 přešel na nově vzniklou katedru loutkářství, kde 1956 absolvoval obory loutkoherectví, loutkářská režie a dramaturgie. 1956–86 působil jako herec, režisér, autor loutkových her a dramaturgických úprav, publicista a překladatel v Ústředním loutkovém divadle v Praze. Spolupracoval i s dalšími českými loutkovými scénami (Kladno, Liberec, Brno), podílel se na formování profesionálního loutkového divadelnictví. V angažmá zúročil hlasový a pohybový interpretační talent v charakterově různorodých postavách (Muzikus, H. Ch. Andersen – F. Pavlíček: Slavík /1959/; Archanděl, I. V. Štok: Božská komedie /1962/; Žito, J. Brdečka: Čaroděj Žito /1966/; Carevič Ivan, J. Speranskij: Krása nevídaná /1977/; král Lorenzo, V. Pospíšilová: Princezna s ozvěnou /1977/). Jako režisér kombinoval loutkářskou tradici s novými formálními postupy, usiloval o hravější komediální styl (např. J. Pehr: Kuťásek a Kutilka, 1967; L. Dvorský: Skákavá princezna, 1970; J. Romanovský: Princezna Majolenka, 1971). Jako jeden z prvních přivedl na jeviště odkrytého herce – vodiče marionet (J. Malík: Míček Flíček, 1964). Zabýval se také teorií loutkářství a 1967–80 vyučoval na katedře loutkářství DAMU. 1986 musel ze zdravotních důvodů odejít do invalidního důchodu.

D: Divadelní hry: Jak se lenost nevyplácí, 1958; Strašidlo Bum Bác, 1959; Povídám, povídám pohádku, 1960; Čtyřlístek pohádek, 1961; odborné statě: O práci bábkoherca na role, Bratislava 1965; Ústřední loutkové divadlo 1950–75 (editor), 1975; Jak se začínalo v Liberci, in: Československý loutkář 30, 1980, s. 16–17; Metodika režie v loutkářském souboru, 1983; http://vis.idu.cz (se soupisem divadelních rolí a režií, stav k 15. 6. 2017).

L: MČE 2, s. 703; ČBS, s. 186; Tomeš 1, s. 405; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, s. 295–296; O. Kryštofek, Jubilejní Míček Flíček, in: Československý loutkář 14, 1964, s. 106; nekrolog, in: Svobodné slovo 14. 6. 1989.

P: DÚ, Praha, dokumentace.

Zdeněk Doskočil