HALAS František 15.4.1880-2.11.1960: Porovnání verzí

Z Personal
(HALAS_František_15.4.1880-2.11.1960)
 
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 15.4.1880
 
| datum narození = 15.4.1880
| místo narození =  
+
| místo narození = Sasina (č. o. Svitávka u Boskovic)
 
| datum úmrtí = 2.11.1960
 
| datum úmrtí = 2.11.1960
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
+
| povolání = 45- Voják nebo partyzán<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František HALAS
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 117-118
 +
}}
 +
'''HALAS, František''', ''* 15. 4. 1880 Sasina (č. o. Svitávka u Boskovic), † 2. 11. 1960 Brno, prozaik, účastník 1. odboje''
 +
 
 +
Narodil se jako třetí ze šesti dětí chudého tkalce. 1885 se s rodinou přestěhoval nejprve do Letovic, potom do Březové nad Svitavou, 1887 do Brna. 1897 získal výuční tkalcovský list. Pracoval jako textilní dělník v německém Zwickau, ve Svitávce a nejdéle v Brně. 1901–02 absolvoval vojenskou prezenční službu. Od mládí byl činný v sociálně demokratické straně a odborových organizacích, kde představoval radikální křídlo blízké anarchismu. Zúčastnil se všech předválečných brněnských stávek, často se dostával do sporu se zákonem, byl několikrát vězněn, prvně 1899. V srpnu 1914 narukoval na haličskou frontu, v říjnu padl do ruského zajetí, po třech letech strávených v několika zajateckých táborech, ve kterých se dostával do sporů s ruským lágrovým velením, se stal po několikrát opakované žádosti dobrovolníkem 1. československého střeleckého pluku. Jako důvěrník 11. roty bojoval u Zborova a ve všech následujících vojenských operacích legií v době od ukrajinské evakuace po dobytí transsibiřské magistrály. Důsledně obhajoval samosprávný, demokratický charakter vojska, patřil k hlasitým oponentům inspekční mise M. R. Štefánika. V červnu 1919 byl z vojska vyloučen, pět měsíců vězněn na Sibiři v Glazkově (u Irkutska) a odsouzen k nuceným pracím v dolech ve Stanici Anžerskaja (dnes Anžero-Sudžensk, Rusko). Odmítl však nastoupit práci a byl s trestným transportem vyslán počátkem 1920 z Vladivostoku do vlasti.
 +
 
 +
Na Moravě se živil s obtížemi, 1921 se stal zakládajícím členem KSČ, v níž setrval navzdory kritickému postoji k její politice do konce života. Na členství v legionářských organizacích a výplatu služného neměl nárok. 1920–22 byl prodavačem družstva Včela ve Svitávce, od 1922 působil v textilním průmyslu, ale byl postižen nezaměstnaností, 1936–37 se živil jako cestář v Brankovicích (u Bučovic), 1937–38 stavěl vodovod ve Žďáru nad Sázavou, 1938–49 s delší protektorátní pauzou pracoval ve vápence ve Střílkách (u Kroměříže). H. se třikrát oženil: z prvního manželství s Leopoldinou Pelikánovou měl syna Františka (1901–1949); 1909 ovdověl, 1910 se oženil podruhé s Marií Bílkovou, 1928 znovu ovdověl, 1929 se oženil potřetí s Alžbětou Vichtovou-Novotnou. V důchodu se zabýval psaním vzpomínek, jež podaly ucelené, ovšem dobou značně poznamenané svědectví o výjimečném proletářském osudu. Z plánované tetralogie vyšly pouze tři svazky – ''Kemka'' (1950) o období před první světovou válkou, ''Bez legend'' (1958) o účasti v ruských legiích, ''Máje a prosince'' (1959) o době mezi válkami. Čtvrtý díl zůstal v rukopise.
 +
 
 +
'''L:''' LČL 2/1, s. 43–44; J. Machačová, Prostředí továrního dělnictva ke konci 19. století. Analýza vzpomínek F. H. staršího z let 1885–1913, in: Studie k sociálním dějinám 19. století, 6, 1996, s. 63–100; L. Fasora, Tovární dělník v textilním průmyslu. Příklad F. H. st. (2. doplněné vyd.), in: Člověk na Moravě 19. století, 2008, s. 169–188; Hrst vzpomínek z dospělosti, V. Kaplický – M. Kučera (eds.), 2010, s. 23–24.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/229363 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
Řádka 16: Řádka 28:
  
 
[[Kategorie:1880]]
 
[[Kategorie:1880]]
 +
[[Kategorie:Sasina]]
 
[[Kategorie:1960]]
 
[[Kategorie:1960]]
 +
[[Kategorie:Brno]]

Aktuální verze z 26. 3. 2020, 20:26

František HALAS
Narození 15.4.1880
Místo narození Sasina (č. o. Svitávka u Boskovic)
Úmrtí 2.11.1960
Místo úmrtí Brno
Povolání 45- Voják nebo partyzán
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 117-118
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77748

HALAS, František, * 15. 4. 1880 Sasina (č. o. Svitávka u Boskovic), † 2. 11. 1960 Brno, prozaik, účastník 1. odboje

Narodil se jako třetí ze šesti dětí chudého tkalce. 1885 se s rodinou přestěhoval nejprve do Letovic, potom do Březové nad Svitavou, 1887 do Brna. 1897 získal výuční tkalcovský list. Pracoval jako textilní dělník v německém Zwickau, ve Svitávce a nejdéle v Brně. 1901–02 absolvoval vojenskou prezenční službu. Od mládí byl činný v sociálně demokratické straně a odborových organizacích, kde představoval radikální křídlo blízké anarchismu. Zúčastnil se všech předválečných brněnských stávek, často se dostával do sporu se zákonem, byl několikrát vězněn, prvně 1899. V srpnu 1914 narukoval na haličskou frontu, v říjnu padl do ruského zajetí, po třech letech strávených v několika zajateckých táborech, ve kterých se dostával do sporů s ruským lágrovým velením, se stal po několikrát opakované žádosti dobrovolníkem 1. československého střeleckého pluku. Jako důvěrník 11. roty bojoval u Zborova a ve všech následujících vojenských operacích legií v době od ukrajinské evakuace po dobytí transsibiřské magistrály. Důsledně obhajoval samosprávný, demokratický charakter vojska, patřil k hlasitým oponentům inspekční mise M. R. Štefánika. V červnu 1919 byl z vojska vyloučen, pět měsíců vězněn na Sibiři v Glazkově (u Irkutska) a odsouzen k nuceným pracím v dolech ve Stanici Anžerskaja (dnes Anžero-Sudžensk, Rusko). Odmítl však nastoupit práci a byl s trestným transportem vyslán počátkem 1920 z Vladivostoku do vlasti.

Na Moravě se živil s obtížemi, 1921 se stal zakládajícím členem KSČ, v níž setrval navzdory kritickému postoji k její politice do konce života. Na členství v legionářských organizacích a výplatu služného neměl nárok. 1920–22 byl prodavačem družstva Včela ve Svitávce, od 1922 působil v textilním průmyslu, ale byl postižen nezaměstnaností, 1936–37 se živil jako cestář v Brankovicích (u Bučovic), 1937–38 stavěl vodovod ve Žďáru nad Sázavou, 1938–49 s delší protektorátní pauzou pracoval ve vápence ve Střílkách (u Kroměříže). H. se třikrát oženil: z prvního manželství s Leopoldinou Pelikánovou měl syna Františka (1901–1949); 1909 ovdověl, 1910 se oženil podruhé s Marií Bílkovou, 1928 znovu ovdověl, 1929 se oženil potřetí s Alžbětou Vichtovou-Novotnou. V důchodu se zabýval psaním vzpomínek, jež podaly ucelené, ovšem dobou značně poznamenané svědectví o výjimečném proletářském osudu. Z plánované tetralogie vyšly pouze tři svazky – Kemka (1950) o období před první světovou válkou, Bez legend (1958) o účasti v ruských legiích, Máje a prosince (1959) o době mezi válkami. Čtvrtý díl zůstal v rukopise.

L: LČL 2/1, s. 43–44; J. Machačová, Prostředí továrního dělnictva ke konci 19. století. Analýza vzpomínek F. H. staršího z let 1885–1913, in: Studie k sociálním dějinám 19. století, 6, 1996, s. 63–100; L. Fasora, Tovární dělník v textilním průmyslu. Příklad F. H. st. (2. doplněné vyd.), in: Člověk na Moravě 19. století, 2008, s. 169–188; Hrst vzpomínek z dospělosti, V. Kaplický – M. Kučera (eds.), 2010, s. 23–24.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera