HALAS František 15.4.1880-2.11.1960: Porovnání verzí
(HALAS_František_15.4.1880-2.11.1960) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 15.4.1880 | | datum narození = 15.4.1880 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Sasina (č. o. Svitávka u Boskovic) |
| datum úmrtí = 2.11.1960 | | datum úmrtí = 2.11.1960 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Brno |
− | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | + | | povolání = 45- Voják nebo partyzán<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
− | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | + | |
− | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 117-118 |
+ | }} | ||
+ | '''HALAS, František''', ''* 15. 4. 1880 Sasina (č. o. Svitávka u Boskovic), † 2. 11. 1960 Brno, prozaik, účastník 1. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se jako třetí ze šesti dětí chudého tkalce. 1885 se s rodinou přestěhoval nejprve do Letovic, potom do Březové nad Svitavou, 1887 do Brna. 1897 získal výuční tkalcovský list. Pracoval jako textilní dělník v německém Zwickau, ve Svitávce a nejdéle v Brně. 1901–02 absolvoval vojenskou prezenční službu. Od mládí byl činný v sociálně demokratické straně a odborových organizacích, kde představoval radikální křídlo blízké anarchismu. Zúčastnil se všech předválečných brněnských stávek, často se dostával do sporu se zákonem, byl několikrát vězněn, prvně 1899. V srpnu 1914 narukoval na haličskou frontu, v říjnu padl do ruského zajetí, po třech letech strávených v několika zajateckých táborech, ve kterých se dostával do sporů s ruským lágrovým velením, se stal po několikrát opakované žádosti dobrovolníkem 1. československého střeleckého pluku. Jako důvěrník 11. roty bojoval u Zborova a ve všech následujících vojenských operacích legií v době od ukrajinské evakuace po dobytí transsibiřské magistrály. Důsledně obhajoval samosprávný, demokratický charakter vojska, patřil k hlasitým oponentům inspekční mise M. R. Štefánika. V červnu 1919 byl z vojska vyloučen, pět měsíců vězněn na Sibiři v Glazkově (u Irkutska) a odsouzen k nuceným pracím v dolech ve Stanici Anžerskaja (dnes Anžero-Sudžensk, Rusko). Odmítl však nastoupit práci a byl s trestným transportem vyslán počátkem 1920 z Vladivostoku do vlasti. | ||
+ | |||
+ | Na Moravě se živil s obtížemi, 1921 se stal zakládajícím členem KSČ, v níž setrval navzdory kritickému postoji k její politice do konce života. Na členství v legionářských organizacích a výplatu služného neměl nárok. 1920–22 byl prodavačem družstva Včela ve Svitávce, od 1922 působil v textilním průmyslu, ale byl postižen nezaměstnaností, 1936–37 se živil jako cestář v Brankovicích (u Bučovic), 1937–38 stavěl vodovod ve Žďáru nad Sázavou, 1938–49 s delší protektorátní pauzou pracoval ve vápence ve Střílkách (u Kroměříže). H. se třikrát oženil: z prvního manželství s Leopoldinou Pelikánovou měl syna Františka (1901–1949); 1909 ovdověl, 1910 se oženil podruhé s Marií Bílkovou, 1928 znovu ovdověl, 1929 se oženil potřetí s Alžbětou Vichtovou-Novotnou. V důchodu se zabýval psaním vzpomínek, jež podaly ucelené, ovšem dobou značně poznamenané svědectví o výjimečném proletářském osudu. Z plánované tetralogie vyšly pouze tři svazky – ''Kemka'' (1950) o období před první světovou válkou, ''Bez legend'' (1958) o účasti v ruských legiích, ''Máje a prosince'' (1959) o době mezi válkami. Čtvrtý díl zůstal v rukopise. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' LČL 2/1, s. 43–44; J. Machačová, Prostředí továrního dělnictva ke konci 19. století. Analýza vzpomínek F. H. staršího z let 1885–1913, in: Studie k sociálním dějinám 19. století, 6, 1996, s. 63–100; L. Fasora, Tovární dělník v textilním průmyslu. Příklad F. H. st. (2. doplněné vyd.), in: Člověk na Moravě 19. století, 2008, s. 169–188; Hrst vzpomínek z dospělosti, V. Kaplický – M. Kučera (eds.), 2010, s. 23–24. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/229363 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
Řádka 16: | Řádka 28: | ||
[[Kategorie:1880]] | [[Kategorie:1880]] | ||
+ | [[Kategorie:Sasina]] | ||
[[Kategorie:1960]] | [[Kategorie:1960]] | ||
+ | [[Kategorie:Brno]] |
Aktuální verze z 26. 3. 2020, 20:26
František HALAS | |
Narození | 15.4.1880 |
---|---|
Místo narození | Sasina (č. o. Svitávka u Boskovic) |
Úmrtí | 2.11.1960 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání |
45- Voják nebo partyzán 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 117-118 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77748 |
HALAS, František, * 15. 4. 1880 Sasina (č. o. Svitávka u Boskovic), † 2. 11. 1960 Brno, prozaik, účastník 1. odboje
Narodil se jako třetí ze šesti dětí chudého tkalce. 1885 se s rodinou přestěhoval nejprve do Letovic, potom do Březové nad Svitavou, 1887 do Brna. 1897 získal výuční tkalcovský list. Pracoval jako textilní dělník v německém Zwickau, ve Svitávce a nejdéle v Brně. 1901–02 absolvoval vojenskou prezenční službu. Od mládí byl činný v sociálně demokratické straně a odborových organizacích, kde představoval radikální křídlo blízké anarchismu. Zúčastnil se všech předválečných brněnských stávek, často se dostával do sporu se zákonem, byl několikrát vězněn, prvně 1899. V srpnu 1914 narukoval na haličskou frontu, v říjnu padl do ruského zajetí, po třech letech strávených v několika zajateckých táborech, ve kterých se dostával do sporů s ruským lágrovým velením, se stal po několikrát opakované žádosti dobrovolníkem 1. československého střeleckého pluku. Jako důvěrník 11. roty bojoval u Zborova a ve všech následujících vojenských operacích legií v době od ukrajinské evakuace po dobytí transsibiřské magistrály. Důsledně obhajoval samosprávný, demokratický charakter vojska, patřil k hlasitým oponentům inspekční mise M. R. Štefánika. V červnu 1919 byl z vojska vyloučen, pět měsíců vězněn na Sibiři v Glazkově (u Irkutska) a odsouzen k nuceným pracím v dolech ve Stanici Anžerskaja (dnes Anžero-Sudžensk, Rusko). Odmítl však nastoupit práci a byl s trestným transportem vyslán počátkem 1920 z Vladivostoku do vlasti.
Na Moravě se živil s obtížemi, 1921 se stal zakládajícím členem KSČ, v níž setrval navzdory kritickému postoji k její politice do konce života. Na členství v legionářských organizacích a výplatu služného neměl nárok. 1920–22 byl prodavačem družstva Včela ve Svitávce, od 1922 působil v textilním průmyslu, ale byl postižen nezaměstnaností, 1936–37 se živil jako cestář v Brankovicích (u Bučovic), 1937–38 stavěl vodovod ve Žďáru nad Sázavou, 1938–49 s delší protektorátní pauzou pracoval ve vápence ve Střílkách (u Kroměříže). H. se třikrát oženil: z prvního manželství s Leopoldinou Pelikánovou měl syna Františka (1901–1949); 1909 ovdověl, 1910 se oženil podruhé s Marií Bílkovou, 1928 znovu ovdověl, 1929 se oženil potřetí s Alžbětou Vichtovou-Novotnou. V důchodu se zabýval psaním vzpomínek, jež podaly ucelené, ovšem dobou značně poznamenané svědectví o výjimečném proletářském osudu. Z plánované tetralogie vyšly pouze tři svazky – Kemka (1950) o období před první světovou válkou, Bez legend (1958) o účasti v ruských legiích, Máje a prosince (1959) o době mezi válkami. Čtvrtý díl zůstal v rukopise.
L: LČL 2/1, s. 43–44; J. Machačová, Prostředí továrního dělnictva ke konci 19. století. Analýza vzpomínek F. H. staršího z let 1885–1913, in: Studie k sociálním dějinám 19. století, 6, 1996, s. 63–100; L. Fasora, Tovární dělník v textilním průmyslu. Příklad F. H. st. (2. doplněné vyd.), in: Člověk na Moravě 19. století, 2008, s. 169–188; Hrst vzpomínek z dospělosti, V. Kaplický – M. Kučera (eds.), 2010, s. 23–24.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera