HALLA Josef 2.6.1814-12.1.1887: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 7: Řádka 7:
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 15- Lékaři
 
| povolání = 15- Lékaři
 
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 131
 
}}
 
}}
 +
'''HALLA, Josef''', ''* 2. 6. 1814 Praha, † 12. 1. 1887 Praha,  lékař internista''
 +
 +
H. se narodil v rodině obchodníka. Na pražské lékařské fakultě získal 1837 tituly doktora medicíny a doktora chirurgie. Nejprve pracoval jako sekundář Zemského ústavu choromyslných, poté v téže funkci na interním oddělení Všeobecné nemocnice, zároveň zastával šest měsíců primariát v Zemském ústavu choromyslných. Ve čtyřicátých letech podnikl studijní cesty po lékařských fakultách (Rakousko, Německo, Nizozemsko, Anglie, Belgie, Francie, Švýcarsko). 1843–45 zastupoval také okresního policejního lékaře v Praze na Novém Městě. Těžiště H. činnosti zůstalo na pražské fakultě. 1848 začal přednášet jako docent, mimořádnou profesuru praktického lékařství získal 1850 a 1854 byl jmenován řádným profesorem speciální patologie a terapie (tj. vnitřního lékařství) a přednostou II. interní kliniky. Osvědčil se jako výborný organizátor a uskutečnil řadu projektů, které přispěly k rozvoji fakulty. Uvědomoval si potřebu zpřístupnit i nezámožným medikům a lékařům studium světové odborné literatury, která byla většině z nich finančně nedostupná. 1841 se stal spoluzakladatelem veřejné lékařské čítárny Prager medizinisches Lesemuseum, v níž se konaly odborné přednášky a diskuse. H. stál také u kolébky prvního časopisu pražské lékařské fakulty nazvaného ''Vierteljahrschrift für die praktische Heilkunde'', který si záhy získal respekt u evropské odborné publicistiky; vycházel 1844–79. V dubnu revolučního roku 1848 začala vycházet příloha časopisu ''Forum für Medicinalangelegenheiten (im Interesse des Gemeinwohls und des ärztlichen Standes)'', kterou H. redigoval až do konce 1849, kdy byla v důsledku zostření politické situace zastavena.
 +
 +
Roku 1845 inicioval založení laboratoře pro chemicko-klinická vyšetřování ve Všeobecné nemocnici nebo první fakultní polikliniky v rakouském soustátí. Povolení k otevření polikliniky dostal 1846, ovšem bez dotace. Platil její provoz z vlastních prostředků a patrně jí zpočátku poskytl také vlastní byt v Celetné ulici a na svůj náklad ji zařídil. Proslul jako výborný diagnostik, žádaný konsiliář a velmi oblíbený učitel. Po rozdělení fakulty na českou a německou (1882) zůstal na německé, dále se však přátelsky stýkal se svými žáky, kteří zůstali na české fakultě nebo na ní učili. (H. si velmi vážil např. prof. B. Eiselt, který se zasloužil 1882 o zřízení české lékařské fakulty.) H. zastával řadu akademických funkcí: 1850/51 a 1851/52 byl děkanem doktorského kolegia (orgán sdružující všechny absolventy pražské fakulty), 1859/60 a 1860/61 děkanem profesorského sboru fakulty. 1866/67 vykonával úřad rektora univerzity. Na odpočinek odešel počátkem školního roku 1885. Příležitostně nemnoho publikoval převážně ve fakultním časopise.
 +
 +
'''L:''' RSN 3, s. 30; OSN 10, s. 794; BL 1, s. 516; ÖBL 2, s. 160; BSPLF, s. 104–105;  BLDMF, s. 82–83; Prager Tagblatt 13. a 15. 1. 1887; Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten und Völker 3, A. Hirsch (ed.), Wien–Leipzig 1886, s. 30; Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, J. Pagel (ed.), Berlin–Wien 1901, sl. 681; B. Eiselt, O vzniku a začátcích české lékařské kliniky, 1908, passim; O. Matoušek, Lékaři a přírodovědci doby Purkyňovy, 1954, s. 143–147; Die deutsche Karl-Ferdinands-Universität in Prag unter der Regierung seiner Majestät Kaisers Franz Josef I., 1899, s. 203, 253–255; Koerting, s. 167, 251; E. H. Kisch, Erlebtes und Erstrebtes, Stuttgart–Berlin 1914, s. 87–89; A. Schieber, Die Personalbibliographien der Professoren und Dozenten der Chirurgie und Inneren Medizin an der Medizinischen Fakultät in Prag im ungefähren Zeitraum von 1880–1900 (Diss. Erlangen–Nürnberg, 1968), s. 34–36; Vierteljahrschrift für die praktische Heilkunde – Forum für Medicinalangelegenheiten 1, 1848, s. 24, 178, 320; 2, 1849, s. 207; Vierteljahrschrift für die praktische Heilkunde 8, 1851, č. 1, s. 3; č. 3, s. 13; tamtéž 13, 1856, č. 2 Misc., s. 2; tamtéž 30, 1873, č. 4 Misc., s. 14; ČLČ 18, 1879, s. 375; tamtéž 103, 1964, s. 132–134; tamtéž 154, 2015, s. 142–145; Prager medizinische Wochenschrift 4, 1879, s. 466–467; tamtéž 10, 1885, s. 274–275; tamtéž 12, 1887, s. 17–18.
 +
 +
'''P:''' Archiv UK, Praha, sig. C 101 a M 64; Katalogy posluchačů medicíny a chirurgie sig. C 165; Osobní spis J. H., kart. 3; NA, Praha, PG 1836–1840, Fasc. 16/41; Allgemeines Verwaltungsarchiv Wien, Unterricht – Allgemeine Reihe, Fasz. 1121, 5 Prag.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/143998 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 +
Ludmila Hlaváčková
 +
 +
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]

Aktuální verze z 28. 3. 2020, 19:25

Josef HALLA
Narození 2.6.1814
Místo narození Praha
Úmrtí 12.1.1887
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 131

HALLA, Josef, * 2. 6. 1814 Praha, † 12. 1. 1887 Praha, lékař internista

H. se narodil v rodině obchodníka. Na pražské lékařské fakultě získal 1837 tituly doktora medicíny a doktora chirurgie. Nejprve pracoval jako sekundář Zemského ústavu choromyslných, poté v téže funkci na interním oddělení Všeobecné nemocnice, zároveň zastával šest měsíců primariát v Zemském ústavu choromyslných. Ve čtyřicátých letech podnikl studijní cesty po lékařských fakultách (Rakousko, Německo, Nizozemsko, Anglie, Belgie, Francie, Švýcarsko). 1843–45 zastupoval také okresního policejního lékaře v Praze na Novém Městě. Těžiště H. činnosti zůstalo na pražské fakultě. 1848 začal přednášet jako docent, mimořádnou profesuru praktického lékařství získal 1850 a 1854 byl jmenován řádným profesorem speciální patologie a terapie (tj. vnitřního lékařství) a přednostou II. interní kliniky. Osvědčil se jako výborný organizátor a uskutečnil řadu projektů, které přispěly k rozvoji fakulty. Uvědomoval si potřebu zpřístupnit i nezámožným medikům a lékařům studium světové odborné literatury, která byla většině z nich finančně nedostupná. 1841 se stal spoluzakladatelem veřejné lékařské čítárny Prager medizinisches Lesemuseum, v níž se konaly odborné přednášky a diskuse. H. stál také u kolébky prvního časopisu pražské lékařské fakulty nazvaného Vierteljahrschrift für die praktische Heilkunde, který si záhy získal respekt u evropské odborné publicistiky; vycházel 1844–79. V dubnu revolučního roku 1848 začala vycházet příloha časopisu Forum für Medicinalangelegenheiten (im Interesse des Gemeinwohls und des ärztlichen Standes), kterou H. redigoval až do konce 1849, kdy byla v důsledku zostření politické situace zastavena.

Roku 1845 inicioval založení laboratoře pro chemicko-klinická vyšetřování ve Všeobecné nemocnici nebo první fakultní polikliniky v rakouském soustátí. Povolení k otevření polikliniky dostal 1846, ovšem bez dotace. Platil její provoz z vlastních prostředků a patrně jí zpočátku poskytl také vlastní byt v Celetné ulici a na svůj náklad ji zařídil. Proslul jako výborný diagnostik, žádaný konsiliář a velmi oblíbený učitel. Po rozdělení fakulty na českou a německou (1882) zůstal na německé, dále se však přátelsky stýkal se svými žáky, kteří zůstali na české fakultě nebo na ní učili. (H. si velmi vážil např. prof. B. Eiselt, který se zasloužil 1882 o zřízení české lékařské fakulty.) H. zastával řadu akademických funkcí: 1850/51 a 1851/52 byl děkanem doktorského kolegia (orgán sdružující všechny absolventy pražské fakulty), 1859/60 a 1860/61 děkanem profesorského sboru fakulty. 1866/67 vykonával úřad rektora univerzity. Na odpočinek odešel počátkem školního roku 1885. Příležitostně nemnoho publikoval převážně ve fakultním časopise.

L: RSN 3, s. 30; OSN 10, s. 794; BL 1, s. 516; ÖBL 2, s. 160; BSPLF, s. 104–105; BLDMF, s. 82–83; Prager Tagblatt 13. a 15. 1. 1887; Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten und Völker 3, A. Hirsch (ed.), Wien–Leipzig 1886, s. 30; Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, J. Pagel (ed.), Berlin–Wien 1901, sl. 681; B. Eiselt, O vzniku a začátcích české lékařské kliniky, 1908, passim; O. Matoušek, Lékaři a přírodovědci doby Purkyňovy, 1954, s. 143–147; Die deutsche Karl-Ferdinands-Universität in Prag unter der Regierung seiner Majestät Kaisers Franz Josef I., 1899, s. 203, 253–255; Koerting, s. 167, 251; E. H. Kisch, Erlebtes und Erstrebtes, Stuttgart–Berlin 1914, s. 87–89; A. Schieber, Die Personalbibliographien der Professoren und Dozenten der Chirurgie und Inneren Medizin an der Medizinischen Fakultät in Prag im ungefähren Zeitraum von 1880–1900 (Diss. Erlangen–Nürnberg, 1968), s. 34–36; Vierteljahrschrift für die praktische Heilkunde – Forum für Medicinalangelegenheiten 1, 1848, s. 24, 178, 320; 2, 1849, s. 207; Vierteljahrschrift für die praktische Heilkunde 8, 1851, č. 1, s. 3; č. 3, s. 13; tamtéž 13, 1856, č. 2 Misc., s. 2; tamtéž 30, 1873, č. 4 Misc., s. 14; ČLČ 18, 1879, s. 375; tamtéž 103, 1964, s. 132–134; tamtéž 154, 2015, s. 142–145; Prager medizinische Wochenschrift 4, 1879, s. 466–467; tamtéž 10, 1885, s. 274–275; tamtéž 12, 1887, s. 17–18.

P: Archiv UK, Praha, sig. C 101 a M 64; Katalogy posluchačů medicíny a chirurgie sig. C 165; Osobní spis J. H., kart. 3; NA, Praha, PG 1836–1840, Fasc. 16/41; Allgemeines Verwaltungsarchiv Wien, Unterricht – Allgemeine Reihe, Fasz. 1121, 5 Prag.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ludmila Hlaváčková