StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HALLENSTEIN Conrad 15.1.1833-28.9.1892

Conrad HALLENSTEIN
Narození	15.1.1833
Místo narození	Frankfurt am Main (Německo)
Úmrtí	28.9.1892
Místo úmrtí	Purkersdorf (u Vídně, Rakousko)
Povolání	83- Divadelní interpret nebo herec
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 133-134
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78598

HALLENSTEIN, Conrad (též Konrad, Conrad Adolph), * 15. 1. 1833 Frankfurt am Main (Německo), † 28. 9. 1892 Purkersdorf (u Vídně, Rakousko), herec

Otec Adolf H. byl herec, autor lokálních frašek, později divadelní inspektor a obchodník. Rodiče byli v době H. narození pouze zasnoubeni, vzali se až 1858 a otec syna dodatečně legitimizoval. Přestože se H. měl původně věnovat obchodu, prosadil si herecké vzdělání. Absolvoval hodiny herectví u H. Schneidera a 1852 debutoval na scéně v rodišti v roli Raoula v Schillerově Die Jungfrau von Orleans (Panna orleánská). 1856 byl angažován v Hamburku jako první milovník a hrdina; nadále se vzdělával u D. Töpfera. 1856/57 získal angažmá v  pruském Královci (dnes Kaliningrad) a 1857/58 v Cáchách. V dubnu 1858 přešel do pražského Stavovského divadla, kde debutoval v titulní roli Goethovy truchlohry Egmont. Během dvanáctiletého působení v Praze ztvárnil řadu hrdinských a charakterních rolí (Karl Moor, F. Schiller: Loupežníci; Faust, J. W. Goethe: Faust; Uriel Acosta, K. Gutzkow: Uriel Acosta; Essex, H. Laube: Graf Essex; Othello, W. Shakespeare: Othello; Hamlet, W. Shakespeare: Hamlet; Hell, L. Anzengruber: Der Pfarrer von Kirchfeld) a stal se hlavní oporou činoherního souboru. H. byl herec mohutné, dobře stavěné postavy s hezkým obličejem a světlými vlasy. Disponoval mocným, plně znějícím hlasem a jeho deklamační schopnosti byly považovány za nedostižné. Účastnil se kulturního života; společně s ředitelem Stavovského divadla Franzem Thomé a dalšími divadelníky založil umělecko-recesistický spolek Schlaraffia, v němž vystupoval pod jménem Höllenstein das Tausendguldenkraut. 1860 se oženil se zpěvačkou Katharinou Hasselovou (1837–1905). S pražským publikem se rozloučil 1871 v roli krále Ottokara v Grillparzerově hře König Ottokars Glück und Ende (Sláva a pád krále Otakara), představení se stalo divadelní událostí. V Praze odehrál téměř třináct set představení.

Spolu s manželkou se přestěhoval do Vídně a 1871–90 byl členem vídeňského dvorního divadla (Hof-Burgtheater), v němž už předtím úspěšně hostoval; 1876 byl jmenován dvorním hercem. 1880 podnítil založení vídeňské pobočky Schlaraffie, ve které byl znám jako Ritter Wendelin von Höllenstein. Bezmála dvacet let patřil k nejobsazovanějším hercům dvorního divadla a nadále hostoval na německých scénách v celé monarchii. 1890 během představení Schillerovy hry Wallenstein’s Lager (Valdštejnův tábor) byl stižen ztrátou paměti a krátce nato požádal o uvolnění do důchodu. Při odchodu na odpočinek obdržel rytířský kříž Řádu císaře Františka Josefa. Zbytek života strávil v ústraní v Badenu (u Vídně). Byl pohřben za účasti řady významných osobností, včetně zástupců spolku Schlaraffia, na evangelickém hřbitově ve vídeňském Matzleinsdorfu. Ve 12. vídeňském obvodu nese H. jméno jedna z ulic. Divadelní kariéře se věnovali i synové Ernst (1859–1931), herec, a Adolf (* 1869), divadelní agent.

L: Dekamerone vom Burgtheater, Wien–Pest–Leipzig 1880, s. 199–209; O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters 3, 1888, s. 487, 495, 500, 502, 504, 511, 512, 527; Neue Freie Presse 29. 9. a 1. 10. 1892; Neuer Theater-Almanach, Berlin 1893, s. 135n. (nekrolog); Eisenberg’s Großes Biographisches Lexikon der Deutschen Bühne im XIX. Jahrhundert, Leipzig 1903, s. 388–389; K. Walko, Schlaraffia, 1936, s. 8–9; ÖBL 2, s. 161; M. v. Alth, Burgtheater 1776–1976. Aufführungen und Besetzungen…, 1–2, Wien 1979 (rejstřík, sv. 2); Czeike 3, s. 34; https://de.wikipedia.org (stav k 30. 10. 2016); http://encyklopedie.idu.cz (se soupisem rolí a další literaturou, stav k 24. 10. 2017).

P: DÚ, Praha, Kabinet pro studium českého divadla – archiv (IDU): kopie dokumentů ze soukromého rodinného archivu, od pravnučky Elisabeth Magyar-Hallensteinové (rodný list, oddací list, torzo deníku, korespondence, divadelní cedule, výstřižky z novin aj.); NM, Praha – Divadelní oddělení: cedule Stavovského divadla 1858–1862; AHMP, Schlaraffia, německý spolek v Praze 1859–1935 (1994), NAD č. 743.

Berenika Zemanová Urbanová