HALLOVÁ Emilie 11.1.1847-25.11.1928: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Emilie HALLOVÁ
 
| jméno = Emilie HALLOVÁ
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 11.1.1848
+
| datum narození = 11.1.1847
| místo narození = Bučina (Buchwald) na Šumavě
+
| místo narození = Bučina (z. l. Buchwald, u Kvildy)
 
| datum úmrtí = 25.11.1928
 
| datum úmrtí = 25.11.1928
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 135
 
}}
 
}}
 +
'''HALLOVÁ, Emilie''' ''(pseud. Ema Slánská, roz. Bukvohorská),  * 11. 1. 1847 Bučina (z. l. Buchwald, u Kvildy),  † 25. 11. 1928 Praha, herečka, operetní subreta''
 +
 +
Mladší dcera revírníka z šumavské obce u hranic s Bavorskem (nedaleko Kvildy, zanikla 1956). Odešla k divadlu po příkladu starší sestry Antonie, provd. Biedermannové. Vyjma dvouletého angažmá v Prozatímním divadle (1869–71) působila u cestujících společností E. Zöllnerové, F. J. Čížka, J. Štandery, V. Svobody, J. Hofa, u P. Švandy st. ze Semčic, J. E. Kramuela. Nejdéle, téměř třicet let, hrála u J. Pištěka na venkově, na štacích v Plzni, Brně a v jeho divadlech na předměstích Prahy. Po jeho smrti 1907 vystupovala v Lidovém divadle v Libni, později hostovala v divadle Deklarace na Žižkově.
 +
 +
Mladá herečka, která se uplatňovala jak v oboru naivek a milovnic v komediích (Bianca, W. Shakespeare: ''Zkrocení zlé ženy'') i tragédiích (Tekla, F. Schiller: ''Valdštýnova smrt''), tak v obrazech ze života, byla ceněna za deklamační projev a spolehlivost (Marjánka, J. K. Tyl: ''Paní Marjánka, matka pluku''). V  pražském Prozatímním divadle se výrazněji neprosadila (Pepička, J. Nestroy: ''Zlý duch Lumpacivagabundus''; Marietta, K. Elmar, úprava J. H. Böhm: ''Šantala čili Všude dobře, doma nejlíp!'') a po dvou letech se vrátila k cestujícím společnostem, kde dostávala větší příležitosti v romantizující dramatice (Markýza Appiani, A. Delacour – P. A. A. Lambert-Thiboust: ''Slepá nevěsta''; Eva z Losů, J. J. Kolár: ''Magelona'') a v úlohách tvrdých, bezcitných žen (Goneril, W. Shakespeare: ''Král Lear''). Vynikla však v postavách z lidu, v důstojných i komických matronách, hospodyních a služkách. Pro své pěvecké schopnosti byla často obsazována do operet (Aurora, Ch. Lecocq: ''Giroflé-Girofla''; Juno, J. Offenbach: ''Orfeus v podsvětí''). Dobře zvládala figury a figurky v realistické dramatice (Černá, F. X. Svoboda: ''Směry života''; Horačka, A. a V. Mrštíkové: ''Maryša''; Kopecká, A. Jirásek: ''Otec''; Terezka, L. Stroupežnický: ''Naši furianti''; Moravcová, F. A. Šubert: ''Jan Výrava''; Aurelie Cafourková, J. Štolba: ''Vodní družstvo''; Hladice, M. A. Šimáček: ''Svět malých lidí''), psychologická charakteristika byla už mimo její možnosti.
 +
 +
1871 se provdala za herce Bedřicha Hallu (1843–1921). Dcera '''Dyna Hallová''' (Rudolfa, provd. '''Kubíková''', * 21. 12. 1883 Pardubice, † 29. 3. 1971) se stala operetní subretou, věnovala se rovněž překladům, úpravám a psaní operetních libret a textů hudebních komedií.
 +
 +
'''D:''' role u  kočujících společností: Esmeralda, Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží, 1868; Princezna Markéta, A. Dumas st.: Kateřina Hovardová aneb Trůn a popraviště, 1874; Barbora, A. L’Arronge: Můj Vojtíšek, 1879; Henrietta Caverletová, E. Augier: Paní Caverletová, 1879; Gertruda, J. Nestroy: Chce míti švandu, 1885; Slečna Zuzana Poličanská, J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, 1894; Paní Pernellová, Molière: Tartuffe, 1894; Perl, J. Vrchlický: Rabínská moudrost, 1895; Anna Andrejevna, N. V. Gogol: Revisor, 1895; Salomena, L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek, 1897; Adolfina, Ph. Langmann: Bartoš Tuřanský, 1898; Procházková, O. Faster: Zelené mládí, 1903; Paní Válková, F. X. Svoboda: Márinka Válková, 1903; Záhornová, F. A. Šubert: Žně, 1904; Millerová, F. Schiller: Úklady a láska, 1905.
 +
 +
'''L:''' J. Schiebel, České divadlo v Plzni, in: Příspěvky k dějinám českého divadla, J. Ladecký (ed.), 1895, s. 75; E., nekrolog, in: Národní politika 28. 11. 1928, ráno; V. Štein Táborský, Dějiny českých divadelních společností, 1930, s. 104, 154; K. Engelmüller, Z letopisů českého divadelnictví 1, 1946, s. 34, 60; A. Javorin, Pražské arény, 1958, s. 108, 221; Šormová 1, s. 240–242 (se soupisem rolí, pramenů a literatury).
 +
 +
'''P:''' SOA, Třeboň, Knížecí Pláně 1, matrika nar. 1830–1855, s. 350–351, obr. 170; MZA, Brno, Bystřice n. Pernštejnem 15460, matrika oddaných 1854–1894, s. 121, obr. 63.
 +
 +
Eva Šormová
 +
 +
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
  
[[Kategorie:1848]]
+
[[Kategorie:1847]]
 
[[Kategorie:Bučina]]
 
[[Kategorie:Bučina]]
 
[[Kategorie:1928]]
 
[[Kategorie:1928]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 29. 3. 2020, 16:55

Emilie HALLOVÁ
Narození 11.1.1847
Místo narození Bučina (z. l. Buchwald, u Kvildy)
Úmrtí 25.11.1928
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 135
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76676

HALLOVÁ, Emilie (pseud. Ema Slánská, roz. Bukvohorská), * 11. 1. 1847 Bučina (z. l. Buchwald, u Kvildy), † 25. 11. 1928 Praha, herečka, operetní subreta

Mladší dcera revírníka z šumavské obce u hranic s Bavorskem (nedaleko Kvildy, zanikla 1956). Odešla k divadlu po příkladu starší sestry Antonie, provd. Biedermannové. Vyjma dvouletého angažmá v Prozatímním divadle (1869–71) působila u cestujících společností E. Zöllnerové, F. J. Čížka, J. Štandery, V. Svobody, J. Hofa, u P. Švandy st. ze Semčic, J. E. Kramuela. Nejdéle, téměř třicet let, hrála u J. Pištěka na venkově, na štacích v Plzni, Brně a v jeho divadlech na předměstích Prahy. Po jeho smrti 1907 vystupovala v Lidovém divadle v Libni, později hostovala v divadle Deklarace na Žižkově.

Mladá herečka, která se uplatňovala jak v oboru naivek a milovnic v komediích (Bianca, W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) i tragédiích (Tekla, F. Schiller: Valdštýnova smrt), tak v obrazech ze života, byla ceněna za deklamační projev a spolehlivost (Marjánka, J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku). V  pražském Prozatímním divadle se výrazněji neprosadila (Pepička, J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus; Marietta, K. Elmar, úprava J. H. Böhm: Šantala čili Všude dobře, doma nejlíp!) a po dvou letech se vrátila k cestujícím společnostem, kde dostávala větší příležitosti v romantizující dramatice (Markýza Appiani, A. Delacour – P. A. A. Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta; Eva z Losů, J. J. Kolár: Magelona) a v úlohách tvrdých, bezcitných žen (Goneril, W. Shakespeare: Král Lear). Vynikla však v postavách z lidu, v důstojných i komických matronách, hospodyních a služkách. Pro své pěvecké schopnosti byla často obsazována do operet (Aurora, Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla; Juno, J. Offenbach: Orfeus v podsvětí). Dobře zvládala figury a figurky v realistické dramatice (Černá, F. X. Svoboda: Směry života; Horačka, A. a V. Mrštíkové: Maryša; Kopecká, A. Jirásek: Otec; Terezka, L. Stroupežnický: Naši furianti; Moravcová, F. A. Šubert: Jan Výrava; Aurelie Cafourková, J. Štolba: Vodní družstvo; Hladice, M. A. Šimáček: Svět malých lidí), psychologická charakteristika byla už mimo její možnosti.

1871 se provdala za herce Bedřicha Hallu (1843–1921). Dcera Dyna Hallová (Rudolfa, provd. Kubíková, * 21. 12. 1883 Pardubice, † 29. 3. 1971) se stala operetní subretou, věnovala se rovněž překladům, úpravám a psaní operetních libret a textů hudebních komedií.

D: role u  kočujících společností: Esmeralda, Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží, 1868; Princezna Markéta, A. Dumas st.: Kateřina Hovardová aneb Trůn a popraviště, 1874; Barbora, A. L’Arronge: Můj Vojtíšek, 1879; Henrietta Caverletová, E. Augier: Paní Caverletová, 1879; Gertruda, J. Nestroy: Chce míti švandu, 1885; Slečna Zuzana Poličanská, J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, 1894; Paní Pernellová, Molière: Tartuffe, 1894; Perl, J. Vrchlický: Rabínská moudrost, 1895; Anna Andrejevna, N. V. Gogol: Revisor, 1895; Salomena, L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek, 1897; Adolfina, Ph. Langmann: Bartoš Tuřanský, 1898; Procházková, O. Faster: Zelené mládí, 1903; Paní Válková, F. X. Svoboda: Márinka Válková, 1903; Záhornová, F. A. Šubert: Žně, 1904; Millerová, F. Schiller: Úklady a láska, 1905.

L: J. Schiebel, České divadlo v Plzni, in: Příspěvky k dějinám českého divadla, J. Ladecký (ed.), 1895, s. 75; E., nekrolog, in: Národní politika 28. 11. 1928, ráno; V. Štein Táborský, Dějiny českých divadelních společností, 1930, s. 104, 154; K. Engelmüller, Z letopisů českého divadelnictví 1, 1946, s. 34, 60; A. Javorin, Pražské arény, 1958, s. 108, 221; Šormová 1, s. 240–242 (se soupisem rolí, pramenů a literatury).

P: SOA, Třeboň, Knížecí Pláně 1, matrika nar. 1830–1855, s. 350–351, obr. 170; MZA, Brno, Bystřice n. Pernštejnem 15460, matrika oddaných 1854–1894, s. 121, obr. 63.

Eva Šormová