HALUZICKÝ Bohumil 8.3.1879-11.1.1957: Porovnání verzí

Z Personal
(HALUZICKÝ_Bohumil_8.3.1879-11.1.1957)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 8.3.1879
 
| datum narození = 8.3.1879
| místo narození = Bzová u Uherského Brodu
+
| místo narození = Bzová (u Uherského Brodu)
 
| datum úmrtí = 11.1.1957
 
| datum úmrtí = 11.1.1957
| místo úmrtí = Bratislava
+
| místo úmrtí = Bratislava (Slovensko)
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Bohumil HALUZICKÝ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 139
 +
}}
 +
'''HALUZICKÝ, Bohumil''', ''* 8. 3. 1879 Bzová  (u Uherského Brodu), † 11. 1. 1957 Bratislava (Slovensko), literární historik, kritik, publicista''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny slovenského učitele Jozefa H., který se v sedmdesátých letech 19. století přestěhoval na Moravu, a Marie, roz. Bosákové. Gymnázium studoval v Uherském Hradišti a 1898 maturoval v Brně, slovanské a germánské filologii se věnoval na filozofické fakultě české univerzity v Praze a na univerzitách v Lipsku a v Heidelbergu. Během pražských studií se aktivně zapojil do poznávání Slovenska a rozvoje kulturní vzájemnosti Čechů a Slováků, stal se prvním předsedou Akademického odboru Českoslovanské jednoty a členem slovenského akademického spolku Detvan. Začal učit na středních školách v Praze (1906–08), pokračoval v Uherském Brodě (1908–10), Brně (1910–17), v Uherském Hradišti působil jako školní inspektor (1917–19). Své první větší studie uveřejněné ve výročních zprávách středních škol nazval ''Lidová poesie a novočeské básnictví lyrické'' (1908/09) a ''Jak působila lidová píseň na poesii Kamarýtovu, Vacka-Kamenického a Chmelenského'' (1912). Současně přispíval články o česko-slovenských vztazích do brněnských ''Lidových novin''. Aktivně vystupoval na luhačovických poradách, na nichž se věnoval otázkám česko-slovenské vzájemnosti. Po vzniku ČSR odešel na Slovensko, 1919 nastoupil jako ředitel nově založeného gymnázia v Ružomberku; spoluzakládal a redigoval tamní regionální týdeník ''Slovenské hlasy'', v němž otiskl několik svých článků o české hudbě. 1919–26 řídil státní dívčí gymnázium v Bratislavě, současně jako lektor od 1920 přednášel slovenský jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. 1926 odešel ze školství a začal pracovat jako redaktor v bratislavské redakci brněnských ''Lidových novin''. Po rozbití Československa 1939 byl nuceně penzionován, přestěhoval se do Uherského Brodu, kde redigoval kulturní rubriku týdeníku ''Luhačovický lázeňský zpravodaj''. Věnoval se kulturní a vlastivědné práci v rámci uherskobrodského muzea a jeho správního orgánu Musejní společnosti pro Moravské Slovácko; do společnosti byl přijat 1940 a 1941–47 jí předsedal. Během protektorátu i po druhé světové válce se muzeum úspěšně zapojilo do kulturně-společenského rozvoje uherskobrodské oblasti. 1946 se H. vrátil do Bratislavy a věnoval se slovenské literární historii, o niž se začal zajímat už jako středoškolský učitel v Brně. Jeho první studie se týkaly štúrovského období, z novější literatury se věnoval Martinu Kukučínovi, o němž 1928 vydal monografii. Většinu drobnějších příspěvků H. publikoval v ''Lidových novinách'', byly to především literární a divadelní kritiky, jubilejní a přehledné články o dobové slovenské kulturní situaci nebo nekrology. Příležitostně psal také pro ''Slovenský denník'', ''Prúdy'', ''Slovenské hlasy'' a další periodika. Trvale spolupracoval s kulturní rubrikou deníku ''Čas'', resp. ''Ľud'', v němž uveřejňoval články o žurnalistických poměrech na Slovensku v 19. století, o vztazích českých výtvarníků ke Slovensku (J. Mánes, J. Čermák, M. Aleš), o počátcích slovenského ochotnického divadla, vzpomínkové črty o svých spolupracovnících a vrstevnících (V. Kubáni, P. Blaho, J. Úprka, O. Nedbal ad.). Jubilejní články o F. Votrubovi, J. Vlčkovi, J. Rotnáglovi, K. V. Rypáčkovi a dalších shrnul do knihy ''Stopami rozpomienok'' (1956). Kniha ''Božena Němcová a Slovensko'' (1952) je výsledkem jeho celoživotního zájmu o tuto spisovatelku; H. podrobně rozebral a zdokumentoval její čtyři cesty na Slovensko (1851–55) a publikoval její listy slovenským literátům. Další H. práce věnované Luhačovicím a  doktoru Veselému, uměleckému spolku Súchovská republika (založen 1882) anebo životopis vlasteneckého učitele Františka Dobiáše ze Starého Hrozenkova, zůstaly v rukopise.
 +
 
 +
'''L:''' HS 1, s. 394; Slovník slovenskej literatúry 1, Bratislava 1979; J. Pavelčík, Kantor z Kopaníc, in: Malovaný kraj 30, 1994, č. 3, s. 24–25; B. H. (8. 3. 1879 – 11. 1. 1957), in: Studia Comeniana et historica. Almanach ke 100. výročí založení Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě 28, 1998, č. 59–60, s. 130–131; Lidová kultura, s. 63; Slovník slovenských spisovateľov 20. storočia, Bratislava – Martin 2008, s. 133; BLS 3, s. 326–327; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 18. 4. 2017).
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/132468 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Alena Táborecká
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
Řádka 16: Řádka 26:
  
 
[[Kategorie:1879]]
 
[[Kategorie:1879]]
[[Kategorie:Bzová_u_Uherského_Brodu]]
+
[[Kategorie:Bzová]]
 
[[Kategorie:1957]]
 
[[Kategorie:1957]]
 
[[Kategorie:Bratislava]]
 
[[Kategorie:Bratislava]]

Aktuální verze z 29. 3. 2020, 17:57

Bohumil HALUZICKÝ
Narození 8.3.1879
Místo narození Bzová (u Uherského Brodu)
Úmrtí 11.1.1957
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 63- Spisovatel
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 139

HALUZICKÝ, Bohumil, * 8. 3. 1879 Bzová (u Uherského Brodu), † 11. 1. 1957 Bratislava (Slovensko), literární historik, kritik, publicista

Pocházel z rodiny slovenského učitele Jozefa H., který se v sedmdesátých letech 19. století přestěhoval na Moravu, a Marie, roz. Bosákové. Gymnázium studoval v Uherském Hradišti a 1898 maturoval v Brně, slovanské a germánské filologii se věnoval na filozofické fakultě české univerzity v Praze a na univerzitách v Lipsku a v Heidelbergu. Během pražských studií se aktivně zapojil do poznávání Slovenska a rozvoje kulturní vzájemnosti Čechů a Slováků, stal se prvním předsedou Akademického odboru Českoslovanské jednoty a členem slovenského akademického spolku Detvan. Začal učit na středních školách v Praze (1906–08), pokračoval v Uherském Brodě (1908–10), Brně (1910–17), v Uherském Hradišti působil jako školní inspektor (1917–19). Své první větší studie uveřejněné ve výročních zprávách středních škol nazval Lidová poesie a novočeské básnictví lyrické (1908/09) a Jak působila lidová píseň na poesii Kamarýtovu, Vacka-Kamenického a Chmelenského (1912). Současně přispíval články o česko-slovenských vztazích do brněnských Lidových novin. Aktivně vystupoval na luhačovických poradách, na nichž se věnoval otázkám česko-slovenské vzájemnosti. Po vzniku ČSR odešel na Slovensko, 1919 nastoupil jako ředitel nově založeného gymnázia v Ružomberku; spoluzakládal a redigoval tamní regionální týdeník Slovenské hlasy, v němž otiskl několik svých článků o české hudbě. 1919–26 řídil státní dívčí gymnázium v Bratislavě, současně jako lektor od 1920 přednášel slovenský jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. 1926 odešel ze školství a začal pracovat jako redaktor v bratislavské redakci brněnských Lidových novin. Po rozbití Československa 1939 byl nuceně penzionován, přestěhoval se do Uherského Brodu, kde redigoval kulturní rubriku týdeníku Luhačovický lázeňský zpravodaj. Věnoval se kulturní a vlastivědné práci v rámci uherskobrodského muzea a jeho správního orgánu Musejní společnosti pro Moravské Slovácko; do společnosti byl přijat 1940 a 1941–47 jí předsedal. Během protektorátu i po druhé světové válce se muzeum úspěšně zapojilo do kulturně-společenského rozvoje uherskobrodské oblasti. 1946 se H. vrátil do Bratislavy a věnoval se slovenské literární historii, o niž se začal zajímat už jako středoškolský učitel v Brně. Jeho první studie se týkaly štúrovského období, z novější literatury se věnoval Martinu Kukučínovi, o němž 1928 vydal monografii. Většinu drobnějších příspěvků H. publikoval v Lidových novinách, byly to především literární a divadelní kritiky, jubilejní a přehledné články o dobové slovenské kulturní situaci nebo nekrology. Příležitostně psal také pro Slovenský denník, Prúdy, Slovenské hlasy a další periodika. Trvale spolupracoval s kulturní rubrikou deníku Čas, resp. Ľud, v němž uveřejňoval články o žurnalistických poměrech na Slovensku v 19. století, o vztazích českých výtvarníků ke Slovensku (J. Mánes, J. Čermák, M. Aleš), o počátcích slovenského ochotnického divadla, vzpomínkové črty o svých spolupracovnících a vrstevnících (V. Kubáni, P. Blaho, J. Úprka, O. Nedbal ad.). Jubilejní články o F. Votrubovi, J. Vlčkovi, J. Rotnáglovi, K. V. Rypáčkovi a dalších shrnul do knihy Stopami rozpomienok (1956). Kniha Božena Němcová a Slovensko (1952) je výsledkem jeho celoživotního zájmu o tuto spisovatelku; H. podrobně rozebral a zdokumentoval její čtyři cesty na Slovensko (1851–55) a publikoval její listy slovenským literátům. Další H. práce věnované Luhačovicím a  doktoru Veselému, uměleckému spolku Súchovská republika (založen 1882) anebo životopis vlasteneckého učitele Františka Dobiáše ze Starého Hrozenkova, zůstaly v rukopise.

L: HS 1, s. 394; Slovník slovenskej literatúry 1, Bratislava 1979; J. Pavelčík, Kantor z Kopaníc, in: Malovaný kraj 30, 1994, č. 3, s. 24–25; B. H. (8. 3. 1879 – 11. 1. 1957), in: Studia Comeniana et historica. Almanach ke 100. výročí založení Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě 28, 1998, č. 59–60, s. 130–131; Lidová kultura, s. 63; Slovník slovenských spisovateľov 20. storočia, Bratislava – Martin 2008, s. 133; BLS 3, s. 326–327; http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 18. 4. 2017).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alena Táborecká