HAMŠÍK Josef 7.3.1895-8.4.1943

Z Personal
Josef HAMŠÍK
Narození 7.3.1895
Místo narození Zádveřice (u Zlína)
Úmrtí 8.4.1943
Místo úmrtí Berlín-Charlottenburg
Povolání 37- Doprava, pošty, spoje
72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 157
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46817

HAMŠÍK, Josef, * 7. 3. 1895 Zádveřice (u Zlína), † 8. 4. 1943 Berlín-Charlottenburg, letec

Syn Františka a Anny H.; měl bratry Jana a Timothea (letec, padl 1940 ve Francii). Absolvoval učitelský ústav v Hradci Králové a krátce učil na obecné škole v Kroměříži.

V únoru 1915 byl mobilizován a po vyřazení z vojenské školy v Sankt Pöltenu velel četě pěších pluků č. 3 a 51 na ruské frontě, odkud byl v květnu 1917 odeslán na frontu italskou. Krátce působil v Osijeku (Chorvatsko) a od listopadu 1917 velel úderné rotě pěšího pluku 3 na ruské frontě. K letectvu byl přeložen 1918 po absolvování školy leteckých důstojníků a kurzu leteckých pozorovatelů ve Vídeňském Novém Městě, od července 1918 létal jako pozorovatel u letecké roty Flik 102/G na italské frontě. Na konci války se pokusil s pilotem poručíkem Josefem Kallou o přelet domů, pro nepřízeň počasí však přistál ve Slavonském Brodu, kde byl letoun Hansa Brandenburg C.I (Ph) zabaven.

Bezprostředně po vzniku Československa se H. přihlásil k leteckému sboru. S 1. polní leteckou setninou se podílel na obsazování Slovenska a během bojů s Maďary v červnu 1919 provedl jako pozorovatel řadu průzkumných a bombardovacích letů (v rámci francouzské escadrille Br. 590) v prostoru Nové Zámky, Levice, Párkany (Štúrovo), Komárno. Ještě během bojů obdržel Československý válečný kříž 1919. Krátce působil v Košicích jako velitel 7. letecké roty. 1920 nastoupil do chebské pilotní školy, absolvoval pokračovací výcvik a následně kurz jednomístných letadel, 1923 prodělal stíhací výcvik. V Chebu zalétával stroje po opravách, v září 1923 se zúčastnil velkých armádních manévrů u Poličky. Po přeložení do Prahy velel 32. letce (duben–listopad 1924) a 2. náhradní letce (listopad 1924 – květen 1926) leteckého pluku 1. Podílel se na přejímání letadel od leteckých továren. 1927–32 působil opět v Chebu jako velitel Pilotní školy stíhací, 1934 jako velitel stíhací peruti III/I. Zapojil se do činnosti Západočeského aeroklubu v Plzni a stal se držitelem civilního pilotního diplomu.

V září 1925 absolvoval skupinový propagační let do Dánska a po návratu zvítězil na Avii BH 10 v jedné ze soutěží III. leteckého závodu rychlostního o Cenu prezidenta republiky (kategorie A). 1926 uskutečnil dálkový let pobaltskými státy na lehké Avii BH 12, později vytvořil dva světové rekordy v kategorii lehkých jednosedadlových letadel (26. 7. 1927 na uzavřeném okruhu výkonem 1 400 km a 9. 9. 1927 na vzdálenost 1 228 km v přímé linii na trase Praha–Tallinn; oba s letounem Avia BH 10). 1928 provedl s Avií BH 29 etapové lety přes území patnácti evropských států (10 000 km za 120 hodin). V létě 1929 navázal etapovým předváděcím letem do Bulharska, Rumunska, Turecka, Řecka a Jugoslávie s letadlem Letov Š 218. Ve třicátých letech dosáhl hodnosti podplukovníka. Mobilizace 1938 ho zastihla jako velitele peruti I/4, které byly podřízeny letky č. 40, 41 a 42, určené k obraně Prahy. Po okupaci významně přispěl k organizaci ilegálních odchodů letců do zahraničí. V březnu 1940 byl zatčen, vězněn na Pankráci, v Drážďanech a Gollnowě u Štětína. Na základě rozsudku lidového soudního dvora byl popraven; posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka. Obdržel vyznamenání: Triju Zvaigžņu ordenis (Lotyšsko, 1928), Ordinul Coroana României (Rumunsko, 1936), Československý válečný kříž 1939 (1946).

L: OSND 2/2, s. 1016; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 89; L. Matějíček, Chebská křídla, 2006, s. 102; H. Salz, Letectví a město Plzeň, 1924–1939, 2, 2007, s. 32; J. Kaše – P. Lukeš, Escadrille Bre.590 v boji, in: Letectví a kosmonautika, speciál 10 (Češi a Slováci v historii letectví), 2008, s. 6–23.

Petr Lukeš