Verze z 30. 3. 2020, 19:05, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

HAMOUZ František 15.8.1919-23.6.1985

Z Personal
František HAMOUZ
Narození 15.8.1919
Místo narození Chrášťany (u Rakovníka)
Úmrtí 23.6.1985
Místo úmrtí Praha
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 149
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48205

HAMOUZ, František, * 15. 8. 1919 Chrášťany (u Rakovníka), † 23. 6. 1985 Praha, politik, hospodářský pracovník

V literatuře se jako rodiště uvádí také Brná (Ústí nad Labem). Pocházel z rodiny železničního zřízence. Po maturitě na obchodní akademii v Teplicích-Šanově (1938) byl zaměstnán jako účetní u firmy Vita v Praze. 1945 vstoupil do KSČ. 1945–48 působil nejprve jako zmocněnec národní správy v lisovně olejů Sana v Lovosicích a poté jako vedoucí sociálně politického oddělení Severočeských tukových závodů (dříve Schicht) v Ústí nad Labem. Od 1948 pracoval v oblasti zahraničního obchodu. 1948–51 byl vedoucím kádrového odboru podniku zahraničního obchodu Oleaspol, 1951–53 ústředním ředitelem podniku zahraničního obchodu Motokov, 1953–54 náměstkem ministra zahraničního obchodu, 1954–58 náměstkem generálního sekretáře RVHP v Moskvě, 1959–63 prvním náměstkem ministra zahraničního obchodu. 1963–68 a znovu od září 1969 do ledna 1970 zastával ve vládách V. Širokého, J. Lenárta a O. Černíka funkci ministra zahraničního obchodu. 1964–69 vykonával za Severočeský kraj (volební obvod Liberec-město) mandát poslance Národního shromáždění a 1969–76 Sněmovny lidu Federálního shromáždění. 1968–76 byl místopředsedou vlády (od 1969 federální vlády) a 1968–73 stálým představitelem ČSSR v RVHP. Dne 22. srpna 1968 se jako zástupce legálního kabinetu zúčastnil jednání na Pražském hradě, na němž podpořil odmítavé stanovisko prezidenta L. Svobody k vytvoření tzv. dělnicko-rolnické vlády, která měla legitimovat ozbrojenou intervenci zemí Varšavské smlouvy. Přesto za pražského jara inklinoval spíše ke konzervativnímu křídlu KSČ, což mu v období normalizace umožnilo pokračovat v politické kariéře. Bezprostředně po srpnu 1968 se angažoval při znovuzavedení cenzury a podílel se na jednáních vedoucích k uzavření smlouvy o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa. V září 1969 byl kooptován do Ústředního výboru KSČ. Během 1976 však stranické vedení H. odstavilo na druhou kolej (nekandidovalo ho již do ÚV i parlamentu). Krátce před volbami byl v září 1976 H. odvolán z vlády L. Štrougala a o tři měsíce později jmenován velvyslancem v NDR, kde působil až do 1982. Poté odešel do důchodu. Nositel vyznamenání Za zásluhy o  výstavbu (1961), Řádu práce (1969), Řádu Vítězného února (1979).

D: K  současným problémům zahraničního obchodu ČSSR, 1963 (s O. Pohlem).

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 232; MČE 2, s. 710; ČBS, s. 187; Tomeš 1, s. 408; https://cs.wikipedia.org (stav k 4. 4. 2017); Rudé právo 10. 4. 1968, s. 2; 25. 6. 1985, s. 2; J. Lederer, Touhy a iluze II., 1988, s. 27–30; J. Frolík, Špión vypovídá, 1990, s. 269; D. Havlíček, Jaro na krku. Zážitky ze zákulisí sekretariátu ÚV KSČ od června do prosince 1968, 1998, rejstřík; Vojenské otázky československé reformy 1967–1970, sv. 2 (Srpen 1968 – květen 1971), A. Benčík – J. Paulík – J. Pecka (eds.), 1999, rejstřík; Vláda a prezident, sv. 1 (Období pražského jara, prosinec 1967 – srpen 1968), O. Felcman a kol. (eds.), 2000, rejstřík; Národní shromáždění, sv. 3 (Srpen 1968 – leden 1969), F. Cigánek – O. Felcman (eds.), 2009, rejstřík; L. Štrougal, Paměti a úvahy, s. 192–194; Vláda a prezident, sv. 2 (Období normalizace, září 1968 – říjen 1969), O. Felcman – J. Vondrová (eds.), 2010, rejstřík; F. Štverák, Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921 až 1992), 2010, s. 374; J. Dejmek a kol., Diplomacie Československa 2, 2013, s. 343 (s chybným datem úmrtí); http://www.ukp98.cz/fred/panel_1-6.pdf (stav k 5. 4. 2017); http://www.usti-nad-labem.cz/dejiny/obce/ul-9-2.htm (stav k 5. 4. 2017).

Zdeněk Doskočil