HAMPL Zdeněk 14.10.1929-26.11.1986: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 26.11.1986
 
| datum úmrtí = 26.11.1986
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 55- Jazykovědec
+
| povolání = 55- Jazykovědec<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 154
 
}}
 
}}
 +
'''HAMPL, Zdeněk''''' (vl. jm. Hampejs), * 14. 10. 1929 Praha,  † 26. 11. 1986, romanista, pedagog, překladatel''
 +
 +
Vystudoval gymnázium v Praze a 1948–52 románskou filologii na Filozofické fakultě UK (PhDr. 1953), 1956 obhájil vědecký titul CSc. 1953–60 působil v Kabinetu pro moderní filologii ČSAV; po dvouletém pobytu v Brazílii, kde učil jako smluvní profesor, nastoupil jako vědecký pracovník do Ústavu jazyků a literatur ČSAV. 1964 si změnil původní jméno Hampejs na Hampl. Po habilitaci z oboru portugalského jazyka a literatury 1965 přešel na FF UK, kde studium portugalštiny vybudoval jako samostatný obor a zasloužil se o jeho další rozvoj. Byl členem řady učených společností, zejména v Brazílii, a redakčních rad (''Časopis pro moderní filologii'', ''Ibero-Americana Pragensia''). Z jeho žáků vynikla Pavla Lidmilová.
 +
 +
Zpracoval ''Učebnici portugalštiny'' (1959 a 1971), ''Česko-portugalskou konverzaci''  (1964),  ''Stručnou mluvnici portugalštiny'' (1972) a ''Portugalsko-český slovník'' (1975). Hesla z oboru portugalské literatury napsal též pro ''Slovník spisovatelů – Španělsko'', ''Portugalsko'' (1968), k němuž připravil i úvodní studii. Zabýval se historií česko-portugalských kulturních vztahů (studie ''Portugalská poezie v Čechách'' a ''Camões em Boémia'', obě 1956). Překládal z portugalštiny a v menší míře ze španělštiny, a to jak prózu, tak poezii, spolupracoval přitom s řadou předních básníků (V. Nezval aj.). Do češtiny tlumočil díla autorů, jako byli Jorge Amado (''Básník svobody'', 1951; ''Mulatka Gabriela'', 1967), Manuel Antônio de Almeida (''Paměti policejního seržanta'', 1960), José Maria de Eça de Queirós (''Zločin pátera Amara'', 1954) či Miguel Angel Asturias (''Víkend v Guatemale'', 1962, se spoluautory). Připravil antologii ''Černošská poezie'' (1958). Vrcholným dílem byl převod Camõesových ''Lusovců'' (1958), na němž se podílel také spisovatel Kamil Bednář.
 +
 +
'''D:''' soupis, in: P. Lidmilová, Bibliografia dos trabalhos de PhDr. Z. H., CSc., professor da Universidade Carolina de Praga, in: Romanistica Pragensia 13, 1981, s. 73–100.
 +
 +
'''L:''' J. O. Fischer, Československá portugalistika, in: Tvorba 3. 10. 1979; J. Šabršula, Životní jubileum docenta PhDr. Z. H., CSc., in: XIV. ročenka Kruhu moderních filologů při ČSAV, 1979–80, 17–18; O. Tichý, Z. H. – quincuagenario, in: Romanistica Pragensia 13, 1981, s. 71–72; M. Pokorná, Falleció Z. H., 14. 10. 1929 – 26. 11. 1986, in: Ibero-Americana Pragensia 20, 1986, s. 252–254; P. Lidmilová, Professor doutor Z. H. (1929–1986), in: Philologica Pragensia 30, 1987, s. 110–112; J. Jindrová, Morreu o Dr. Z. H., in: Romanistica Pragensia 16, 1988: 135–141; DUK 4, s. 455; Kdo byl kdo – čeští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 159; J. Jareš – M. Spurný – K. Volná, S minulostí zúčtujeme!, 2014, s. 668; J. Petráň, Filosofové dělají revoluci, 2014, s. 550–551.
 +
 +
Jiří Martínek
 +
 +
  
== Literatura ==
 
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]
 
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]

Verze z 31. 3. 2020, 07:48

Zdeněk HAMPL
Narození 14.10.1929
Místo narození Praha
Úmrtí 26.11.1986
Místo úmrtí Praha
Povolání 55- Jazykovědec
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 154

HAMPL, Zdeněk (vl. jm. Hampejs), * 14. 10. 1929 Praha, † 26. 11. 1986, romanista, pedagog, překladatel

Vystudoval gymnázium v Praze a 1948–52 románskou filologii na Filozofické fakultě UK (PhDr. 1953), 1956 obhájil vědecký titul CSc. 1953–60 působil v Kabinetu pro moderní filologii ČSAV; po dvouletém pobytu v Brazílii, kde učil jako smluvní profesor, nastoupil jako vědecký pracovník do Ústavu jazyků a literatur ČSAV. 1964 si změnil původní jméno Hampejs na Hampl. Po habilitaci z oboru portugalského jazyka a literatury 1965 přešel na FF UK, kde studium portugalštiny vybudoval jako samostatný obor a zasloužil se o jeho další rozvoj. Byl členem řady učených společností, zejména v Brazílii, a redakčních rad (Časopis pro moderní filologiiIbero-Americana Pragensia). Z jeho žáků vynikla Pavla Lidmilová.

Zpracoval Učebnici portugalštiny (1959 a 1971), Česko-portugalskou konverzaci  (1964),  Stručnou mluvnici portugalštiny (1972) a Portugalsko-český slovník (1975). Hesla z oboru portugalské literatury napsal též pro Slovník spisovatelů – Španělsko, Portugalsko (1968), k němuž připravil i úvodní studii. Zabýval se historií česko-portugalských kulturních vztahů (studie Portugalská poezie v Čechách a Camões em Boémia, obě 1956). Překládal z portugalštiny a v menší míře ze španělštiny, a to jak prózu, tak poezii, spolupracoval přitom s řadou předních básníků (V. Nezval aj.). Do češtiny tlumočil díla autorů, jako byli Jorge Amado (Básník svobody, 1951; Mulatka Gabriela, 1967), Manuel Antônio de Almeida (Paměti policejního seržanta, 1960), José Maria de Eça de Queirós (Zločin pátera Amara, 1954) či Miguel Angel Asturias (Víkend v Guatemale, 1962, se spoluautory). Připravil antologii Černošská poezie (1958). Vrcholným dílem byl převod Camõesových Lusovců (1958), na němž se podílel také spisovatel Kamil Bednář.

D: soupis, in: P. Lidmilová, Bibliografia dos trabalhos de PhDr. Z. H., CSc., professor da Universidade Carolina de Praga, in: Romanistica Pragensia 13, 1981, s. 73–100.

L: J. O. Fischer, Československá portugalistika, in: Tvorba 3. 10. 1979; J. Šabršula, Životní jubileum docenta PhDr. Z. H., CSc., in: XIV. ročenka Kruhu moderních filologů při ČSAV, 1979–80, 17–18; O. Tichý, Z. H. – quincuagenario, in: Romanistica Pragensia 13, 1981, s. 71–72; M. Pokorná, Falleció Z. H., 14. 10. 1929 – 26. 11. 1986, in: Ibero-Americana Pragensia 20, 1986, s. 252–254; P. Lidmilová, Professor doutor Z. H. (1929–1986), in: Philologica Pragensia 30, 1987, s. 110–112; J. Jindrová, Morreu o Dr. Z. H., in: Romanistica Pragensia 16, 1988: 135–141; DUK 4, s. 455; Kdo byl kdo – čeští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 159; J. Jareš – M. Spurný – K. Volná, S minulostí zúčtujeme!, 2014, s. 668; J. Petráň, Filosofové dělají revoluci, 2014, s. 550–551.

Jiří Martínek