HAMZA František 7.3.1868-4.6.1930

Z Personal
František HAMZA
Narození 7.3.1868
Místo narození Kletečná (u Humpolce)
Úmrtí 4.6.1930
Místo úmrtí Brno
Povolání 15- Lékaři
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 158-159
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46819

HAMZA, František, * 7. 3. 1868 Kletečná (u Humpolce), † 4. 6. 1930 Brno, lékař, pedagog, spisovatel

Pocházel z mlynářské rodiny. Nižší gymnázium vystudoval v Pelhřimově, vyšší v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, kde učili želivští premonstráti. 1887 maturoval, poté byl přijat na Lékařskou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (MUDr. 1897). Během vysokoškolských studií rozvíjel řadu činností: 1890 předsedal krajinskému akademickému spolku Sázavan v Humpolci, 1891–95 se podílel na organizaci Národopisné výstavy českoslovanské v Praze a 1895 vedl Akademický ústřední odbor této výstavy, 1893–95 starostoval Spolku českých mediků a vydal spisek K dějinám českých mediků. Psal rovněž divadelní hry, drobné črty a povídky (např. do časopisu Květy), navazoval styky s literáty. Projevoval silné národní cítění, byl aktivním členem Sokola. Při akci namířené proti hnutí Omladina ho vyšetřovala policie. Již na lékařské fakultě se zabýval problematikou dětské tuberkulózy (skrofulózy) a způsoby jejího léčení.

Po promoci nastoupil jako městský lékař v Luži (pod Košumberkem), 1899 povýšil na obvodního lékaře. 1902 byl zvolen starostou města, v němž se zasloužil o postavení školy, vodovodu a řady sociálně-hygienických opatření. Lokalitu si vybral záměrně; vyhovovala jeho plánu zřídit dětskou protituberkulózní léčebnu, kterou otevřel 1901 pod názvem Léčebný ústav neb M.U.Dr. Františka Hamzy sanatorium pro skrofulózní. Zpočátku ji provozoval ve vlastní režii, 1908 přešla pod zemskou správu a H. se stal jejím ředitelem (do 1919). První pacienti se léčili v jeho soukromé vile, později vznikly objekty léčebného ústavu. Jednotlivé pavilony byly účelně rozmístěny podle velkorysého projektu v lesoparku. 1907 zde pobývalo již tři sta šedesát jedna dětí. Přístup byl komplexní (v zařízení fungovala škola a léčebná tělesná i pracovní výchova – ergoterapie). Ústav byl soběstačný v zásobování základními potravinami. Děti z chudých rodin léčil zdarma. Jednalo se o první léčebný ústav pro tuberkulózní děti v Rakousko-Uhersku i ve střední Evropě. Dosahoval úspěchů srovnatelných s nejslavnějšími evropskými sanatorii, od kterých se lišil rodinnou strukturou. H. přičiněním byly založeny další dětské protituberkulózní léčebny ve Cvikově (1910), Šumperku a Dolním Smokovci (obě až po 1918).

H. získal titul císařského rady, za první světové války se angažoval v domácím protirakouském odboji. Jako poradce srbského ministerstva zdravotnictví obdržel vysoké srbské státní vyznamenání. Po vzniku ČSR byl povolán na ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (1919). Z pozice sekčního šéfa odboru sociálních věcí se postavil do čela rodící se sociální zdravotní péče v ČSR. Podnítil založení několika tuberkulózních sanatorií a studentských zdravotních ústavů (1922 v Praze a Brně), zasadil se o vytvoření instituce školních lékařů, pomáhal A. Masarykové s vytvářením Československého červeného kříže, spoluzakládal Masarykovu ligu proti tuberkulóze, podporoval vznik infekčních oddělení v nemocnicích apod.

Při organizaci protituberkulózního boje v ČSR využíval podpory Rockefellerovy nadace. S návrhem na zřizování lidových ústavů zdraví (dispenzářů) neuspěl, místo toho byl vybudován Státní zdravotní ústav s centrální působností. 1922 přijal místo mimořádného profesora na Lékařské fakultě MU v Brně (LF MU), kam odešel na pozvání Eduarda Babáka. 1922–30 byl přednostou Ústavu sociálního lékařství LF MU v Údolní ulici, rovněž stál za jeho vznikem. Přispěl k modernizaci brněnského zdravotnictví. 1922 založil v Brně-Králově Poli ve spolupráci s orgány místní samosprávy Studentský zdravotní ústav, sídlící na Palackého třídě, a protituberkulózní poradnu a ordinaci pro železničáře. S Jaroslavem Bakešem a jeho matkou Lucií Bakešovou se 1928 podílel na ustavení Spolku Dům útěchy, sdružujícího lékaře i laiky, jejichž cílem bylo zlepšit péči o onkologicky nemocné a sociálně slabé pacienty a současně rozvíjet výzkum v oblasti léčby zhoubných nádorů. H. vytvořil stanovy Domu útěchy, protirakovinné léčebny, otevřené na Žlutém kopci v Brně 1935.

Ve dvacátých letech H. působil v roli inspektora lužského ústavu, ale pro neshody s novým vedením na něj zanevřel a přestěhoval se i rodinou natrvalo do Brna. V posledních letech života se věnoval dětským feriálním (prázdninovým) osadám a boji proti rakovině. 1928 provedl na přání ministerstva zdravotnictví průzkum zdravotní situace v Tatrách. Na sklonku života 1929 byl jmenován řádným profesorem LF MU, o rok později zemřel na rakovinu žaludku. Je pochován na hřbitově v Praze-Motole. V Kletečné se nachází H. pamětní deska.

1897 se oženil s Julií, roz. Závodskou (1872–1958), kterou znal od dětství. Manželům se narodili synové Miloš (* 1. 10. 1898, † 25. 3. 1945), Jaromír (* 3. 9. 1901, † 7. 12. 1978) a Božej (* 24. 7. 1905, † 24. 7. 1907). První syn studoval na pražské univerzitě medicínu a práva (JUDr. 1921). Vnučka Jitka Hamzová (1929–2017) byla redaktorkou a překladatelkou z francouzštiny. Dnešní Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé v Luži-Košumberku se zaměřuje na rehabilitační péči a ambulantní lékařskou praxi.

H. je považován za tvůrce úspěšného konceptu léčení skrofulózy, který rozvinul v lužské léčebně. Jeho aktivity sahaly rovněž do veřejně osvětové a kulturní oblasti. Stal se zakladatelem oboru sociálního lékařství v ČSR a propagátorem nových, pokrokových metod. Filozoficky tíhl k realistům, nábožensky k českobratrství a evangelictví, byl členem národně socialistické strany. Psal beletrii, v níž leckdy spojoval prostředí rodného Humpolecka s medicínskými náměty. Román Šimon kouzelník (1920) zachycuje osud želivského řádového kněze a gymnazijního profesora trpícího chronickým onemocněním kloubů.

D: výběr: Boj naší doby proti truberkolose, 1908; Výchova dětí oslabených skrofulosou (tuberkulosou věku dětského), 1912; Úvahy o sociální péči zdravotní, 1921 (spoluautor); O tuberkulose věku dětského, 1923; K výchově sociálních lékařů v boji protituberkolosním, 1923; Sociální práce zdravotní, 1926; Zdravotní sociologie, 1928. Beletrie: Zálesí, 1902; Želivské romance, 1926.

L: KSN 5, s. 23; LČL 2/1, s. 54; MČE 2, s. 710; MSN 3, s. 55; OSN 28, s. 534; OSND 2/2, s. 1016; Tomeš 1, s. 410; Kalendárium jihočeských osobností a událostí 78, 1978, s. 21; J. Kohout, Medicína v životě a díle prof. MUDr. F. H., in: Mezinárodní sympozium k dějinám medicíny, farmacie a veterinární medicíny (5.), 26.–29. června 2001, Hradec Králové. Abstrakta, 2001, s. 58; P. Kobetič, Osobnosti Chrudimska, 2002, s. 62; V. Linhartová, Skutkem a pravdou milovat lidi. Prof. MUDr. F. H. (1868–1930), 2008 (se soupisem díla a literaturou); J. Bartůňková, K 80. výročí úmrtí F. H., in: Chrudimské vlastivědné listy 19, 2010, č. 3, s. 9–14; G. Novotný, Jaroslav Bakeš (1871–1930). Lékař, na něhož se zapomnělo, 2012, rejstřík; Š. Caitlín Rábová, Ve stínu tuberkulózy. Život za zdmi sanatoria, in: DaS 39, 2017, č. 4, s. 36–39; http://encyklopedie.brna.cz (se soupisem díla, stav k 4. 12. 2017); cs. wikipedia.org (se soupisem díla, stav k 4. 12. 2017).

P: Archiv MU, Brno, osobní pozůstalost; SOA, Třeboň, Sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Mladé Bříště, zápisy Kletečná 1851–1880, kniha 6, obr. 153; Archiv UK, Praha, f. Matriky UK, inv. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I. (1882–1900), s. 475; inv. č. 4, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity IV. (1917–1921), s. 1997.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vojtěch Szajkó