Biografický slovník
HANČ Bohumil 19.11.1886-24.3.1913: Porovnání verzí
(HANČ_Bohumil_19.11.1886-24.3.1913) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.11.1886 | | datum narození = 19.11.1886 | ||
| − | | místo narození = Benecko | + | | místo narození = Benecko |
| datum úmrtí = 24.3.1913 | | datum úmrtí = 24.3.1913 | ||
| − | | místo úmrtí = Zlaté návrší | + | | místo úmrtí = Zlaté návrší či Labská bouda (v Krkonoších) |
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | | povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 166-167 |
| + | }} | ||
| + | '''HANČ, Bohumil''', ''* 19. 11. 1886 Benecko, † 24. 3. 1913 Zlaté návrší či Labská bouda (v Krkonoších), lyžař'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z chudé tkalcovské rodiny, později si přivydělával | ||
| + | jako zedník. Lyžovat začal už ve školních letech. Cvičil v Sokole a 1906 se stal členem Českého krkonošského spolku Ski | ||
| + | v Jilemnici (ČKS). První závod absolvoval 2. února 1906, kdy | ||
| + | obsadil 2. místo v běhu na 10 km o mistrovství zemí Koruny | ||
| + | české. Vynikal jako vytrvalec a úspěchů dosahoval v závodech | ||
| + | na 50 km, avšak i na tratích 5 a 10 km. Získal titul mistra | ||
| + | zemí Koruny české 1907, 1908 a 1909, kdy nastoupil už jako | ||
| + | voják c. a k. armády. Narukoval k 74. pěšímu pluku do Jičína, | ||
| + | záhy byl přidělen k výzvědnému oddílu 9. armádního sboru, kde vedl lyžařský výcvik. Poslední rok sloužil jako četař v Sarajevu. Odolal nabídce, aby zůstal jako délesloužící poddůstojník v armádě a vrátil se do Krkonoš. | ||
| + | |||
| + | Po návratu se oženil, měl syna Vlastimila a postavil si chalupu | ||
| + | v Jilemnici-Hrabačově. Znovu začal závodit: 1911 zvítězil na | ||
| + | 30 km trati pod Zvičinou, úspěchy zaznamenával i na Šumavě. | ||
| + | Vynikal také v krasojízdě na lyžích, při níž se jezdilo přes překážky, učil se od norských instruktorů Nikolaie R. Østgaarda (pozdějšího předsedy lyžařské organizace FIS) a Ingvalda Smithe-Kiellanda (po 1918 prvního norského vyslance v ČSR). | ||
| + | |||
| + | O Velikonocích (24. 3.) 1913 H. nastoupil na Labské boudě | ||
| + | ke startu VIII. mezinárodního závodu na 50 km. Během závodu se náhle prudce zhoršilo počasí, ostatních pět startujících se | ||
| + | postupně vzdávalo a H. na trati zůstal sám. Kontrolní hlídka | ||
| + | ho naposled zaznamenala v 11.52 hodin. Další události zůstaly neobjasněny. Časně odpoledne našel vyčerpaného H. pražský závodník Emmerich Rath. Lékař na Labské boudě, kam | ||
| + | byl H. dopraven, konstatoval zástavu srdce. O několik hodin | ||
| + | později zachránci nalezli zmrzlé tělo Václava Vrbaty, který | ||
| + | prý H. během závodu poskytl vlastní teplejší oblečení. H. byl | ||
| + | pohřben v Jilemnici. 1922 byla na Zlatém návrší na místě H. úmrtí odhalena mohyla, kterou nahradil v říjnu 1925 | ||
| + | H. a Vrbatův památník, který byl zničen nacisty a později znovu obnoven. Neštěstí připomíná také expozice v Krkonošském | ||
| + | muzeu v Jilemnici. Na Benecku je Hančova bouda, kterou | ||
| + | dnes spravují potomci rodiny. Od 1923 pořádá každoročně | ||
| + | ČKS Jilemnice lyžařský běžecký závod na 50 km a 24. březen | ||
| + | se připomíná jako Den Horské služby. Podle novely F. Kožíka | ||
| + | legendu o nezištném přátelství závodníků zfilmoval 1956 režisér Čeněk Duba ve snímku Synové hor (H. hrál J. Bek), příběh | ||
| + | se dočkal i divadelního zpracování. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' MČE 2, s. 711; ČBS, s. 189; Tomeš 1, s. 412; M. Rampa, Na hřebenech | ||
| + | vichřice, 1963; týž, Drama na Zlatém návrší, 1993; V. Cibula, Nejznámější krkonošská tragedie. H. chtěl vyhrát za každou cenu, in: Lidové noviny | ||
| + | 14. 11. 2015; J. Štefek, Legendární „syn hor“ i oběť jejich drsné tváře, in: | ||
| + | Reflex 19. 11. 2016; J. Patková, Kamarádi na život a na smrt, in: www.klubcestovatelu.cz (stav k 8. 11. 2018); H. a Vrbata – ambice–tragedie–mýtus, in: | ||
| + | www.horydoly.cz (stav k 8. 11. 2018). | ||
| + | |||
| + | Miloslav Martínek | ||
| + | |||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 59: | ||
[[Kategorie:Benecko]] | [[Kategorie:Benecko]] | ||
[[Kategorie:1913]] | [[Kategorie:1913]] | ||
| − | [[Kategorie:Zlaté_návrší | + | [[Kategorie:Zlaté_návrší]] |
Aktuální verze z 12. 2. 2021, 10:44
| Bohumil HANČ | |
 | |
| Narození | 19.11.1886 |
|---|---|
| Místo narození | Benecko |
| Úmrtí | 24.3.1913 |
| Místo úmrtí | Zlaté návrší či Labská bouda (v Krkonoších) |
| Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 166-167 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48553 |
HANČ, Bohumil, * 19. 11. 1886 Benecko, † 24. 3. 1913 Zlaté návrší či Labská bouda (v Krkonoších), lyžař
Pocházel z chudé tkalcovské rodiny, později si přivydělával jako zedník. Lyžovat začal už ve školních letech. Cvičil v Sokole a 1906 se stal členem Českého krkonošského spolku Ski v Jilemnici (ČKS). První závod absolvoval 2. února 1906, kdy obsadil 2. místo v běhu na 10 km o mistrovství zemí Koruny české. Vynikal jako vytrvalec a úspěchů dosahoval v závodech na 50 km, avšak i na tratích 5 a 10 km. Získal titul mistra zemí Koruny české 1907, 1908 a 1909, kdy nastoupil už jako voják c. a k. armády. Narukoval k 74. pěšímu pluku do Jičína, záhy byl přidělen k výzvědnému oddílu 9. armádního sboru, kde vedl lyžařský výcvik. Poslední rok sloužil jako četař v Sarajevu. Odolal nabídce, aby zůstal jako délesloužící poddůstojník v armádě a vrátil se do Krkonoš.
Po návratu se oženil, měl syna Vlastimila a postavil si chalupu v Jilemnici-Hrabačově. Znovu začal závodit: 1911 zvítězil na 30 km trati pod Zvičinou, úspěchy zaznamenával i na Šumavě. Vynikal také v krasojízdě na lyžích, při níž se jezdilo přes překážky, učil se od norských instruktorů Nikolaie R. Østgaarda (pozdějšího předsedy lyžařské organizace FIS) a Ingvalda Smithe-Kiellanda (po 1918 prvního norského vyslance v ČSR).
O Velikonocích (24. 3.) 1913 H. nastoupil na Labské boudě ke startu VIII. mezinárodního závodu na 50 km. Během závodu se náhle prudce zhoršilo počasí, ostatních pět startujících se postupně vzdávalo a H. na trati zůstal sám. Kontrolní hlídka ho naposled zaznamenala v 11.52 hodin. Další události zůstaly neobjasněny. Časně odpoledne našel vyčerpaného H. pražský závodník Emmerich Rath. Lékař na Labské boudě, kam byl H. dopraven, konstatoval zástavu srdce. O několik hodin později zachránci nalezli zmrzlé tělo Václava Vrbaty, který prý H. během závodu poskytl vlastní teplejší oblečení. H. byl pohřben v Jilemnici. 1922 byla na Zlatém návrší na místě H. úmrtí odhalena mohyla, kterou nahradil v říjnu 1925 H. a Vrbatův památník, který byl zničen nacisty a později znovu obnoven. Neštěstí připomíná také expozice v Krkonošském muzeu v Jilemnici. Na Benecku je Hančova bouda, kterou dnes spravují potomci rodiny. Od 1923 pořádá každoročně ČKS Jilemnice lyžařský běžecký závod na 50 km a 24. březen se připomíná jako Den Horské služby. Podle novely F. Kožíka legendu o nezištném přátelství závodníků zfilmoval 1956 režisér Čeněk Duba ve snímku Synové hor (H. hrál J. Bek), příběh se dočkal i divadelního zpracování.
L: MČE 2, s. 711; ČBS, s. 189; Tomeš 1, s. 412; M. Rampa, Na hřebenech vichřice, 1963; týž, Drama na Zlatém návrší, 1993; V. Cibula, Nejznámější krkonošská tragedie. H. chtěl vyhrát za každou cenu, in: Lidové noviny 14. 11. 2015; J. Štefek, Legendární „syn hor“ i oběť jejich drsné tváře, in: Reflex 19. 11. 2016; J. Patková, Kamarádi na život a na smrt, in: www.klubcestovatelu.cz (stav k 8. 11. 2018); H. a Vrbata – ambice–tragedie–mýtus, in: www.horydoly.cz (stav k 8. 11. 2018).
Miloslav Martínek
