HANDLÍŘ Jaroslav 20.11.1888-21.9.1942: Porovnání verzí
(HANDLÍŘ_Jaroslav_20.11.1888-21.9.1942) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.11.1888 | | datum narození = 20.11.1888 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 21.9.1942 | | datum úmrtí = 21.9.1942 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Osvětim (Polsko) |
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
− | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 171 |
+ | }} | ||
+ | '''HANDLÍŘ, Jaroslav''', ''* 20. 11. 1888 Praha, † 21. 9. 1942 Osvětim (Polsko), odborový funkcionář, novinář, účastník 2. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Vyučil se truhlářem. V mládí vstoupil do Českoslovanské | ||
+ | sociálně demokratické strany dělnické a začal se angažovat | ||
+ | v odborovém hnutí. Pracoval především ve svazu dřevodělníků Odborového sdružení českoslovanského (později československého). Po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády a bojoval na východní frontě, kde | ||
+ | padl do zajetí. Politicky působil mezi českými a slovenskými | ||
+ | zajatci v Rusku, které se snažil získat pro radikálně socialistický | ||
+ | program. Pod vlivem říjnové revoluce se přiklonil k bolševikům, v květnu 1918 organizoval (s A. Munou, A. Haisem | ||
+ | aj.) v Moskvě založení Českoslovanské komunistické strany na | ||
+ | Rusi – sekce Ruské komunistické strany (bolševiků) – a byl | ||
+ | zvolen členem jejího ústředního výboru. V březnu 1919 byl | ||
+ | delegátem českých komunistů (s poradním hlasem) na zakládajícím kongresu Komunistické internacionály v Moskvě. Po | ||
+ | příjezdu do Československa 1919 se z taktických důvodů vrátil | ||
+ | do sociální demokracie, stal se stoupencem tzv. marxistické levice a byl činný při vydávání jejího týdeníku ''Sociální demokrat''. | ||
+ | 1920–21 se podílel na rozkolu strany a následném založení | ||
+ | KSČ. Za účast na neúspěšné generální stávce v prosinci 1920 | ||
+ | byl na tři měsíce uvězněn, poté se zúčastnil ustavujícího (květen 1921) a slučovacího (říjen–listopad 1921) sjezdu KSČ. | ||
+ | Nově vzniklou stranu reprezentoval v červnu a v červenci 1921 | ||
+ | na moskevském III. kongresu Kominterny, kde se stal členem | ||
+ | sekretariátu její exekutivy. Na I. řádném sjezdu KSČ v únoru | ||
+ | 1923 získal funkci náhradníka výkonného výboru. 1922–29 | ||
+ | působil jako sekretář odborového svazu dřevodělníků v rámci | ||
+ | komunistického Mezinárodního všeodborového svazu (MVS). | ||
+ | V polovině dvacátých let se zařadil k odpůrcům tzv. bolševizace. Pod vlivem vyloučení J. Bubníka z KSČ kritizoval na | ||
+ | III. sjezdu strany v září 1925 (společně s B. Hůlou, M. Vaňkem aj.) z „pravicových“ pozic zásahy Kominterny do poměrů | ||
+ | v KSČ a s nimi související ústupnost B. Šmerala a K. Kreibicha. Po vnitrostranickém převratu na V. sjezdu KSČ (únor | ||
+ | 1929), kde vedoucí pozice uchvátili stalinisté okolo K. Gottwalda, a po následném rozkolu v MVS, jehož vedení (J. Hais) | ||
+ | se odmítlo nové partajní garnituře podřídit, byl H., stoupenec Haise, v březnu 1929 pro „likvidátorství“ z KSČ vyloučen a 1930 znovu vstoupil do sociálnědemokratické strany. | ||
+ | Zbytky MVS se téhož roku sloučily s Odborovým sdružením | ||
+ | československým, v jehož strukturách H. poté pracoval jako | ||
+ | vedoucí funkcionář Jednotného svazu dřevodělníků v ČSR | ||
+ | a redaktor jeho časopisu ''Dřevodělník''. Zasazoval se o zlepšování pracovních a mzdových podmínek dělnictva. | ||
+ | |||
+ | Po vzniku protektorátu se zapojil do protinacistického odboje. Zajišťoval hmotnou a finanční podporu rodinám zatčených sociálních demokratů, kriticky se vyjadřoval k aktivitám nacisty naoktrojované Národní odborové ústředny | ||
+ | zaměstnanecké. V květnu 1941 ho zatklo gestapo při zátahu | ||
+ | proti sociálnědemokratickým funkcionářům z řad politiků | ||
+ | (A. Hampl, B. Karpíšková, V. Dundr, R. Tayerle aj.) i zástupců | ||
+ | odborových a družstevních organizací. Po věznění na Pankráci | ||
+ | a v terezínské Malé pevnosti byl v létě 1942 odvlečen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zahynul. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' MČE 2, s. 711; PSD 1, s. 223; P. Reiman, Dějiny KSČ, 1931; týž, Ve | ||
+ | dvacátých letech. Vzpomínky, 1966, rejstřík; J. Galandauer, Bohumír Šmeral | ||
+ | 1914–1941, 1986, rejstřík; B. Lazitch – M. M. Drachkovitch, Biographical | ||
+ | Dictionary of the Comintern. New, Revised, and Expanded Edition, Stanford | ||
+ | 1986, s. 167–168; J. Rupnik, Dějiny Komunistické strany Československa. | ||
+ | Od počátků do převzetí moci, 2002, rejstřík; F. Štverák, Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992), 2010, s. 26, 33, | ||
+ | 36–37, 374; Nezapomínáme. Portréty vybraných sociálnědemokratických | ||
+ | obětí nacismu vybraných k 65. výročí osvobození, 2010 (interní materiál | ||
+ | ČSSD); J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2013, 2013, s. 72. | ||
+ | |||
+ | Zdeněk Doskočil | ||
+ | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádka 17: | Řádka 68: | ||
[[Kategorie:1888]] | [[Kategorie:1888]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
+ | [[Kategorie:Osvětim]] |
Aktuální verze z 13. 2. 2021, 10:59
Jaroslav HANDLÍŘ | |
Narození | 20.11.1888 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 21.9.1942 |
Místo úmrtí | Osvětim (Polsko) |
Povolání | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 171 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48554 |
HANDLÍŘ, Jaroslav, * 20. 11. 1888 Praha, † 21. 9. 1942 Osvětim (Polsko), odborový funkcionář, novinář, účastník 2. odboje
Vyučil se truhlářem. V mládí vstoupil do Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické a začal se angažovat v odborovém hnutí. Pracoval především ve svazu dřevodělníků Odborového sdružení českoslovanského (později československého). Po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády a bojoval na východní frontě, kde padl do zajetí. Politicky působil mezi českými a slovenskými zajatci v Rusku, které se snažil získat pro radikálně socialistický program. Pod vlivem říjnové revoluce se přiklonil k bolševikům, v květnu 1918 organizoval (s A. Munou, A. Haisem aj.) v Moskvě založení Českoslovanské komunistické strany na Rusi – sekce Ruské komunistické strany (bolševiků) – a byl zvolen členem jejího ústředního výboru. V březnu 1919 byl delegátem českých komunistů (s poradním hlasem) na zakládajícím kongresu Komunistické internacionály v Moskvě. Po příjezdu do Československa 1919 se z taktických důvodů vrátil do sociální demokracie, stal se stoupencem tzv. marxistické levice a byl činný při vydávání jejího týdeníku Sociální demokrat. 1920–21 se podílel na rozkolu strany a následném založení KSČ. Za účast na neúspěšné generální stávce v prosinci 1920 byl na tři měsíce uvězněn, poté se zúčastnil ustavujícího (květen 1921) a slučovacího (říjen–listopad 1921) sjezdu KSČ. Nově vzniklou stranu reprezentoval v červnu a v červenci 1921 na moskevském III. kongresu Kominterny, kde se stal členem sekretariátu její exekutivy. Na I. řádném sjezdu KSČ v únoru 1923 získal funkci náhradníka výkonného výboru. 1922–29 působil jako sekretář odborového svazu dřevodělníků v rámci komunistického Mezinárodního všeodborového svazu (MVS). V polovině dvacátých let se zařadil k odpůrcům tzv. bolševizace. Pod vlivem vyloučení J. Bubníka z KSČ kritizoval na III. sjezdu strany v září 1925 (společně s B. Hůlou, M. Vaňkem aj.) z „pravicových“ pozic zásahy Kominterny do poměrů v KSČ a s nimi související ústupnost B. Šmerala a K. Kreibicha. Po vnitrostranickém převratu na V. sjezdu KSČ (únor 1929), kde vedoucí pozice uchvátili stalinisté okolo K. Gottwalda, a po následném rozkolu v MVS, jehož vedení (J. Hais) se odmítlo nové partajní garnituře podřídit, byl H., stoupenec Haise, v březnu 1929 pro „likvidátorství“ z KSČ vyloučen a 1930 znovu vstoupil do sociálnědemokratické strany. Zbytky MVS se téhož roku sloučily s Odborovým sdružením československým, v jehož strukturách H. poté pracoval jako vedoucí funkcionář Jednotného svazu dřevodělníků v ČSR a redaktor jeho časopisu Dřevodělník. Zasazoval se o zlepšování pracovních a mzdových podmínek dělnictva.
Po vzniku protektorátu se zapojil do protinacistického odboje. Zajišťoval hmotnou a finanční podporu rodinám zatčených sociálních demokratů, kriticky se vyjadřoval k aktivitám nacisty naoktrojované Národní odborové ústředny zaměstnanecké. V květnu 1941 ho zatklo gestapo při zátahu proti sociálnědemokratickým funkcionářům z řad politiků (A. Hampl, B. Karpíšková, V. Dundr, R. Tayerle aj.) i zástupců odborových a družstevních organizací. Po věznění na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti byl v létě 1942 odvlečen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zahynul.
L: MČE 2, s. 711; PSD 1, s. 223; P. Reiman, Dějiny KSČ, 1931; týž, Ve dvacátých letech. Vzpomínky, 1966, rejstřík; J. Galandauer, Bohumír Šmeral 1914–1941, 1986, rejstřík; B. Lazitch – M. M. Drachkovitch, Biographical Dictionary of the Comintern. New, Revised, and Expanded Edition, Stanford 1986, s. 167–168; J. Rupnik, Dějiny Komunistické strany Československa. Od počátků do převzetí moci, 2002, rejstřík; F. Štverák, Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992), 2010, s. 26, 33, 36–37, 374; Nezapomínáme. Portréty vybraných sociálnědemokratických obětí nacismu vybraných k 65. výročí osvobození, 2010 (interní materiál ČSSD); J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2013, 2013, s. 72.
Zdeněk Doskočil