StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HANDLÍŘ Jaroslav 20.11.1888-21.9.1942

Jaroslav HANDLÍŘ
Narození	20.11.1888
Místo narození	Praha
Úmrtí	21.9.1942
Místo úmrtí	Osvětim (Polsko)
Povolání	47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 171
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48554

HANDLÍŘ, Jaroslav, * 20. 11. 1888 Praha, † 21. 9. 1942 Osvětim (Polsko), odborový funkcionář, novinář, účastník 2. odboje

Vyučil se truhlářem. V mládí vstoupil do Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické a začal se angažovat v odborovém hnutí. Pracoval především ve svazu dřevodělníků Odborového sdružení českoslovanského (později československého). Po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády a bojoval na východní frontě, kde padl do zajetí. Politicky působil mezi českými a slovenskými zajatci v Rusku, které se snažil získat pro radikálně socialistický program. Pod vlivem říjnové revoluce se přiklonil k bolševikům, v květnu 1918 organizoval (s A. Munou, A. Haisem aj.) v Moskvě založení Českoslovanské komunistické strany na Rusi – sekce Ruské komunistické strany (bolševiků) – a byl zvolen členem jejího ústředního výboru. V březnu 1919 byl delegátem českých komunistů (s poradním hlasem) na zakládajícím kongresu Komunistické internacionály v Moskvě. Po příjezdu do Československa 1919 se z taktických důvodů vrátil do sociální demokracie, stal se stoupencem tzv. marxistické levice a byl činný při vydávání jejího týdeníku Sociální demokrat. 1920–21 se podílel na rozkolu strany a následném založení KSČ. Za účast na neúspěšné generální stávce v prosinci 1920 byl na tři měsíce uvězněn, poté se zúčastnil ustavujícího (květen 1921) a slučovacího (říjen–listopad 1921) sjezdu KSČ. Nově vzniklou stranu reprezentoval v červnu a v červenci 1921 na moskevském III. kongresu Kominterny, kde se stal členem sekretariátu její exekutivy. Na I. řádném sjezdu KSČ v únoru 1923 získal funkci náhradníka výkonného výboru. 1922–29 působil jako sekretář odborového svazu dřevodělníků v rámci komunistického Mezinárodního všeodborového svazu (MVS). V polovině dvacátých let se zařadil k odpůrcům tzv. bolševizace. Pod vlivem vyloučení J. Bubníka z KSČ kritizoval na III. sjezdu strany v září 1925 (společně s B. Hůlou, M. Vaňkem aj.) z „pravicových“ pozic zásahy Kominterny do poměrů v KSČ a s nimi související ústupnost B. Šmerala a K. Kreibicha. Po vnitrostranickém převratu na V. sjezdu KSČ (únor 1929), kde vedoucí pozice uchvátili stalinisté okolo K. Gottwalda, a po následném rozkolu v MVS, jehož vedení (J. Hais) se odmítlo nové partajní garnituře podřídit, byl H., stoupenec Haise, v březnu 1929 pro „likvidátorství“ z KSČ vyloučen a 1930 znovu vstoupil do sociálnědemokratické strany. Zbytky MVS se téhož roku sloučily s Odborovým sdružením československým, v jehož strukturách H. poté pracoval jako vedoucí funkcionář Jednotného svazu dřevodělníků v ČSR a redaktor jeho časopisu Dřevodělník. Zasazoval se o zlepšování pracovních a mzdových podmínek dělnictva.

Po vzniku protektorátu se zapojil do protinacistického odboje. Zajišťoval hmotnou a finanční podporu rodinám zatčených sociálních demokratů, kriticky se vyjadřoval k aktivitám nacisty naoktrojované Národní odborové ústředny zaměstnanecké. V květnu 1941 ho zatklo gestapo při zátahu proti sociálnědemokratickým funkcionářům z řad politiků (A. Hampl, B. Karpíšková, V. Dundr, R. Tayerle aj.) i zástupců odborových a družstevních organizací. Po věznění na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti byl v létě 1942 odvlečen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zahynul.

L: MČE 2, s. 711; PSD 1, s. 223; P. Reiman, Dějiny KSČ, 1931; týž, Ve dvacátých letech. Vzpomínky, 1966, rejstřík; J. Galandauer, Bohumír Šmeral 1914–1941, 1986, rejstřík; B. Lazitch – M. M. Drachkovitch, Biographical Dictionary of the Comintern. New, Revised, and Expanded Edition, Stanford 1986, s. 167–168; J. Rupnik, Dějiny Komunistické strany Československa. Od počátků do převzetí moci, 2002, rejstřík; F. Štverák, Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992), 2010, s. 26, 33, 36–37, 374; Nezapomínáme. Portréty vybraných sociálnědemokratických obětí nacismu vybraných k 65. výročí osvobození, 2010 (interní materiál ČSSD); J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2013, 2013, s. 72.

Zdeněk Doskočil