Biografický slovník
HANDZEL Karel 24.10.1885-12.4.1948: Porovnání verzí
m (Makariusová přesunul stránku HANDZEL Karel 24.10.1885-12.4.1948 na HANDZEL Karel 24.10.1885-11.4.1948 bez založení přesměrování) |
m (Holoubková přesunul stránku HANDZEL Karel 24.10.1885-11.4.1948 na HANDZEL Karel 24.10.1885-12.4.1948) |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 12.4.1948 | | datum úmrtí = 12.4.1948 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />64- Překladatel |
| − | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
| − | 64- Překladatel | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 173-174 | ||
}} | }} | ||
| + | '''HANDZEL, Karel''' ''(též Karel Rafael), * 24. 10. 1885 Ostrava, † 12. 4. 1948 Praha, spisovatel, žurnalista, překladatel'' | ||
| + | |||
| + | Nejstarší ze sedmi dětí důlního strojníka z okolí polské Věličky. Matka pocházela z českého národně uvědomělého prostředí ze slezského Šumbarku (Havířov). 1906 maturoval na ostravském matičním gymnáziu, studium češtiny a němčiny | ||
| + | na české univerzitě v Praze nedokončil a nadále se věnoval | ||
| + | literární práci a žurnalistice. 1912 podnikl cestu do Mnichova a Drážďan, 1914 redigoval ''Studentskou revui'', přispíval do státoprávně pokrokového, realistického a sociálnědemokratického tisku. Za první světové války byl na haličské a italské | ||
| + | frontě, 1915–16 vězněn pro pobuřování. Válečnou zkušenost | ||
| + | poté reflektoval ve svých fejetonech. Po vzniku ČSR byl tajemníkem Národního výboru v Ostravě, redaktorem týdeníku ''Velká Ostrava'' a sociálnědemokratického orgánu ''Duch času''. 1919–23 pracoval jako sekretář spolku Národní divadlo | ||
| + | moravskoslezské a člen frenštátského uměleckého sdružení | ||
| + | Koliba, 1921 redaktor jeho měsíčníku ''Kněhyně'', 1923–26 jeho | ||
| + | jednatel, 1923–38 redaktor vládního deníku ''Československá republika'' (od 1932 s titulem ''Pražské noviny''), 1938–47 redaktor | ||
| + | ČTK, 1947–48 byl členem tiskového oddělení ministerstva informací. | ||
| + | |||
| + | Povídky z ostravského hornického prostředí otiskoval v časopisech a vydal je v několika souborech. Byl ovlivněn názory | ||
| + | svérázného slezského myslitele Františka Tučného a jím založeného sdružení Koliba, které se obracelo pro inspiraci k evropskému východu, k velkomoravským tradicím a lidovému umění. H. naturalistickou prózu ovlivnil M. Gorkij. Vrcholu dosáhl pohádkou o dobrém duchu havířů ''Klimek'' (1920) | ||
| + | a sbírkou povídek ze života ostravských tuláků ''Chachaři'' | ||
| + | (1922). Podnícen svým vysokoškolským profesorem J. Polívkou sbíral a vydával lidové pohádky, pověsti a přísloví z Ostravska a stal se jedním z prvních sběratelů českého hornického folkloru. Před první světovou válkou na sebe upozornil | ||
| + | překlady z polské, ukrajinské, běloruské, slovinské a bulharské | ||
| + | beletrie. Po 1923 ustoupila jeho literární činnost každodenní | ||
| + | žurnalistice, s výjimkou nepříliš zdařilého filmového románku | ||
| + | ''Ondruš a Heda'' (1933). Posmrtně vyšlo péčí Artura Závodského z H. pozůstalosti několik lidových vyprávění a soubor | ||
| + | říkadel a přísloví ve dvou svazcích opavského čtvrtletníku | ||
| + | ''Radostná země'' (1951, 1954). | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Světélka v přítmí, 1913; Havířské bajky, 1919; Halabačky pro smíšky, 1919. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/2, s. 1020; V. Martínek, K. H., in: Slezský sborník 46, 1948, | ||
| + | s. 250–253; A. Závodský, K. H., spisovatel Ostravska, 1954; Ficek 5, s. 51–53; | ||
| + | LČL 2/1, s. 55–56 (s bibliografií a další literaturou); Slezsko 3, s. 47–48 (s další literaturou); Lidová kultura, s. 63–64. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/2e456b94-01bb-4413-9d17-19c1fa2f622d Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Aktuální verze z 14. 2. 2021, 10:07
| Karel HANDZEL | |
 | |
| Narození | 24.10.1885 |
|---|---|
| Místo narození | Ostrava |
| Úmrtí | 12.4.1948 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 173-174 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46837 |
HANDZEL, Karel (též Karel Rafael), * 24. 10. 1885 Ostrava, † 12. 4. 1948 Praha, spisovatel, žurnalista, překladatel
Nejstarší ze sedmi dětí důlního strojníka z okolí polské Věličky. Matka pocházela z českého národně uvědomělého prostředí ze slezského Šumbarku (Havířov). 1906 maturoval na ostravském matičním gymnáziu, studium češtiny a němčiny na české univerzitě v Praze nedokončil a nadále se věnoval literární práci a žurnalistice. 1912 podnikl cestu do Mnichova a Drážďan, 1914 redigoval Studentskou revui, přispíval do státoprávně pokrokového, realistického a sociálnědemokratického tisku. Za první světové války byl na haličské a italské frontě, 1915–16 vězněn pro pobuřování. Válečnou zkušenost poté reflektoval ve svých fejetonech. Po vzniku ČSR byl tajemníkem Národního výboru v Ostravě, redaktorem týdeníku Velká Ostrava a sociálnědemokratického orgánu Duch času. 1919–23 pracoval jako sekretář spolku Národní divadlo moravskoslezské a člen frenštátského uměleckého sdružení Koliba, 1921 redaktor jeho měsíčníku Kněhyně, 1923–26 jeho jednatel, 1923–38 redaktor vládního deníku Československá republika (od 1932 s titulem Pražské noviny), 1938–47 redaktor ČTK, 1947–48 byl členem tiskového oddělení ministerstva informací.
Povídky z ostravského hornického prostředí otiskoval v časopisech a vydal je v několika souborech. Byl ovlivněn názory svérázného slezského myslitele Františka Tučného a jím založeného sdružení Koliba, které se obracelo pro inspiraci k evropskému východu, k velkomoravským tradicím a lidovému umění. H. naturalistickou prózu ovlivnil M. Gorkij. Vrcholu dosáhl pohádkou o dobrém duchu havířů Klimek (1920) a sbírkou povídek ze života ostravských tuláků Chachaři (1922). Podnícen svým vysokoškolským profesorem J. Polívkou sbíral a vydával lidové pohádky, pověsti a přísloví z Ostravska a stal se jedním z prvních sběratelů českého hornického folkloru. Před první světovou válkou na sebe upozornil překlady z polské, ukrajinské, běloruské, slovinské a bulharské beletrie. Po 1923 ustoupila jeho literární činnost každodenní žurnalistice, s výjimkou nepříliš zdařilého filmového románku Ondruš a Heda (1933). Posmrtně vyšlo péčí Artura Závodského z H. pozůstalosti několik lidových vyprávění a soubor říkadel a přísloví ve dvou svazcích opavského čtvrtletníku Radostná země (1951, 1954).
D: výběr: Světélka v přítmí, 1913; Havířské bajky, 1919; Halabačky pro smíšky, 1919.
L: OSND 2/2, s. 1020; V. Martínek, K. H., in: Slezský sborník 46, 1948, s. 250–253; A. Závodský, K. H., spisovatel Ostravska, 1954; Ficek 5, s. 51–53; LČL 2/1, s. 55–56 (s bibliografií a další literaturou); Slezsko 3, s. 47–48 (s další literaturou); Lidová kultura, s. 63–64.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
