Verze z 14. 2. 2021, 09:07, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku HANDZEL Karel 24.10.1885-11.4.1948 na HANDZEL Karel 24.10.1885-12.4.1948)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

HANDZEL Karel 24.10.1885-12.4.1948

Z Personal
Karel HANDZEL
Narození 24.10.1885
Místo narození Ostrava
Úmrtí 12.4.1948
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
68- Redaktor nebo žurnalista
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 173-174
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46837

HANDZEL, Karel (též Karel Rafael), * 24. 10. 1885 Ostrava, † 12. 4. 1948 Praha, spisovatel, žurnalista, překladatel

Nejstarší ze sedmi dětí důlního strojníka z okolí polské Věličky. Matka pocházela z českého národně uvědomělého prostředí ze slezského Šumbarku (Havířov). 1906 maturoval na ostravském matičním gymnáziu, studium češtiny a němčiny na české univerzitě v Praze nedokončil a nadále se věnoval literární práci a žurnalistice. 1912 podnikl cestu do Mnichova a Drážďan, 1914 redigoval Studentskou revui, přispíval do státoprávně pokrokového, realistického a sociálnědemokratického tisku. Za první světové války byl na haličské a italské frontě, 1915–16 vězněn pro pobuřování. Válečnou zkušenost poté reflektoval ve svých fejetonech. Po vzniku ČSR byl tajemníkem Národního výboru v Ostravě, redaktorem týdeníku Velká Ostrava a sociálnědemokratického orgánu Duch času. 1919–23 pracoval jako sekretář spolku Národní divadlo moravskoslezské a člen frenštátského uměleckého sdružení Koliba, 1921 redaktor jeho měsíčníku Kněhyně, 1923–26 jeho jednatel, 1923–38 redaktor vládního deníku Československá republika (od 1932 s titulem Pražské noviny), 1938–47 redaktor ČTK, 1947–48 byl členem tiskového oddělení ministerstva informací.

Povídky z ostravského hornického prostředí otiskoval v časopisech a vydal je v několika souborech. Byl ovlivněn názory svérázného slezského myslitele Františka Tučného a jím založeného sdružení Koliba, které se obracelo pro inspiraci k evropskému východu, k velkomoravským tradicím a lidovému umění. H. naturalistickou prózu ovlivnil M. Gorkij. Vrcholu dosáhl pohádkou o dobrém duchu havířů Klimek (1920) a sbírkou povídek ze života ostravských tuláků Chachaři (1922). Podnícen svým vysokoškolským profesorem J. Polívkou sbíral a vydával lidové pohádky, pověsti a přísloví z Ostravska a stal se jedním z prvních sběratelů českého hornického folkloru. Před první světovou válkou na sebe upozornil překlady z polské, ukrajinské, běloruské, slovinské a bulharské beletrie. Po 1923 ustoupila jeho literární činnost každodenní žurnalistice, s výjimkou nepříliš zdařilého filmového románku Ondruš a Heda (1933). Posmrtně vyšlo péčí Artura Závodského z H. pozůstalosti několik lidových vyprávění a soubor říkadel a přísloví ve dvou svazcích opavského čtvrtletníku Radostná země (1951, 1954).

D: výběr: Světélka v přítmí, 1913; Havířské bajky, 1919; Halabačky pro smíšky, 1919.

L: OSND 2/2, s. 1020; V. Martínek, K. H., in: Slezský sborník 46, 1948, s. 250–253; A. Závodský, K. H., spisovatel Ostravska, 1954; Ficek 5, s. 51–53; LČL 2/1, s. 55–56 (s bibliografií a další literaturou); Slezsko 3, s. 47–48 (s další literaturou); Lidová kultura, s. 63–64.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera