HANIKA Josef 30.10.1900-29.7.1963: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = HANIKAJOS.jpg
 
| obrázek = HANIKAJOS.jpg
 
| datum narození = 30.10.1900
 
| datum narození = 30.10.1900
−
| místo narození = Stříbro (okr. Tachov)
+
| místo narození = Stříbro
 
| datum úmrtí = 29.7.1963
 
| datum úmrtí = 29.7.1963
 
| místo úmrtí = Mnichov (Německo)
 
| místo úmrtí = Mnichov (Německo)
−
| povolání = 54- Etnograf
+
| povolání = 54- Etnograf<br />61- Pedagog
−
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
 
}}
 
}}
 +
'''HANIKA, Josef''', ''* 30. 10. 1900 Stříbro, † 29. 7. 1963 Mnichov (Německo), filolog, etnograf, pedagog''
 +
 +
Pocházel z  rodiny zemědělce Wilhelma H. 1919 maturoval
 +
na gymnáziu v  rodišti, vystudoval germanistiku, národopis
 +
a slavistiku na filozofické fakultě pražské německé univerzity
 +
(PhDr. 1923). Na středních školách začal učit češtinu, němčinu a tělocvik, 1925–27 pracoval jako asistent semináře pro
 +
německou filologii na německé univerzitě, 1937 se habilitoval z  etnografie; 1942 byl jmenován řádným profesorem na
 +
univerzitě v Bratislavě, rok nato mimořádným profesorem na
 +
Německé univerzitě v Praze a ve vedení semináře národopisu
 +
se 1944 stal nástupcem Gustava Jungbauera. Jako etnograf se
 +
od dvacátých let věnoval výzkumu lidových krojů v západočeském pohraničí, ve třicátých letech se zabýval především
 +
karpatskými Němci ve slovenských hornických revírech. Během druhé světové války svůj zájem rozšířil i na problematiku
 +
českého etnika, a  to na Hané, Valašsku a  v  dalších českých
 +
a moravských regionech.
 +
 +
Už před válkou patřil k militantním německým nacionalistům
 +
a z této pozice neustoupil ani v poválečné éře. 1938 vstoupil
 +
do SdP, po Mnichovu do NSDAP, během druhé světové války působil jako člen Nadace Reinharda Heydricha, v jejímž
 +
rámci po 1942 s Edmundem Schneeweisem vedl Ústav pro
 +
národopis Čech a Moravy. Za války se stal řádným a korespondenčním členem Německé akademie v Praze (Deutsche
 +
Akademie der Wissenschaften in Prag, dříve Gesellschaft zur
 +
Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in
 +
Böhmen) a angažoval se v řadě dalších organizací (např. Nazionalsozialistischer Dozentenbund, Nazionalsozialistischer
 +
Deutscher Lehrerbund, Nazionalsozialistische Volkswohlfart,
 +
Verein der Deutschen im Ausland, Nordische Gesellschaft).
 +
Zapojil se do činnosti Sudetoněmeckého ústavu pro zemský a národní výzkum, který byl původně založen v Liberci;
 +
v Chebu vznikla později jeho pobočka, v jejímž čele H. stál.
 +
1939 chtěl v Chebu vybudovat samostatné národopisné muzeum (po válce se shromážděné předměty vrátily do chebského muzea).
 +
 +
V květnu 1945 H. neunikl zatčení a věznění v Praze na Pankráci, později byl odsunut do Bavorska. Od 1948 stál v čele
 +
mnichovského zemského vlasteneckého spolku (Bayerischer
 +
Landesverein für Heimatpflege). Od 1951 přednášel, 1955
 +
byl jmenován mimořádným a  1959 řádným profesorem
 +
německé a  srovnávací etnologie na mnichovské Univerzitě Ludwiga Maximiliana. 1961 se v  Mnichově stal členem
 +
Collegia Carolina, členem představenstva asociace Adalberta
 +
Stiftera a předsedou Institutu pro kulturní a sociální výzkum.
 +
I v Německu hojně publikoval etnologické studie a samostatné práce o německé menšině v Československu. Zároveň se
 +
zabýval evropskou lidovou kulturou jako spoluautor většího
 +
kompendia.
 +
 +
'''D:''' výběr: Hochzeitsbräuche der Kremnitzer Sprachinsel, 1927; Ostmitteldeutsch-bairische Volkstumsmischung im westkarpathischen Bergbaugebiet,
 +
Münster 1933; Sudetendeutsche Volkstrachten, 1937; Sippennamen und
 +
völkische Herkunft im böhmisch-mährischen Raum, 1943; Volkskundliche
 +
Wanderungen zu den Chodenbauern, 1943; Volkskunde der Sudetendeutschen, Kitzingen am Main 1952; Volkskundliche Wandlungen durch Heimatverlust und Zwangswanderung, Salzburg 1957.
 +
 +
'''L:''' nekrolog: B. Schier, in: Bohemia 4, München 1963, s. 457–466 (s bibliografií); BL 1, s. 526–527; EBL 1, s. 197; Společnost pro podporu německé
 +
vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller
 +
(eds.), 1994, s. 160; J. Hanzalová, Soupis osobních písemných pozůstalostí
 +
a rodinných archivů v České republice, 1997, s. 168; S. Dolleisch, Etnograf
 +
prof. Dr. J. H., in: Sborník Chebského muzea 2000, s. 178–179; A. Míšková,
 +
Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, rejstřík,
 +
zvl. s. 241; Lidová kultura, s. 64 (s další literaturou); http://encyklopedie.cheb.cz
 +
(stav k  17. 5. 2018); https://www.kohoutikriz.org (stav k  17. 5. 2018);
 +
http://www.starestribro.cz (stav k 17. 5. 2018); https://de.wikipedia.org (stav k 17. 5. 2018).
 +
 +
'''P:''' Archiv UK, Praha, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inv. č. 4, Matrika doktorů Německé univerzity v Praze (1924–1931), s. 23; SOkA, Cheb,
 +
osobní fond J. H. 1928–1944 (inventář J. Mlsová Chmelíková, 2006).
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/aab08fa2-3dda-4f80-a7f0-129cee98a6dd Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 +
Marie Makariusová 
  
−
== Literatura ==
 
−
 
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:54- Etnograf]]
 
[[Kategorie:54- Etnograf]]

Verze z 15. 2. 2021, 19:04

Josef HANIKA
Narození 30.10.1900
Místo narození Stříbro
Úmrtí 29.7.1963
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání 54- Etnograf
61- Pedagog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40239

HANIKA, Josef, * 30. 10. 1900 Stříbro, † 29. 7. 1963 Mnichov (Německo), filolog, etnograf, pedagog

Pocházel z rodiny zemědělce Wilhelma H. 1919 maturoval na gymnáziu v rodišti, vystudoval germanistiku, národopis a slavistiku na filozofické fakultě pražské německé univerzity (PhDr. 1923). Na středních školách začal učit češtinu, němčinu a tělocvik, 1925–27 pracoval jako asistent semináře pro německou filologii na německé univerzitě, 1937 se habilitoval z etnografie; 1942 byl jmenován řádným profesorem na univerzitě v Bratislavě, rok nato mimořádným profesorem na Německé univerzitě v Praze a ve vedení semináře národopisu se 1944 stal nástupcem Gustava Jungbauera. Jako etnograf se od dvacátých let věnoval výzkumu lidových krojů v západočeském pohraničí, ve třicátých letech se zabýval především karpatskými Němci ve slovenských hornických revírech. Během druhé světové války svůj zájem rozšířil i na problematiku českého etnika, a to na Hané, Valašsku a v dalších českých a moravských regionech.

Už před válkou patřil k militantním německým nacionalistům a z této pozice neustoupil ani v poválečné éře. 1938 vstoupil do SdP, po Mnichovu do NSDAP, během druhé světové války působil jako člen Nadace Reinharda Heydricha, v jejímž rámci po 1942 s Edmundem Schneeweisem vedl Ústav pro národopis Čech a Moravy. Za války se stal řádným a korespondenčním členem Německé akademie v Praze (Deutsche Akademie der Wissenschaften in Prag, dříve Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen) a angažoval se v řadě dalších organizací (např. Nazionalsozialistischer Dozentenbund, Nazionalsozialistischer Deutscher Lehrerbund, Nazionalsozialistische Volkswohlfart, Verein der Deutschen im Ausland, Nordische Gesellschaft). Zapojil se do činnosti Sudetoněmeckého ústavu pro zemský a národní výzkum, který byl původně založen v Liberci; v Chebu vznikla později jeho pobočka, v jejímž čele H. stál. 1939 chtěl v Chebu vybudovat samostatné národopisné muzeum (po válce se shromážděné předměty vrátily do chebského muzea).

V květnu 1945 H. neunikl zatčení a věznění v Praze na Pankráci, později byl odsunut do Bavorska. Od 1948 stál v čele mnichovského zemského vlasteneckého spolku (Bayerischer Landesverein für Heimatpflege). Od 1951 přednášel, 1955 byl jmenován mimořádným a 1959 řádným profesorem německé a srovnávací etnologie na mnichovské Univerzitě Ludwiga Maximiliana. 1961 se v Mnichově stal členem Collegia Carolina, členem představenstva asociace Adalberta Stiftera a předsedou Institutu pro kulturní a sociální výzkum. I v Německu hojně publikoval etnologické studie a samostatné práce o německé menšině v Československu. Zároveň se zabýval evropskou lidovou kulturou jako spoluautor většího kompendia.

D: výběr: Hochzeitsbräuche der Kremnitzer Sprachinsel, 1927; Ostmitteldeutsch-bairische Volkstumsmischung im westkarpathischen Bergbaugebiet, Münster 1933; Sudetendeutsche Volkstrachten, 1937; Sippennamen und völkische Herkunft im böhmisch-mährischen Raum, 1943; Volkskundliche Wanderungen zu den Chodenbauern, 1943; Volkskunde der Sudetendeutschen, Kitzingen am Main 1952; Volkskundliche Wandlungen durch Heimatverlust und Zwangswanderung, Salzburg 1957.

L: nekrolog: B. Schier, in: Bohemia 4, München 1963, s. 457–466 (s bibliografií); BL 1, s. 526–527; EBL 1, s. 197; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 160; J. Hanzalová, Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České republice, 1997, s. 168; S. Dolleisch, Etnograf prof. Dr. J. H., in: Sborník Chebského muzea 2000, s. 178–179; A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, rejstřík, zvl. s. 241; Lidová kultura, s. 64 (s další literaturou); http://encyklopedie.cheb.cz (stav k 17. 5. 2018); https://www.kohoutikriz.org (stav k 17. 5. 2018); http://www.starestribro.cz (stav k 17. 5. 2018); https://de.wikipedia.org (stav k 17. 5. 2018).

P: Archiv UK, Praha, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inv. č. 4, Matrika doktorů Německé univerzity v Praze (1924–1931), s. 23; SOkA, Cheb, osobní fond J. H. 1928–1944 (inventář J. Mlsová Chmelíková, 2006).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=HANIKA_Josef_30.10.1900-29.7.1963&oldid=119635“