HANKE Anton Thomas 21.12.1840-3.12.1891: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = Anton Thomas HANKE | obrázek = No male portrait.png | datum narození = 21.12.1840 | místo narození = Bravantice (u Bílovc…“) |
m (Holoubková přesunul stránku HANKE Anton 21.12.1840-3.12.1891 na HANKE Anton Thomas 21.12.1840-3.12.1891 bez založení přesměrování) |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 186 |
+ | }} | ||
+ | '''HANKE, Anton Thomas''', ''* 21. 12. 1840 Bravantice (u Bílovce), † 3. 12. 1891 Terst (Itálie), báňský odborník, speleolog'' | ||
+ | |||
+ | Syn rychtáře Josefa a Josephy H. Získal titul báňského inženýra, působil také jako odborník na kvalitu mincí. Od sedmdesátých let 19. století pracoval jako důlní rada v Terstu. | ||
+ | Jeho okolím a ponornými řekami Reka a Timavo se zabýval | ||
+ | jako speleolog. Zkoumal především rozsáhlý jeskynní systém | ||
+ | s podzemní řekou ve slovinském Škocjanu (dnes na seznamu | ||
+ | světového přírodního dědictví UNESCO), kde se spolupracovníky Josipem Marinitschem a Friedrichem Müllerem objevil několik nových prostor; na jeho počest tam byl pojmenován H. most. 1888 vypracoval a vydal první spolehlivý plán | ||
+ | Škocjanských jeskyní a zasloužil se o jejich zpřístupnění. Od | ||
+ | 1888 se zabýval také výzkumem dvě stě metrů hluboké jeskyně Kačja jama u Divače. Pohřben byl v Škocjanu. V rodišti mu | ||
+ | byl odhalen pomník u budovy školy | ||
+ | |||
+ | '''L:''' † K. k. Bergrath A. H., in: Mittheilungen des Deutschen und Oesterreichischen Alpenvereins 17, 1891, s. 305; F. Habe, Stopetdeset let turističnega razvoja Škocjanskih jam, in: Naše jame 15, 1973, s. 23–40; L. Hradilová – P. Matyášek, Speleolog A. H., in: Speleo 36, 2002, s. 24–27; M. Puc, Slovenian Karst and Karel Absolon, in: Krystalinikum 29, 2003, s. 47–60, | ||
+ | zejm. s. 53; týž, Karel Absolon, Slovinský kras a Wilhelm Puttik, in: Speleofórum 25, 2006, | ||
+ | s. 86–87; http://www.slovenska-biografija.si/oseba/sbi1011670/ (stav k 21. 9. 2018). | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlašímský, Jiří Martínek | ||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Aktuální verze z 17. 2. 2021, 15:23
Anton Thomas HANKE | |
Narození | 21.12.1840 |
---|---|
Místo narození | Bravantice (u Bílovce) |
Úmrtí | 3.12.1891 |
Místo úmrtí | Terst (Itálie) |
Povolání | 11- Geolog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 186 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=139185 |
HANKE, Anton Thomas, * 21. 12. 1840 Bravantice (u Bílovce), † 3. 12. 1891 Terst (Itálie), báňský odborník, speleolog
Syn rychtáře Josefa a Josephy H. Získal titul báňského inženýra, působil také jako odborník na kvalitu mincí. Od sedmdesátých let 19. století pracoval jako důlní rada v Terstu. Jeho okolím a ponornými řekami Reka a Timavo se zabýval jako speleolog. Zkoumal především rozsáhlý jeskynní systém s podzemní řekou ve slovinském Škocjanu (dnes na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO), kde se spolupracovníky Josipem Marinitschem a Friedrichem Müllerem objevil několik nových prostor; na jeho počest tam byl pojmenován H. most. 1888 vypracoval a vydal první spolehlivý plán Škocjanských jeskyní a zasloužil se o jejich zpřístupnění. Od 1888 se zabýval také výzkumem dvě stě metrů hluboké jeskyně Kačja jama u Divače. Pohřben byl v Škocjanu. V rodišti mu byl odhalen pomník u budovy školy
L: † K. k. Bergrath A. H., in: Mittheilungen des Deutschen und Oesterreichischen Alpenvereins 17, 1891, s. 305; F. Habe, Stopetdeset let turističnega razvoja Škocjanskih jam, in: Naše jame 15, 1973, s. 23–40; L. Hradilová – P. Matyášek, Speleolog A. H., in: Speleo 36, 2002, s. 24–27; M. Puc, Slovenian Karst and Karel Absolon, in: Krystalinikum 29, 2003, s. 47–60, zejm. s. 53; týž, Karel Absolon, Slovinský kras a Wilhelm Puttik, in: Speleofórum 25, 2006, s. 86–87; http://www.slovenska-biografija.si/oseba/sbi1011670/ (stav k 21. 9. 2018).
Pavel Vlašímský, Jiří Martínek