Biografický slovník
HANKE z Hakenštejna Jan Nepomuk Alois 26.5.1751-26.3.1806: Porovnání verzí
(HANKE_z_Hakenštejna_Jan_Alois_24.5.1751-26.3.1806) |
m (Holoubková přesunul stránku HANKE z Hakenštejna Jan Alois 24.5.1751-26.3.1806 na HANKE z Hakenštejna Jan Nepomuk Alois 26.5.1751-26.3.1806 bez založení přesměrování) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Jan Alois HANKE z Hakenštejna | + | | jméno = Jan Nepomuk Alois HANKE z Hakenštejna |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 26.5.1751 |
| − | | místo narození = Holešov | + | | místo narození = Holešov |
| datum úmrtí = 26.3.1806 | | datum úmrtí = 26.3.1806 | ||
| místo úmrtí = Prostějov | | místo úmrtí = Prostějov | ||
| − | | povolání = 61- Pedagog | + | | povolání = 61- Pedagog<br />70- Knihovník nebo pracovník informatiky<br />55- Jazykovědec<br />67- Nakladatel nebo vydavatel<br />53- Historik<br />54- Etnograf |
| − | 70- Knihovník nebo pracovník informatiky | + | |
| − | 55- Jazykovědec | + | |
| − | 67- Nakladatel nebo vydavatel | + | |
| − | 53- Historik | + | |
| − | 54- Etnograf | + | |
| − | | jiná jména = | + | | jiná jména = |
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 188 |
| + | }} | ||
| + | '''Hanke z Hankenštejna, Jan Nepomuk Alois''', ''* 26. 5. 1751 Holešov, † 26. 3. 1806 Prostějov, knihovník, literát, publicista'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z dobře situované rodiny, otec byl panským sládkem. | ||
| + | Po absolvování gymnázia a filozofického ústavu v Olomouci | ||
| + | 1768 pracoval jako hospodářský úředník na různých panstvích | ||
| + | (Odry, Lipník nad Bečvou, Hranice, Bystřice pod Hostýnem | ||
| + | a Napajedla). V Napajedlech se setkal s Josefem Sonnenfelsem a pod jeho vlivem se rozhodl pro studium práv, historie | ||
| + | a filologie na vídeňské univerzitě; tam pomáhal profesorovi | ||
| + | všeobecných dějin Matthiasi Hessovi s uspořádáním univerzitní knihovny a při přípravě nového gymnazijního učebního | ||
| + | plánu. Po skončení studia nastoupil 1777 jako kustod v univerzitní knihovně v Olomouci, 1785 byl povýšen na knihovníka; současně přednášel na olomoucké šlechtické akademii český jazyk a literaturu. 1788–89 prováděl revizi a selekci | ||
| + | knihovních fondů zrušených klášterů na Moravě a ve Slezsku. | ||
| + | 1791 byl předčasně penzionován. 1796 jej panovník povýšil | ||
| + | do šlechtického stavu. 1804 přesídlil s rodinou do Prostějova, | ||
| + | kde podlehl tyfu. | ||
| + | |||
| + | Již během svého působení v roli hospodářského úředníka se | ||
| + | stýkal se stoupenci osvícenství; jeho osvícenské přesvědčení | ||
| + | se ještě prohloubilo za studií ve Vídni. Patřil mezi ilumináty | ||
| + | a byl členem brněnské lóže U Opravdových sjednocených přátel. Jako knihovník udržoval kontakty se zahraničními vědeckými institucemi i učenými společnostmi. Svou organizační i publicistickou prací se zařadil mezi nejvýznamnější představitele osvícenství na Moravě. H. dílo je mnohostranné, některé práce napsal pod pseudonymy (Hans Ludwig Hekansohn; Jan z Kohútových Kamenců aj.). Zabýval se hospodářskými otázkami, přírodním bohatstvím Moravy a možnostmi jeho | ||
| + | využití. Z aktuálních společenských problémů jej zaujala abolice robot; | ||
| + | jeho ''Rozmlouvání o zhlazení roboty panské v Moravě mezi dvěma hospodáři moravskými'' vyšlo i v německé a latinské | ||
| + | jazykové verzi. Věnoval se také problematice veřejné správy, | ||
| + | zejména v knize ''Bibliothek der Mährischen Staatskunde'' (1786). | ||
| + | Své zdůvodněné doporučení pro výuku češtiny na vídeňské | ||
| + | univerzitě rozšířil a publikoval 1782 pod názvem ''Empfehlung der Böhmischen Sprache und Literatur''; práce se stala jednou | ||
| + | z tzv. obran českého jazyka v počátcích české národní emancipace. V duchu osvícensky pojímané společenské etiky psal | ||
| + | výchovná ponaučení určená nejširším lidovým vrstvám. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Versuch über die Schiffbarmachung des Flusses March und | ||
| + | Handlung der Mährer, Wien 1784; Hekansohn uiber die Wahl eines Stadtmagistrats oder Grundregeln, nach welchen derselbe gewählt werden solle, | ||
| + | 1784; Rozmlauwánj o zhlazenj roboty panské w Morawě: mezy dwauma hospodářj morawskýma, 1787; Epigraphis Caroli Ludovici archiducis Austriae, | ||
| + | supremi Regni Bohemiae gubernatoris, Wien 1801; Rezension der ältesten | ||
| + | Urkunde der Slavischen Kirchengeschichte, Litteratur und Sprache eines | ||
| + | pergamentenen Codex aus dem VIII. Jh., Ofen 1804; Mrawné propowjdky | ||
| + | s prawdiwýma přjklady vtwrzené, 1804. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' výběr: Wurzbach 7, s. 316–319; F. Koželuha, Obrance jazyka českého | ||
| + | J. N. A. H. z H. Životopisný nástin, 1894; J. Dolanský, Osvícenský bojovník J. A. H., in: J. A. H. Doporučení české řeči a literatury, 1973, s. 3–12; | ||
| + | V. Březina, Všestranný vědec J. A. H. z H., in: Střední Morava 2, 1996, č. 3, | ||
| + | s. 115–120; S. Newerkla, J. N. A. H. z H. a jeho úvahy o nutnosti, užitečnosti | ||
| + | a přednostech bohemistické katedry ve Vídni, in: Historia litteraria v českých | ||
| + | zemích od 17. do počátku 19. století, J. Förster – O. Podavka – M. Svatoš | ||
| + | (eds.), 2015, s. 251–263; J. Glonek, J. N. A. H. z H. a role Lycejní knihovny v Olomouci při rušení klášterních knihoven na Moravě a ve Slezsku, in: | ||
| + | Chrám věd a múz. Dějiny vědecké knihovny v Olomouci, M. Korhoň – | ||
| + | T. Vintrová (eds.), 2016, s. 77–99. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/04041a36-3cb8-43bb-a9dc-8baf966c3403 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Milan Řepa | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
Aktuální verze z 17. 2. 2021, 15:42
| Jan Nepomuk Alois HANKE z Hakenštejna | |
 | |
| Narození | 26.5.1751 |
|---|---|
| Místo narození | Holešov |
| Úmrtí | 26.3.1806 |
| Místo úmrtí | Prostějov |
| Povolání |
61- Pedagog 70- Knihovník nebo pracovník informatiky 55- Jazykovědec 67- Nakladatel nebo vydavatel 53- Historik 54- Etnograf |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 188 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=59106 |
Hanke z Hankenštejna, Jan Nepomuk Alois, * 26. 5. 1751 Holešov, † 26. 3. 1806 Prostějov, knihovník, literát, publicista
Pocházel z dobře situované rodiny, otec byl panským sládkem. Po absolvování gymnázia a filozofického ústavu v Olomouci 1768 pracoval jako hospodářský úředník na různých panstvích (Odry, Lipník nad Bečvou, Hranice, Bystřice pod Hostýnem a Napajedla). V Napajedlech se setkal s Josefem Sonnenfelsem a pod jeho vlivem se rozhodl pro studium práv, historie a filologie na vídeňské univerzitě; tam pomáhal profesorovi všeobecných dějin Matthiasi Hessovi s uspořádáním univerzitní knihovny a při přípravě nového gymnazijního učebního plánu. Po skončení studia nastoupil 1777 jako kustod v univerzitní knihovně v Olomouci, 1785 byl povýšen na knihovníka; současně přednášel na olomoucké šlechtické akademii český jazyk a literaturu. 1788–89 prováděl revizi a selekci knihovních fondů zrušených klášterů na Moravě a ve Slezsku. 1791 byl předčasně penzionován. 1796 jej panovník povýšil do šlechtického stavu. 1804 přesídlil s rodinou do Prostějova, kde podlehl tyfu.
Již během svého působení v roli hospodářského úředníka se stýkal se stoupenci osvícenství; jeho osvícenské přesvědčení se ještě prohloubilo za studií ve Vídni. Patřil mezi ilumináty a byl členem brněnské lóže U Opravdových sjednocených přátel. Jako knihovník udržoval kontakty se zahraničními vědeckými institucemi i učenými společnostmi. Svou organizační i publicistickou prací se zařadil mezi nejvýznamnější představitele osvícenství na Moravě. H. dílo je mnohostranné, některé práce napsal pod pseudonymy (Hans Ludwig Hekansohn; Jan z Kohútových Kamenců aj.). Zabýval se hospodářskými otázkami, přírodním bohatstvím Moravy a možnostmi jeho využití. Z aktuálních společenských problémů jej zaujala abolice robot; jeho Rozmlouvání o zhlazení roboty panské v Moravě mezi dvěma hospodáři moravskými vyšlo i v německé a latinské jazykové verzi. Věnoval se také problematice veřejné správy, zejména v knize Bibliothek der Mährischen Staatskunde (1786). Své zdůvodněné doporučení pro výuku češtiny na vídeňské univerzitě rozšířil a publikoval 1782 pod názvem Empfehlung der Böhmischen Sprache und Literatur; práce se stala jednou z tzv. obran českého jazyka v počátcích české národní emancipace. V duchu osvícensky pojímané společenské etiky psal výchovná ponaučení určená nejširším lidovým vrstvám.
D: výběr: Versuch über die Schiffbarmachung des Flusses March und Handlung der Mährer, Wien 1784; Hekansohn uiber die Wahl eines Stadtmagistrats oder Grundregeln, nach welchen derselbe gewählt werden solle, 1784; Rozmlauwánj o zhlazenj roboty panské w Morawě: mezy dwauma hospodářj morawskýma, 1787; Epigraphis Caroli Ludovici archiducis Austriae, supremi Regni Bohemiae gubernatoris, Wien 1801; Rezension der ältesten Urkunde der Slavischen Kirchengeschichte, Litteratur und Sprache eines pergamentenen Codex aus dem VIII. Jh., Ofen 1804; Mrawné propowjdky s prawdiwýma přjklady vtwrzené, 1804.
L: výběr: Wurzbach 7, s. 316–319; F. Koželuha, Obrance jazyka českého J. N. A. H. z H. Životopisný nástin, 1894; J. Dolanský, Osvícenský bojovník J. A. H., in: J. A. H. Doporučení české řeči a literatury, 1973, s. 3–12; V. Březina, Všestranný vědec J. A. H. z H., in: Střední Morava 2, 1996, č. 3, s. 115–120; S. Newerkla, J. N. A. H. z H. a jeho úvahy o nutnosti, užitečnosti a přednostech bohemistické katedry ve Vídni, in: Historia litteraria v českých zemích od 17. do počátku 19. století, J. Förster – O. Podavka – M. Svatoš (eds.), 2015, s. 251–263; J. Glonek, J. N. A. H. z H. a role Lycejní knihovny v Olomouci při rušení klášterních knihoven na Moravě a ve Slezsku, in: Chrám věd a múz. Dějiny vědecké knihovny v Olomouci, M. Korhoň – T. Vintrová (eds.), 2016, s. 77–99.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Milan Řepa
