HANSEN Theophil 13.7.1813-17.2.1891: Porovnání verzí
(HANSEN_Teofil_13.7.1813-17.2.1891) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Theofil HANSEN |
− | | obrázek = | + | | obrázek = HANSENTH.jpg |
| datum narození = 13.7.1813 | | datum narození = 13.7.1813 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Kodaň (Dánsko) |
| datum úmrtí = 17.2.1891 | | datum úmrtí = 17.2.1891 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 74- Architekt | | povolání = 74- Architekt | ||
− | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 194-195 |
+ | }} | ||
+ | '''HANSEN, Theophil,''' ''* 13. 7. 1813 Kodaň (Dánsko), † 17. 2. 1891 Vídeň (Rakousko), architekt'' | ||
+ | |||
+ | Od 1827/28 se věnoval studiu architektury u G. F. Hetsche na | ||
+ | kodaňské akademii, která byla pod vlivem francouzské a římské architektury. Podnikl studijní cesty – přes Berlín, Prahu, | ||
+ | Mnichov (1838 tam studoval u K. F. Schinkela), Veronu a Benátky se dostal až do Atén, kde byl činný jeho bratr Hans | ||
+ | Christian H. (1803–1883), rovněž architekt. V Aténách zůstal | ||
+ | osm let. H. cesty a poznání antické řecké a byzantské architektury i architektury benátské pozdní gotiky a rané renesance | ||
+ | ovlivnily jeho pozdější tvorbu. V Aténách dokončil své stavby, mj. dům Dimitriou (1842–43; dnes Hotel Grande Bretagne) | ||
+ | a kostel Zvěstování P. Marie (1842). Roku 1846 ho povolal | ||
+ | ke spolupráci do Vídně jako svého asistenta architekt Ludwig | ||
+ | Förster (podle jiných zdrojů řecko-rakouský bankéř Georg Simon von Sina). Odsud se ještě několikrát vrátil do Atén, aby | ||
+ | dohlížel na stavby, které tam projektoval (Akademie věd, humanity a umění, od 1856; Zappeion, 1874–88, ad.). Ve Vídni | ||
+ | se 1851 oženil s Försterovou dcerou Sophií, ta však krátce po | ||
+ | svatbě zemřela. 1863 byl jmenován čestným občanem Vídně, | ||
+ | o pět let později se stal profesorem na vídeňské Akademii výtvarných umění, kde patřili k jeho českým žákům např. Jan | ||
+ | Koula, Karel Pařík, Vratislav Pasovský či Václav Roštlapil. | ||
+ | 1867 byl nobilitován a 1883 při odchodu na odpočinek povýšen do stavu svobodných pánů. K jeho nejznámějším realizacím ve Vídni se řadí vojenské muzeum Arsenal (1856), burza (1874–77), a především budova říšské rady – Parlament | ||
+ | (1874–83), jíž se na konci své kariéry H. vrátil k inspiraci antickou řeckou (helénistickou) architekturou, charakteristickou | ||
+ | i pro Achilleion na Korfu (po 1880). | ||
+ | |||
+ | Podílel se však i na formování architektury v českých zemích, | ||
+ | a to především v Brně, kde nejprve 1847–48 spolupracoval | ||
+ | s Försterem na stavbě Kleinova paláce (dnes náměstí Svobody | ||
+ | 15), inspirovaného nejranější benátskou renesancí, na němž | ||
+ | jedinečným způsobem využil litinové prvky, které pocházely | ||
+ | z železárny rodiny Kleinů v Sobotíně, a sloužily tak i k reklamním účelům. H. další díla měla už výraznou novorenesanční | ||
+ | podobu, vycházející z římské a benátské vrcholné renesance. H. se účastnil budování Zemské nemocnice u sv. Anny | ||
+ | (1865–68), která měla být původně přestavěna podle projektu | ||
+ | Ing. Přerovského jen s H. úpravami. (Přestavba byla zastavena | ||
+ | a 1868 byla za H. dohledu dokončena novostavba.) Jeho prací | ||
+ | jsou také Pražákův palác čp. 535 na rozhraní Husovy a Besední ulice (dnes sídlo Moravské galerie Brno), který vznikal | ||
+ | 1869–74, a z let 1871–73 pocházející Besední dům čp. 534 na | ||
+ | rohu Husovy ulice 20 a Komenského náměstí 6 (dnes sídlo | ||
+ | Filharmonie Brno). V Praze zřejmě projektoval Haasův obchodní dům, čp. 847/II Na Příkopě na Novém Městě pražském, první moderní stavbu svého druhu v Čechách, inspirovanou architekturou pozdní italské renesance; stavbu provedli | ||
+ | 1869–71 Alfréd Kirpal a Aleš Linsbauer. (Vídeňská firma Haas | ||
+ | a synové prodávala koberce a potahové látky.) | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Wurzbach 7, s. 330–332; OSN 10, s. 862–863; Thieme–Becker 16, s. 11–12 | ||
+ | (s další literaturou); ÖBL 2, s. 181–182 (se soupisem staveb); R. Wagner-Rieger – M. Reissberger, Th. v. H., Die Wiener Ringstraße VIII, Bd. 4, Wiesbaden 1980; Umělecké památky Prahy, Nové Město, R. Baťková (ed.), 1998, | ||
+ | s. 471–472; Czeike 3, s. 51–52; Allgemeines Künstler-Lexikon 69, Berlin – | ||
+ | New York 2011, s. 204–206; Th. H. – Klassische Eleganz im Alltag, A. Stiller | ||
+ | (ed.), Salzburg–Wien 2013; A. Pittler – H. Schnell, Der Baumeister des Parlaments – Th. H. (1813–1891), | ||
+ | Wien 2013; https://cs.wikipedia.org; https://encyklopedie.brna.cz; https://austria-forum.org (vše stav k 20. 9. 2018); | ||
+ | Architektenlexikon Wien 1770–1945 (dostupné z: http://www.architektenlexikon.at; se soupisem díla a další literaturou, foto). | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/de87e0da-3449-4b19-8359-a47576a45043 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlček | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
+ | |||
[[Kategorie:1813]] | [[Kategorie:1813]] | ||
+ | [[Kategorie:Kodaň]] | ||
[[Kategorie:1891]] | [[Kategorie:1891]] | ||
+ | [[Kategorie:Vídeň]] |
Aktuální verze z 18. 2. 2021, 17:26
Theofil HANSEN | |
Narození | 13.7.1813 |
---|---|
Místo narození | Kodaň (Dánsko) |
Úmrtí | 17.2.1891 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání | 74- Architekt |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 194-195 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67207 |
HANSEN, Theophil, * 13. 7. 1813 Kodaň (Dánsko), † 17. 2. 1891 Vídeň (Rakousko), architekt
Od 1827/28 se věnoval studiu architektury u G. F. Hetsche na kodaňské akademii, která byla pod vlivem francouzské a římské architektury. Podnikl studijní cesty – přes Berlín, Prahu, Mnichov (1838 tam studoval u K. F. Schinkela), Veronu a Benátky se dostal až do Atén, kde byl činný jeho bratr Hans Christian H. (1803–1883), rovněž architekt. V Aténách zůstal osm let. H. cesty a poznání antické řecké a byzantské architektury i architektury benátské pozdní gotiky a rané renesance ovlivnily jeho pozdější tvorbu. V Aténách dokončil své stavby, mj. dům Dimitriou (1842–43; dnes Hotel Grande Bretagne) a kostel Zvěstování P. Marie (1842). Roku 1846 ho povolal ke spolupráci do Vídně jako svého asistenta architekt Ludwig Förster (podle jiných zdrojů řecko-rakouský bankéř Georg Simon von Sina). Odsud se ještě několikrát vrátil do Atén, aby dohlížel na stavby, které tam projektoval (Akademie věd, humanity a umění, od 1856; Zappeion, 1874–88, ad.). Ve Vídni se 1851 oženil s Försterovou dcerou Sophií, ta však krátce po svatbě zemřela. 1863 byl jmenován čestným občanem Vídně, o pět let později se stal profesorem na vídeňské Akademii výtvarných umění, kde patřili k jeho českým žákům např. Jan Koula, Karel Pařík, Vratislav Pasovský či Václav Roštlapil. 1867 byl nobilitován a 1883 při odchodu na odpočinek povýšen do stavu svobodných pánů. K jeho nejznámějším realizacím ve Vídni se řadí vojenské muzeum Arsenal (1856), burza (1874–77), a především budova říšské rady – Parlament (1874–83), jíž se na konci své kariéry H. vrátil k inspiraci antickou řeckou (helénistickou) architekturou, charakteristickou i pro Achilleion na Korfu (po 1880).
Podílel se však i na formování architektury v českých zemích, a to především v Brně, kde nejprve 1847–48 spolupracoval s Försterem na stavbě Kleinova paláce (dnes náměstí Svobody 15), inspirovaného nejranější benátskou renesancí, na němž jedinečným způsobem využil litinové prvky, které pocházely z železárny rodiny Kleinů v Sobotíně, a sloužily tak i k reklamním účelům. H. další díla měla už výraznou novorenesanční podobu, vycházející z římské a benátské vrcholné renesance. H. se účastnil budování Zemské nemocnice u sv. Anny (1865–68), která měla být původně přestavěna podle projektu Ing. Přerovského jen s H. úpravami. (Přestavba byla zastavena a 1868 byla za H. dohledu dokončena novostavba.) Jeho prací jsou také Pražákův palác čp. 535 na rozhraní Husovy a Besední ulice (dnes sídlo Moravské galerie Brno), který vznikal 1869–74, a z let 1871–73 pocházející Besední dům čp. 534 na rohu Husovy ulice 20 a Komenského náměstí 6 (dnes sídlo Filharmonie Brno). V Praze zřejmě projektoval Haasův obchodní dům, čp. 847/II Na Příkopě na Novém Městě pražském, první moderní stavbu svého druhu v Čechách, inspirovanou architekturou pozdní italské renesance; stavbu provedli 1869–71 Alfréd Kirpal a Aleš Linsbauer. (Vídeňská firma Haas a synové prodávala koberce a potahové látky.)
L: Wurzbach 7, s. 330–332; OSN 10, s. 862–863; Thieme–Becker 16, s. 11–12 (s další literaturou); ÖBL 2, s. 181–182 (se soupisem staveb); R. Wagner-Rieger – M. Reissberger, Th. v. H., Die Wiener Ringstraße VIII, Bd. 4, Wiesbaden 1980; Umělecké památky Prahy, Nové Město, R. Baťková (ed.), 1998, s. 471–472; Czeike 3, s. 51–52; Allgemeines Künstler-Lexikon 69, Berlin – New York 2011, s. 204–206; Th. H. – Klassische Eleganz im Alltag, A. Stiller (ed.), Salzburg–Wien 2013; A. Pittler – H. Schnell, Der Baumeister des Parlaments – Th. H. (1813–1891), Wien 2013; https://cs.wikipedia.org; https://encyklopedie.brna.cz; https://austria-forum.org (vše stav k 20. 9. 2018); Architektenlexikon Wien 1770–1945 (dostupné z: http://www.architektenlexikon.at; se soupisem díla a další literaturou, foto).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavel Vlček