Biografický slovník
HANUŠ Bořivoj 30.7.1921-23.10.2008: Porovnání verzí
(HANUŠ_Bořivoj_30.7.1921) |
|||
| Řádka 4: | Řádka 4: | ||
| datum narození = 30.7.1921 | | datum narození = 30.7.1921 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 23.10.2008 |
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = | ||
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 207 |
| + | }} | ||
| + | '''HANUŠ, Bořivoj''', ''* 30. 7. 1921 Praha, † 23. 10. 2008, technik'' | ||
| + | |||
| + | Vyučil se strojním zámečníkem, poté absolvoval vyšší průmyslovou školu (strojnický kurz pro abiturienty). Kvůli uzavření | ||
| + | vysokých škol po nacistické okupaci nemohl dále studovat. Od | ||
| + | 1942 pracoval v oddělení konstrukce parních turbín a turbokompresorů Českomoravské strojírny, a. s., Praha, kde se zabýval vývojem automatické regulace. Po válce vystudoval Strojní | ||
| + | fakultu ČVUT, obor konstrukce parních turbín (Ing. 1947). | ||
| + | 1956–67 působil ve Výzkumném ústavu automatizačních | ||
| + | prostředků ZPA Praha, 1968–71 řešil v Energetickém ústavu (EGÚ) Praha problematiku číslicového řízení elektrárenských | ||
| + | bloků, včetně jeho zavádění do praxe. Zabýval se konstrukcí | ||
| + | složitých tepelně technických soustav, jejich matematickou | ||
| + | a fyzikální analýzou a modelováním, vytvořil několik původních metod a principů návrhu optimalizace regulačních obvodů. V oboru technické kybernetiky získal 1959 vědeckou | ||
| + | hodnost CSc. (disertační práce ''Regulační vlastnosti výměníku tepla''), 1981 DrSc. (''Řídící algoritmy pro číslicový počítač''). Byl | ||
| + | držitelem řady patentů (Zařízení pro automatické ovládání paralelního chodu kotlů, 1956). | ||
| + | |||
| + | Od 1956 externě působil na Strojní fakultě ČVUT v Praze, po | ||
| + | třech letech přešel na Vysokou školu strojní a textilní v Liberci; | ||
| + | od 1967 tam působil na plný úvazek jako profesor. Přednášel | ||
| + | zejména obor automatizovaných systémů řízení; 1970 založil | ||
| + | a vedl katedru automatizace a výpočetní techniky, stal se proděkanem pro vědecko-výzkumnou činnost, členem vědecké | ||
| + | rady univerzity. Od založení Mezinárodní federace automatického řízení (IFAC) 1956 se podílel na její činnosti. Aktivně | ||
| + | zasahoval i do dalších oborů, byl členem Československé společnosti chemické. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Základy teorie lineárního impulsního regulačního obvodu 1–2 (skripta | ||
| + | VŠST), 1972; Analogové počítače, 1974; Řídící algoritmy spojitých procesů | ||
| + | pro řídící počítač, 1976; Teorie automatického řízení (skripta VŠST), 1982; | ||
| + | Základy technické kybernetiky 1–2, 1986 (s M. Baldou); Algebraická metoda | ||
| + | navrhování číslicových řídících algoritmů, 1988 (spoluautor); Návrh dialogového programového systému pro zadávání řídícího systému do počítače, | ||
| + | 1998 (s Vinh Nguyen Van); Teorie automatizovaných systémů řízení, 1995 | ||
| + | (spoluautor). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' P. Bartošík, Zemřel profesor B. H., in: Automa 14, 2008, č. 11, s. 14; ČBS, | ||
| + | s. 190; Tomeš 1, s. 414; J. Kočárková, http://tuni.tul.cz/archiv/id:29208/zemrel-profesor-borivoj-hanus (stav k 27. 11. 2018). | ||
| + | |||
| + | Jiří Martínek | ||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 51: | ||
[[Kategorie:1921]] | [[Kategorie:1921]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
| + | [[Kategorie:2008]] | ||
Verze z 20. 2. 2021, 11:36
| Bořivoj HANUŠ | |
 | |
| Narození | 30.7.1921 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 23.10.2008 |
| Povolání | 28- Strojař nebo elektrotechnik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 207 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69503 |
HANUŠ, Bořivoj, * 30. 7. 1921 Praha, † 23. 10. 2008, technik
Vyučil se strojním zámečníkem, poté absolvoval vyšší průmyslovou školu (strojnický kurz pro abiturienty). Kvůli uzavření vysokých škol po nacistické okupaci nemohl dále studovat. Od 1942 pracoval v oddělení konstrukce parních turbín a turbokompresorů Českomoravské strojírny, a. s., Praha, kde se zabýval vývojem automatické regulace. Po válce vystudoval Strojní fakultu ČVUT, obor konstrukce parních turbín (Ing. 1947). 1956–67 působil ve Výzkumném ústavu automatizačních prostředků ZPA Praha, 1968–71 řešil v Energetickém ústavu (EGÚ) Praha problematiku číslicového řízení elektrárenských bloků, včetně jeho zavádění do praxe. Zabýval se konstrukcí složitých tepelně technických soustav, jejich matematickou a fyzikální analýzou a modelováním, vytvořil několik původních metod a principů návrhu optimalizace regulačních obvodů. V oboru technické kybernetiky získal 1959 vědeckou hodnost CSc. (disertační práce Regulační vlastnosti výměníku tepla), 1981 DrSc. (Řídící algoritmy pro číslicový počítač). Byl držitelem řady patentů (Zařízení pro automatické ovládání paralelního chodu kotlů, 1956).
Od 1956 externě působil na Strojní fakultě ČVUT v Praze, po třech letech přešel na Vysokou školu strojní a textilní v Liberci; od 1967 tam působil na plný úvazek jako profesor. Přednášel zejména obor automatizovaných systémů řízení; 1970 založil a vedl katedru automatizace a výpočetní techniky, stal se proděkanem pro vědecko-výzkumnou činnost, členem vědecké rady univerzity. Od založení Mezinárodní federace automatického řízení (IFAC) 1956 se podílel na její činnosti. Aktivně zasahoval i do dalších oborů, byl členem Československé společnosti chemické.
D: Základy teorie lineárního impulsního regulačního obvodu 1–2 (skripta VŠST), 1972; Analogové počítače, 1974; Řídící algoritmy spojitých procesů pro řídící počítač, 1976; Teorie automatického řízení (skripta VŠST), 1982; Základy technické kybernetiky 1–2, 1986 (s M. Baldou); Algebraická metoda navrhování číslicových řídících algoritmů, 1988 (spoluautor); Návrh dialogového programového systému pro zadávání řídícího systému do počítače, 1998 (s Vinh Nguyen Van); Teorie automatizovaných systémů řízení, 1995 (spoluautor).
L: P. Bartošík, Zemřel profesor B. H., in: Automa 14, 2008, č. 11, s. 14; ČBS, s. 190; Tomeš 1, s. 414; J. Kočárková, http://tuni.tul.cz/archiv/id:29208/zemrel-profesor-borivoj-hanus (stav k 27. 11. 2018).
Jiří Martínek
