HANUŠ František B. 4.8.1864-10.8.1934: Porovnání verzí
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = František HANUŠ | + | | jméno = František B. HANUŠ |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 4.8.1864 | | datum narození = 4.8.1864 | ||
| místo narození = Nedvězí (u Poličky) | | místo narození = Nedvězí (u Poličky) | ||
| datum úmrtí = 10.8.1934 | | datum úmrtí = 10.8.1934 | ||
− | | místo úmrtí =Jílové u Prahy | + | | místo úmrtí = Radlík (č. o. Jílové u Prahy) |
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
+ | '''Hanuš, František B.''', ''* 4. 8. 1864 Nedvězí (u Poličky), † 10. 8. 1934 Radlík (č. o. Jílové u Prahy), technik, manažer'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z početné rolnické rodiny Josefa H. a Anežky, | ||
+ | roz. Škraňkové. Začal studovat nižší reálku v Litomyšli, nadaný student ji však vinou špatných finančních poměrů rodiny nemohl dokončit. 1882/83 navštěvoval ještě průmyslovou | ||
+ | školu v Praze. 1883 nastoupil jako technický úředník První | ||
+ | českomoravské továrny na stroje v Praze, 1887–89 absolvoval při zaměstnání dva ročníky strojírenství na české technice | ||
+ | v Praze (státní zkoušky zřejmě nesložil). 1893 byl jako vynikající pracovník vyslán na studijní cestu do USA. Po návratu se | ||
+ | stal přednostou konstrukčního oddělení cukrovarů. Podílel se | ||
+ | na jejich budování v Haliči a v Uhrách. Vypracoval projekty | ||
+ | a řídil stavbu cukrovarů v Tlumači (dnes Ukrajina) a 1894–95 | ||
+ | v Przeworsku (dnes Polsko); 1900–03 tam působil jako vrchní | ||
+ | ředitel Haličsko-bukovinské cukrovarnické společnosti. Současně 1900–02 řídil cukrovar Stara Zuczka v Bukovině (dnes | ||
+ | č. o. Černovice, Ukrajina). 1903 nastoupil jako ředitel ke | ||
+ | strojírenské firmě Grether a Křivánek v Kyjevě, která rovněž | ||
+ | vyráběla zařízení pro cukrovary, zemědělství a dřevozpracující | ||
+ | průmysl. Patřil ve své době k nejrespektovanějším cukrovarnickým odborníkům. Kvůli rozrůstající se rodině 1909 opustil Rusko a přijal nabízené místo ve Škodových závodech | ||
+ | v Plzni jako ředitel mostárny, kotlárny a strojírny. Pro Bukovinu řídil projekt a dodávku zařízení pro cukrovar v Chreščatyku (dnes Ukrajina), který byl v provozu od 1912. Následně | ||
+ | vybavil cukrovar Chodoriv v Haliči (dnes Ukrajina). | ||
+ | |||
+ | 1914 se účastnil kapitálové transakce, během níž skupina akciové společnosti Škodových závodů ovládla akciovou společnost Spojených pražských strojíren. V příznivém poměru pro | ||
+ | akcionáře Škodovky byly vyměněny akcie a Spojené pražské | ||
+ | strojírny koupily od Škodovky strojírnu, mostárnu a kotlárnu. | ||
+ | Tím vznikly Spojené strojírny, dříve Škoda, Ruston, Bromovský a Ringhoffer. H. se stal jejich centrálním ředitelem, 1918 | ||
+ | generálním ředitelem Škodových závodů a následně Spojených | ||
+ | strojíren, kde byl též členem správní rady; po konečné fúzi | ||
+ | obou podniků stál v jejich čele. Současně zasedal ve správní | ||
+ | radě železáren v Hrádku (u Rokycan) a předsedal správní radě | ||
+ | rafinerie cukru v Ústí nad Labem. 1923 ho ČVUT v Praze | ||
+ | jmenovalo čestným doktorem technických věd, v témže roce | ||
+ | odešel do penze a zakoupil statek v Radlíku (Jílové u Prahy), | ||
+ | kde dožil; na jílovském hřbitově byl pohřben. | ||
+ | |||
+ | Od 1897 byl ženatý s Blaženou (1876–1941), dcerou hudebního nakladatele F. A. Urbánka. Manželé vychovali | ||
+ | dcery Blaženu (1901–1971), provdanou za Ing. Jindřicha | ||
+ | Čiháka, a Věru, provd. Svátkovou (1912–1980), a syny | ||
+ | Františka, Vladimíra, Stanislava, Dimitrije (1903–1967), Jiřího (* 1906) a Jana (1915–2004). Na otcovu kariéru navázal syn Ing. '''František H.''' (* 30. 10. 1897, † 24. 7. 1977), jenž se ve druhé polovině dvacátých let podílel na výstavbě cukrovaru Cuyo v Media Agua v Argentině (u města San | ||
+ | Juan poblíž hranic s Chile), projektovaného a postaveného Škodovými závody; 1933 se stal jejich zástupcem v Argentině. Pohřben je rovněž v Jílovém. '''Vladimír H.''' (* 19. 2. 1899, † 29. 9. 1964) byl opakovaně starostou Jílového. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSND 2/2, s. 1026; Československý kompas. Sborník průmyslu a obchodu 1921, 1921, s. 306–308; F. H., in: Strojnický obzor 3, 1923, č. 8, s. 261 až | ||
+ | 262; F. Janáček, Největší zbrojovka monarchie, Škodovka v dějinách, dějiny ve | ||
+ | Škodovce, 1990, s. 290, 291, 301; Tomeš 1, s. 415. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOA, Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, matrika N, Nedvězí | ||
+ | 1858–1879, sign. 5417, s. 17; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, | ||
+ | karton 159, obr. 156; Archiv NTM, Praha, NAD 668, Ing. dr. Rudolf Kopecký, inv. č. 14, 15; NAD 856, Sbírka biografických dokumentů, Hamal-Harvančík; Archiv ČVUT, Praha, katalog posluchačů. | ||
+ | |||
+ | Jaromír Patočka | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
Řádka 19: | Řádka 64: | ||
[[Kategorie:Nedvězí]] | [[Kategorie:Nedvězí]] | ||
[[Kategorie:1934]] | [[Kategorie:1934]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Radlík]] |
Verze z 20. 2. 2021, 11:55
František B. HANUŠ | |
Narození | 4.8.1864 |
---|---|
Místo narození | Nedvězí (u Poličky) |
Úmrtí | 10.8.1934 |
Místo úmrtí | Radlík (č. o. Jílové u Prahy) |
Povolání | 28- Strojař nebo elektrotechnik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46878 |
Hanuš, František B., * 4. 8. 1864 Nedvězí (u Poličky), † 10. 8. 1934 Radlík (č. o. Jílové u Prahy), technik, manažer
Pocházel z početné rolnické rodiny Josefa H. a Anežky, roz. Škraňkové. Začal studovat nižší reálku v Litomyšli, nadaný student ji však vinou špatných finančních poměrů rodiny nemohl dokončit. 1882/83 navštěvoval ještě průmyslovou školu v Praze. 1883 nastoupil jako technický úředník První českomoravské továrny na stroje v Praze, 1887–89 absolvoval při zaměstnání dva ročníky strojírenství na české technice v Praze (státní zkoušky zřejmě nesložil). 1893 byl jako vynikající pracovník vyslán na studijní cestu do USA. Po návratu se stal přednostou konstrukčního oddělení cukrovarů. Podílel se na jejich budování v Haliči a v Uhrách. Vypracoval projekty a řídil stavbu cukrovarů v Tlumači (dnes Ukrajina) a 1894–95 v Przeworsku (dnes Polsko); 1900–03 tam působil jako vrchní ředitel Haličsko-bukovinské cukrovarnické společnosti. Současně 1900–02 řídil cukrovar Stara Zuczka v Bukovině (dnes č. o. Černovice, Ukrajina). 1903 nastoupil jako ředitel ke strojírenské firmě Grether a Křivánek v Kyjevě, která rovněž vyráběla zařízení pro cukrovary, zemědělství a dřevozpracující průmysl. Patřil ve své době k nejrespektovanějším cukrovarnickým odborníkům. Kvůli rozrůstající se rodině 1909 opustil Rusko a přijal nabízené místo ve Škodových závodech v Plzni jako ředitel mostárny, kotlárny a strojírny. Pro Bukovinu řídil projekt a dodávku zařízení pro cukrovar v Chreščatyku (dnes Ukrajina), který byl v provozu od 1912. Následně vybavil cukrovar Chodoriv v Haliči (dnes Ukrajina).
1914 se účastnil kapitálové transakce, během níž skupina akciové společnosti Škodových závodů ovládla akciovou společnost Spojených pražských strojíren. V příznivém poměru pro akcionáře Škodovky byly vyměněny akcie a Spojené pražské strojírny koupily od Škodovky strojírnu, mostárnu a kotlárnu. Tím vznikly Spojené strojírny, dříve Škoda, Ruston, Bromovský a Ringhoffer. H. se stal jejich centrálním ředitelem, 1918 generálním ředitelem Škodových závodů a následně Spojených strojíren, kde byl též členem správní rady; po konečné fúzi obou podniků stál v jejich čele. Současně zasedal ve správní radě železáren v Hrádku (u Rokycan) a předsedal správní radě rafinerie cukru v Ústí nad Labem. 1923 ho ČVUT v Praze jmenovalo čestným doktorem technických věd, v témže roce odešel do penze a zakoupil statek v Radlíku (Jílové u Prahy), kde dožil; na jílovském hřbitově byl pohřben.
Od 1897 byl ženatý s Blaženou (1876–1941), dcerou hudebního nakladatele F. A. Urbánka. Manželé vychovali dcery Blaženu (1901–1971), provdanou za Ing. Jindřicha Čiháka, a Věru, provd. Svátkovou (1912–1980), a syny Františka, Vladimíra, Stanislava, Dimitrije (1903–1967), Jiřího (* 1906) a Jana (1915–2004). Na otcovu kariéru navázal syn Ing. František H. (* 30. 10. 1897, † 24. 7. 1977), jenž se ve druhé polovině dvacátých let podílel na výstavbě cukrovaru Cuyo v Media Agua v Argentině (u města San Juan poblíž hranic s Chile), projektovaného a postaveného Škodovými závody; 1933 se stal jejich zástupcem v Argentině. Pohřben je rovněž v Jílovém. Vladimír H. (* 19. 2. 1899, † 29. 9. 1964) byl opakovaně starostou Jílového.
L: OSND 2/2, s. 1026; Československý kompas. Sborník průmyslu a obchodu 1921, 1921, s. 306–308; F. H., in: Strojnický obzor 3, 1923, č. 8, s. 261 až 262; F. Janáček, Největší zbrojovka monarchie, Škodovka v dějinách, dějiny ve Škodovce, 1990, s. 290, 291, 301; Tomeš 1, s. 415.
P: SOA, Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, matrika N, Nedvězí 1858–1879, sign. 5417, s. 17; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 159, obr. 156; Archiv NTM, Praha, NAD 668, Ing. dr. Rudolf Kopecký, inv. č. 14, 15; NAD 856, Sbírka biografických dokumentů, Hamal-Harvančík; Archiv ČVUT, Praha, katalog posluchačů.
Jaromír Patočka