HANUŠ František B. 4.8.1864-10.8.1934: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku HANUŠ František 4.8.1864-10.8.1934 na HANUŠ František B. 4.8.1864-10.8.1934 bez založení přesměrování)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 20. 2. 2021, 10:56

František B. HANUŠ
Narození 4.8.1864
Místo narození Nedvězí (u Poličky)
Úmrtí 10.8.1934
Místo úmrtí Radlík (č. o. Jílové u Prahy)
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 209
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46878

Hanuš, František B., * 4. 8. 1864 Nedvězí (u Poličky), † 10. 8. 1934 Radlík (č. o. Jílové u Prahy), technik, manažer

Pocházel z početné rolnické rodiny Josefa H. a Anežky, roz. Škraňkové. Začal studovat nižší reálku v Litomyšli, nadaný student ji však vinou špatných finančních poměrů rodiny nemohl dokončit. 1882/83 navštěvoval ještě průmyslovou školu v Praze. 1883 nastoupil jako technický úředník První českomoravské továrny na stroje v Praze, 1887–89 absolvoval při zaměstnání dva ročníky strojírenství na české technice v Praze (státní zkoušky zřejmě nesložil). 1893 byl jako vynikající pracovník vyslán na studijní cestu do USA. Po návratu se stal přednostou konstrukčního oddělení cukrovarů. Podílel se na jejich budování v Haliči a v Uhrách. Vypracoval projekty a řídil stavbu cukrovarů v Tlumači (dnes Ukrajina) a 1894–95 v Przeworsku (dnes Polsko); 1900–03 tam působil jako vrchní ředitel Haličsko-bukovinské cukrovarnické společnosti. Současně 1900–02 řídil cukrovar Stara Zuczka v Bukovině (dnes č. o. Černovice, Ukrajina). 1903 nastoupil jako ředitel ke strojírenské firmě Grether a Křivánek v Kyjevě, která rovněž vyráběla zařízení pro cukrovary, zemědělství a dřevozpracující průmysl. Patřil ve své době k nejrespektovanějším cukrovarnickým odborníkům. Kvůli rozrůstající se rodině 1909 opustil Rusko a přijal nabízené místo ve Škodových závodech v Plzni jako ředitel mostárny, kotlárny a strojírny. Pro Bukovinu řídil projekt a dodávku zařízení pro cukrovar v Chreščatyku (dnes Ukrajina), který byl v provozu od 1912. Následně vybavil cukrovar Chodoriv v Haliči (dnes Ukrajina).

1914 se účastnil kapitálové transakce, během níž skupina akciové společnosti Škodových závodů ovládla akciovou společnost Spojených pražských strojíren. V příznivém poměru pro akcionáře Škodovky byly vyměněny akcie a Spojené pražské strojírny koupily od Škodovky strojírnu, mostárnu a kotlárnu. Tím vznikly Spojené strojírny, dříve Škoda, Ruston, Bromovský a Ringhoffer. H. se stal jejich centrálním ředitelem, 1918 generálním ředitelem Škodových závodů a následně Spojených strojíren, kde byl též členem správní rady; po konečné fúzi obou podniků stál v jejich čele. Současně zasedal ve správní radě železáren v Hrádku (u Rokycan) a předsedal správní radě rafinerie cukru v Ústí nad Labem. 1923 ho ČVUT v Praze jmenovalo čestným doktorem technických věd, v témže roce odešel do penze a zakoupil statek v Radlíku (Jílové u Prahy), kde dožil; na jílovském hřbitově byl pohřben.

Od 1897 byl ženatý s Blaženou (1876–1941), dcerou hudebního nakladatele F. A. Urbánka. Manželé vychovali dcery Blaženu (1901–1971), provdanou za Ing. Jindřicha Čiháka, a Věru, provd. Svátkovou (1912–1980), a syny Františka, Vladimíra, Stanislava, Dimitrije (1903–1967), Jiřího (* 1906) a Jana (1915–2004). Na otcovu kariéru navázal syn Ing. František H. (* 30. 10. 1897, † 24. 7. 1977), jenž se ve druhé polovině dvacátých let podílel na výstavbě cukrovaru Cuyo v Media Agua v Argentině (u města San Juan poblíž hranic s Chile), projektovaného a postaveného Škodovými závody; 1933 se stal jejich zástupcem v Argentině. Pohřben je rovněž v Jílovém. Vladimír H. (* 19. 2. 1899, † 29. 9. 1964) byl opakovaně starostou Jílového.

L: OSND 2/2, s. 1026; Československý kompas. Sborník průmyslu a obchodu 1921, 1921, s. 306–308; F. H., in: Strojnický obzor 3, 1923, č. 8, s. 261 až 262; F. Janáček, Největší zbrojovka monarchie, Škodovka v dějinách, dějiny ve Škodovce, 1990, s. 290, 291, 301; Tomeš 1, s. 415.

P: SOA, Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, matrika N, Nedvězí 1858–1879, sign. 5417, s. 17; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 159, obr. 156; Archiv NTM, Praha, NAD 668, Ing. dr. Rudolf Kopecký, inv. č. 14, 15; NAD 856, Sbírka biografických dokumentů, Hamal-Harvančík; Archiv ČVUT, Praha, katalog posluchačů.

Jaromír Patočka