Biografický slovník
HANUŠ Josef 13.1.1872-24.12.1955: Porovnání verzí
m (Makariusová přesunul stránku HANUŠ Josef 1872-24.12.1955 na HANUŠ Josef 13.1.1872-24.12.1955 bez založení přesměrování) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = HANUSJ72.jpg | | obrázek = HANUSJ72.jpg | ||
| datum narození = 13.1.1872 | | datum narození = 13.1.1872 | ||
| − | | místo narození = Jilemnice | + | | místo narození = Jilemnice |
| datum úmrtí = 24.12.1955 | | datum úmrtí = 24.12.1955 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 3- Chemik nebo alchymista | + | | povolání = 3- Chemik nebo alchymista<br />61- Pedagog<br />68- Redaktor nebo žurnalista |
| − | 61- Pedagog | + | |
| − | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| + | |citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 212 | ||
}} | }} | ||
| + | '''HANUŠ, Josef''', ''* 13. 1. 1872 Jilemnice, † 24. 12. 1955 Praha, chemik, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Po maturitě na reálce v Hradci Králové 1891 vystudoval českou | ||
| + | techniku v Praze, kterou ukončil 1897 státní zkouškou z technické chemie. 1896/97 byl současně mimořádným posluchačem Filozofické fakulty UK. 1894–96 pracoval v chemické | ||
| + | laboratoři v Praze, 1897 v městském chemickém ústavu ve Vratislavi a 1899 v Berlíně. 1896–1906 působil jako asistent na | ||
| + | katedře analytické a anorganické chemie na pražské technice, | ||
| + | od 1901 tam přednášel a vedl cvičení z chemického a mikroskopického zkoumání potravin a stechiometrie. 1902 se habilitoval pro obor chemie potravin a jejich zkoušení a 1903 byl | ||
| + | jmenován honorovaným docentem. 1907 se stal adjunktem | ||
| + | a současně i mimořádným profesorem. Přednášel zejména chemickou technologii tuků a olejů. 1911 byl jmenován řádným | ||
| + | profesorem analytické a potravinářské chemie a vedoucím | ||
| + | Ústavu analytické a potravní chemie. 1927/28 zvolen rektorem | ||
| + | ČVUT, 1912/13, 1917/18 a 1932/33 děkanem Vysoké školy | ||
| + | chemicko-technologického inženýrství. 1939 odešel na odpočinek a při této příležitosti ho ČVUT jmenovala čestným doktorem technických věd, jmenování však mohl převzít až 1946 | ||
| + | (vzhledem k uzavření vysokých škol za druhé světové války). | ||
| + | |||
| + | H. objevil několik světově respektovaných potravinářských | ||
| + | a analytických metod. Jeho metoda na stanovení jodového | ||
| + | čísla tuků se ve své době používala v laboratořích v Evropě i Americe, rozšířily se i H. postupy na stanovení vanilinu | ||
| + | a skořicového aldehydu. Publikoval četné studie z potravinářské a analytické chemie doma i v zahraničí. Věnoval se vědecko-organizační práci, redigoval časopis ''Chemické listy'' (1907 se sloučil s ''Časopisem pro průmysl chemický'') a byl hlavním redaktorem monografické řady Chemická technologie. | ||
| + | |||
| + | Stal se členem řady vědeckých a odborných institucí: ČAVU | ||
| + | (od 1914), KSČN (od 1908), Národní rady badatelské, České | ||
| + | společnosti chemické, Spolku profesorů zbožíznalství, Spolku | ||
| + | posluchačů inženýrství chemie na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství ČVUT, Státní zdravotní rady, | ||
| + | Patentového úřadu, Poradního sboru pro záležitosti potravních náhražek při ministerstvu veřejného zdravotnictví. Za | ||
| + | zásluhy získal čestný doktorát České vysoké školy technické | ||
| + | v Brně a Řád práce, 1952 byl jmenován akademikem. Od | ||
| + | 1966 uděluje Česká společnost chemická jako nejvyšší vyznamenání Hanušovu medaili za zásluhy o rozvoj chemie. V rodišti mu byla odhalena busta a pamětní deska. | ||
| + | |||
| + | S manželkou Marií, roz. Císařovou, měl dceru Bohuslavu | ||
| + | (* 1906), rovněž inženýrku chemie, která působila jako komisařka Státního ústavu pro zkoumání potravin při UK v Praze. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Agrikulturní chemie, 1902; Snaha po zužitkování vzdušného dusíku v hospodářství, 1903; Použití ponorného refraktometru v analysi potravin, 1905 (s K. Chocenským); Příspěvek k seznání cukrů v kořeních, 1906 | ||
| + | (s F. Bienem); Redukce některých kysličníků kovových parami methylalkoholovými, 1910 (s J. Mrkvičkou); Kvantitativní stanovení mědi kyselinou fosfornatou, 1910 (s A. Soukupem); Výroba a zpracování tuků a vosků, 1933; | ||
| + | Barevné tabulky analytické, 1941 (s J. Voříškem). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. H., in: AČA 25, 1914, s. 54–56; OSN 28, s. 537; OSND 2/2, s. 1026; | ||
| + | B. Mansfeld, Průvodce světem techniky, 1938, s. 33; nekrology: A. Jílek, | ||
| + | Posmrtná vzpomínka na akad. J. H., in: Chemický průmysl 6, 1956, s. 83; | ||
| + | V. Hovorka, Akademik J. H., in: Chemické listy 50, 1956, s. 333–336; Věstník ČSAV 65, 1956, s. 237–245; ČVUT 1/2, rejstřík (foto); ČBS, s. 191; | ||
| + | Tomeš 1, s. 415–416; ČAVU, s. 91. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv ČVUT, Praha, osobní fond; studijní programy 1896–1939. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/beb6588f-e74e-43fc-ad22-0e18b22e471f Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Eva Boháčová | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | [[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | ||
Aktuální verze z 21. 2. 2021, 11:35
| Josef HANUŠ | |
 | |
| Narození | 13.1.1872 |
|---|---|
| Místo narození | Jilemnice |
| Úmrtí | 24.12.1955 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
3- Chemik nebo alchymista 61- Pedagog 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 212 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46881 |
HANUŠ, Josef, * 13. 1. 1872 Jilemnice, † 24. 12. 1955 Praha, chemik, pedagog
Po maturitě na reálce v Hradci Králové 1891 vystudoval českou techniku v Praze, kterou ukončil 1897 státní zkouškou z technické chemie. 1896/97 byl současně mimořádným posluchačem Filozofické fakulty UK. 1894–96 pracoval v chemické laboratoři v Praze, 1897 v městském chemickém ústavu ve Vratislavi a 1899 v Berlíně. 1896–1906 působil jako asistent na katedře analytické a anorganické chemie na pražské technice, od 1901 tam přednášel a vedl cvičení z chemického a mikroskopického zkoumání potravin a stechiometrie. 1902 se habilitoval pro obor chemie potravin a jejich zkoušení a 1903 byl jmenován honorovaným docentem. 1907 se stal adjunktem a současně i mimořádným profesorem. Přednášel zejména chemickou technologii tuků a olejů. 1911 byl jmenován řádným profesorem analytické a potravinářské chemie a vedoucím Ústavu analytické a potravní chemie. 1927/28 zvolen rektorem ČVUT, 1912/13, 1917/18 a 1932/33 děkanem Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství. 1939 odešel na odpočinek a při této příležitosti ho ČVUT jmenovala čestným doktorem technických věd, jmenování však mohl převzít až 1946 (vzhledem k uzavření vysokých škol za druhé světové války).
H. objevil několik světově respektovaných potravinářských a analytických metod. Jeho metoda na stanovení jodového čísla tuků se ve své době používala v laboratořích v Evropě i Americe, rozšířily se i H. postupy na stanovení vanilinu a skořicového aldehydu. Publikoval četné studie z potravinářské a analytické chemie doma i v zahraničí. Věnoval se vědecko-organizační práci, redigoval časopis Chemické listy (1907 se sloučil s Časopisem pro průmysl chemický) a byl hlavním redaktorem monografické řady Chemická technologie.
Stal se členem řady vědeckých a odborných institucí: ČAVU (od 1914), KSČN (od 1908), Národní rady badatelské, České společnosti chemické, Spolku profesorů zbožíznalství, Spolku posluchačů inženýrství chemie na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství ČVUT, Státní zdravotní rady, Patentového úřadu, Poradního sboru pro záležitosti potravních náhražek při ministerstvu veřejného zdravotnictví. Za zásluhy získal čestný doktorát České vysoké školy technické v Brně a Řád práce, 1952 byl jmenován akademikem. Od 1966 uděluje Česká společnost chemická jako nejvyšší vyznamenání Hanušovu medaili za zásluhy o rozvoj chemie. V rodišti mu byla odhalena busta a pamětní deska.
S manželkou Marií, roz. Císařovou, měl dceru Bohuslavu (* 1906), rovněž inženýrku chemie, která působila jako komisařka Státního ústavu pro zkoumání potravin při UK v Praze.
D: výběr: Agrikulturní chemie, 1902; Snaha po zužitkování vzdušného dusíku v hospodářství, 1903; Použití ponorného refraktometru v analysi potravin, 1905 (s K. Chocenským); Příspěvek k seznání cukrů v kořeních, 1906 (s F. Bienem); Redukce některých kysličníků kovových parami methylalkoholovými, 1910 (s J. Mrkvičkou); Kvantitativní stanovení mědi kyselinou fosfornatou, 1910 (s A. Soukupem); Výroba a zpracování tuků a vosků, 1933; Barevné tabulky analytické, 1941 (s J. Voříškem).
L: J. H., in: AČA 25, 1914, s. 54–56; OSN 28, s. 537; OSND 2/2, s. 1026; B. Mansfeld, Průvodce světem techniky, 1938, s. 33; nekrology: A. Jílek, Posmrtná vzpomínka na akad. J. H., in: Chemický průmysl 6, 1956, s. 83; V. Hovorka, Akademik J. H., in: Chemické listy 50, 1956, s. 333–336; Věstník ČSAV 65, 1956, s. 237–245; ČVUT 1/2, rejstřík (foto); ČBS, s. 191; Tomeš 1, s. 415–416; ČAVU, s. 91.
P: Archiv ČVUT, Praha, osobní fond; studijní programy 1896–1939.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Eva Boháčová
