Biografický slovník
HANUŠ Otakar 21.12.1877-16.3.1969: Porovnání verzí
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 16.3.1969 | | datum úmrtí = 16.3.1969 | ||
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
| − | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | + | | povolání = 45- Voják nebo partyzán<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| − | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | |citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 215 |
| + | }} | ||
| + | '''HANUŠ, Otakar''', ''* 21. 12. 1877 Dlouhá Lhota (u Boskovic), † 16. 3. 1969 Brno, pedagog, účastník 1. odboje'' | ||
| + | |||
| + | Syn učitele Františka H. a Marie, roz. Wolfové. Vystudoval | ||
| + | filologii na české univerzitě v Praze a působil jako středoškolský profesor němčiny a češtiny, byl autorem učebnic německého jazyka. Na kyjovském gymnáziu publikoval studii ''Ludwig Achim von Arnim'' (1905). V srpnu 1914 narukoval | ||
| + | k pevnostnímu dělostřelectvu v Přemyšlu a po jeho kapitulaci agitoval mezi českými vojáky pro přechod na ruskou | ||
| + | stranu fronty. Politicky se řadil ke stoupencům K. Kramáře | ||
| + | a novoslovanského hnutí. V ruských zajateckých táborech | ||
| + | pokračoval v protirakouské kampani. V létě 1916 se přihlásil do Československé brigády, do záložního útvaru však byl | ||
| + | zařazen až v březnu 1917. Absolvoval důstojnický kurz v Borispolu, od června 1917 příslušel k I. praporu 6. střeleckého | ||
| + | Hanáckého pluku, po vzniku II. československé divize převzal | ||
| + | 26. 7. v hodnosti kapitána velení praporu. Osvědčil se při | ||
| + | evakuaci z Ukrajiny, kdy dočasně řídil i plukovní štáb, vyznamenal se v bitvě u Bachmače a byl v dubnu 1918 jmenován | ||
| + | velitelem 6. pluku (mjr.). Svedl vítěznou bitvu u Marjanovky | ||
| + | (poblíž Omska), jedno z rozhodujících střetnutí československo-sovětského vojenského konfliktu. V čele pluku absolvoval | ||
| + | celé sibiřské tažení, v září 1918 byl během inspekční cesty generála M. R. Štefánika jmenován inspektorem národnostních | ||
| + | vojsk na Sibiři (zahrnovala polské, rumunské, jugoslávské, | ||
| + | ukrajinské, karpatské a pobaltské jednotky) pro organizaci | ||
| + | zajateckých a expedičních oddílů. V hodnosti podplukovníka založil sběrné tábory, vypracoval organizační řád, služební | ||
| + | předpisy a statuty. Na Štefánikův návrh byl koncem prosince | ||
| + | 1918 zřízen jednotný generální inspektorát vojska, H. se stal | ||
| + | zástupcem generálního inspektora V. N. Šokorova. V červenci | ||
| + | 1919 ho armádní velení určilo vojenským průvodcem a poradcem poselstva z vlasti, současně vykonával funkci osobního | ||
| + | pobočníka jeho vedoucího, sociálnědemokratického poslance | ||
| + | F. V. Krejčího. S ním se také v létě 1920 vrátil domů. Po demobilizaci nastoupil úřad zemského školního inspektora v Brně. | ||
| + | Publikoval vzpomínkovou brožuru ''Marianovka''. ''Z bojů ruských legií o západní Sibiř'' (1924). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/2, s. 1026–1027; F. V. Krejčí, U sibiřské armády, 1922, passim; | ||
| + | Album bývalých příslušníků a zakladatelů 6. střeleckého Hanáckého pluku, | ||
| + | 1938, s. 13; J. Jelínek, Legionáři na Boskovsku, 1938, s. 66; Slovník prvního | ||
| + | československého odboje 1914–1918, 1993, s. 47; http://encyklopedie.brna.cz (stav k 27. 3. 2018). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' MZA, Brno, Sbírka matrik, Dlouhá Lhota 270, N 1853–1883, pag. 50; | ||
| + | VHA, Praha, poslužný spis legionáře. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
Aktuální verze z 22. 2. 2021, 14:49
| Otakar HANUŠ | |
 | |
| Narození | 21.12.1877 |
|---|---|
| Místo narození | Dlouhá Lhota (u Boskovic) |
| Úmrtí | 16.3.1969 |
| Místo úmrtí | Brno |
| Povolání |
45- Voják nebo partyzán 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 215 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46888 |
HANUŠ, Otakar, * 21. 12. 1877 Dlouhá Lhota (u Boskovic), † 16. 3. 1969 Brno, pedagog, účastník 1. odboje
Syn učitele Františka H. a Marie, roz. Wolfové. Vystudoval filologii na české univerzitě v Praze a působil jako středoškolský profesor němčiny a češtiny, byl autorem učebnic německého jazyka. Na kyjovském gymnáziu publikoval studii Ludwig Achim von Arnim (1905). V srpnu 1914 narukoval k pevnostnímu dělostřelectvu v Přemyšlu a po jeho kapitulaci agitoval mezi českými vojáky pro přechod na ruskou stranu fronty. Politicky se řadil ke stoupencům K. Kramáře a novoslovanského hnutí. V ruských zajateckých táborech pokračoval v protirakouské kampani. V létě 1916 se přihlásil do Československé brigády, do záložního útvaru však byl zařazen až v březnu 1917. Absolvoval důstojnický kurz v Borispolu, od června 1917 příslušel k I. praporu 6. střeleckého Hanáckého pluku, po vzniku II. československé divize převzal 26. 7. v hodnosti kapitána velení praporu. Osvědčil se při evakuaci z Ukrajiny, kdy dočasně řídil i plukovní štáb, vyznamenal se v bitvě u Bachmače a byl v dubnu 1918 jmenován velitelem 6. pluku (mjr.). Svedl vítěznou bitvu u Marjanovky (poblíž Omska), jedno z rozhodujících střetnutí československo-sovětského vojenského konfliktu. V čele pluku absolvoval celé sibiřské tažení, v září 1918 byl během inspekční cesty generála M. R. Štefánika jmenován inspektorem národnostních vojsk na Sibiři (zahrnovala polské, rumunské, jugoslávské, ukrajinské, karpatské a pobaltské jednotky) pro organizaci zajateckých a expedičních oddílů. V hodnosti podplukovníka založil sběrné tábory, vypracoval organizační řád, služební předpisy a statuty. Na Štefánikův návrh byl koncem prosince 1918 zřízen jednotný generální inspektorát vojska, H. se stal zástupcem generálního inspektora V. N. Šokorova. V červenci 1919 ho armádní velení určilo vojenským průvodcem a poradcem poselstva z vlasti, současně vykonával funkci osobního pobočníka jeho vedoucího, sociálnědemokratického poslance F. V. Krejčího. S ním se také v létě 1920 vrátil domů. Po demobilizaci nastoupil úřad zemského školního inspektora v Brně. Publikoval vzpomínkovou brožuru Marianovka. Z bojů ruských legií o západní Sibiř (1924).
L: OSND 2/2, s. 1026–1027; F. V. Krejčí, U sibiřské armády, 1922, passim; Album bývalých příslušníků a zakladatelů 6. střeleckého Hanáckého pluku, 1938, s. 13; J. Jelínek, Legionáři na Boskovsku, 1938, s. 66; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 47; http://encyklopedie.brna.cz (stav k 27. 3. 2018).
P: MZA, Brno, Sbírka matrik, Dlouhá Lhota 270, N 1853–1883, pag. 50; VHA, Praha, poslužný spis legionáře.
Martin Kučera
