Biografický slovník
HANUŠ Otakar 31.3.1890-25.2.1940: Porovnání verzí
(HANUŠ_Otakar_31.3.1890-25.2.1940) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 31.3.1890 | | datum narození = 31.3.1890 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 25.2.1940 | | datum úmrtí = 25.2.1940 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista |
| − | 64- Překladatel | + | |
| − | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | |citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 215-216 |
| + | }} | ||
| + | '''HANUŠ, Otakar''' ''(vl. jm. Trneček, Jan, též Hanuš), * 31. 3. 1890 Praha, † 25. 2. 1940 Praha, spisovatel, žurnalista, scenárista'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny harfisty, klavíristy, hudebního skladatele | ||
| + | a dirigenta Hanuše Trnečka (1858–1914). Před první světovou válkou náležel k anarchistické bohémě z okruhu J. Haška, | ||
| + | Z. M. Kuděje a E. A. Longena. Do 1915, kdy narukoval na | ||
| + | vojnu, psal zejména kabaretní kuplety. Od 1918 byl členem | ||
| + | kabaretu Červená sedma, kde se uplatnil jako autor, interpret | ||
| + | a umělecký správce. 1919–21 spolupracoval s K. Hašlerem | ||
| + | v Lucerně, 1921 se stal zakladatelem a šéfredaktorem týdeníku ''Národní obzor'', 1921–23 redigoval kulturní a zábavnou rubriku deníku ''Právo lidu'', 1923–24 Hašlerův časopis ''Měsíc'', | ||
| + | 1935 vydával vlastní časopis pro popularizaci filmu ''Pás''. Literární dílo H. nepřekročilo úroveň komerční produkce ani | ||
| + | v písničkových textech, ani ve fejetonistice a rozsáhlé prozaické produkci. Kromě zážitků z válečné fronty v Rumunsku | ||
| + | a Itálii (''Maršbaťáček'', 1927) se v novelách a románech zabýval | ||
| + | pražským společenským životem se zvláštním zřetelem k naturalisticky pojatým erotickým konfliktům, sexuálním a kriminálním skandálům. S větším úspěchem, avšak výjimečně, | ||
| + | se pokusil o satiru. Kolem první světové války napsal několik | ||
| + | jednoaktových her, které vydal v souboru ''Podivné lásky'' (''Valse triste''; ''Na jedné věži''; ''Dáma a smrt'', 1921). S velkým časovým | ||
| + | odstupem vyšla H. lyrická imprese ''List'' (in: ''Divadelní revue 9'', | ||
| + | 1998, č. 3, s. 84–85). Nenáročné sentimentální příběhy milostného charakteru určovaly jeho práci pro němý i zvukový | ||
| + | film. Jistého významu dosáhl jen zábavnými prózami pro děti | ||
| + | (''Robinson na Želetavce'', 1929), žánrovým románem ''Poslední Malostraňák'', vydaným posmrtně (1940), a teoretickým pojednáním ''O kabaretu'' | ||
| + | (in: ''Právo lidu'' 7. a 14. 1. 1922). Byl členem sociálnědemokratické strany. | ||
| + | |||
| + | Jeho manželkou byla prozaička, dramatička a novinářka '''Libuše Hanušová''', roz. Rybářová (* 23. 3. 1894 Praha, † 4. 2. 1960 | ||
| + | Praha). V meziválečném období náležela k proudu konvenčního ženského románu a dramatu, většinou s milostnou tematikou. Jako sociálnědemokratická fejetonistka spolupracovala s deníkem ''Právo lidu'', 1936 navázala přátelství s komunistickou novinářkou Jožkou Jabůrkovou a přispívala do její ''Rozsévačky''. Za protektorátu patřila ke spolupracovnicím odboje. Po osvobození publikovala román o počátcích odbojové aktivity | ||
| + | ''Nepovolaným vstup zakázán'' (1948) a napsala, jevištně uvedla, | ||
| + | ale nevydala sociální drama ''Rozchod s minulostí'' (1950). Od | ||
| + | 1945 pracovala v redakcích týdeníků ''Hlas osvobozených'' a ''Hlas revoluce''. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Kunc 1, s. 208; LČL 2/1, s. 73–75 (s bibliografií a další literaturou); Český | ||
| + | hraný film 1, 1995; 2, 1998, rejstřík; https://www.fdb.cz (stav k 27. 3. 2018). | ||
| + | Libuše H.: LČL 2/1, s. 76–77 (s bibliografií a další literaturou). | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 49: | ||
[[Kategorie:1890]] | [[Kategorie:1890]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1940]] | [[Kategorie:1940]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 22. 2. 2021, 14:57
| Otakar HANUŠ | |
 | |
| Narození | 31.3.1890 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 25.2.1940 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 215-216 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46889 |
HANUŠ, Otakar (vl. jm. Trneček, Jan, též Hanuš), * 31. 3. 1890 Praha, † 25. 2. 1940 Praha, spisovatel, žurnalista, scenárista
Pocházel z rodiny harfisty, klavíristy, hudebního skladatele a dirigenta Hanuše Trnečka (1858–1914). Před první světovou válkou náležel k anarchistické bohémě z okruhu J. Haška, Z. M. Kuděje a E. A. Longena. Do 1915, kdy narukoval na vojnu, psal zejména kabaretní kuplety. Od 1918 byl členem kabaretu Červená sedma, kde se uplatnil jako autor, interpret a umělecký správce. 1919–21 spolupracoval s K. Hašlerem v Lucerně, 1921 se stal zakladatelem a šéfredaktorem týdeníku Národní obzor, 1921–23 redigoval kulturní a zábavnou rubriku deníku Právo lidu, 1923–24 Hašlerův časopis Měsíc, 1935 vydával vlastní časopis pro popularizaci filmu Pás. Literární dílo H. nepřekročilo úroveň komerční produkce ani v písničkových textech, ani ve fejetonistice a rozsáhlé prozaické produkci. Kromě zážitků z válečné fronty v Rumunsku a Itálii (Maršbaťáček, 1927) se v novelách a románech zabýval pražským společenským životem se zvláštním zřetelem k naturalisticky pojatým erotickým konfliktům, sexuálním a kriminálním skandálům. S větším úspěchem, avšak výjimečně, se pokusil o satiru. Kolem první světové války napsal několik jednoaktových her, které vydal v souboru Podivné lásky (Valse triste; Na jedné věži; Dáma a smrt, 1921). S velkým časovým odstupem vyšla H. lyrická imprese List (in: Divadelní revue 9, 1998, č. 3, s. 84–85). Nenáročné sentimentální příběhy milostného charakteru určovaly jeho práci pro němý i zvukový film. Jistého významu dosáhl jen zábavnými prózami pro děti (Robinson na Želetavce, 1929), žánrovým románem Poslední Malostraňák, vydaným posmrtně (1940), a teoretickým pojednáním O kabaretu (in: Právo lidu 7. a 14. 1. 1922). Byl členem sociálnědemokratické strany.
Jeho manželkou byla prozaička, dramatička a novinářka Libuše Hanušová, roz. Rybářová (* 23. 3. 1894 Praha, † 4. 2. 1960 Praha). V meziválečném období náležela k proudu konvenčního ženského románu a dramatu, většinou s milostnou tematikou. Jako sociálnědemokratická fejetonistka spolupracovala s deníkem Právo lidu, 1936 navázala přátelství s komunistickou novinářkou Jožkou Jabůrkovou a přispívala do její Rozsévačky. Za protektorátu patřila ke spolupracovnicím odboje. Po osvobození publikovala román o počátcích odbojové aktivity Nepovolaným vstup zakázán (1948) a napsala, jevištně uvedla, ale nevydala sociální drama Rozchod s minulostí (1950). Od 1945 pracovala v redakcích týdeníků Hlas osvobozených a Hlas revoluce.
L: Kunc 1, s. 208; LČL 2/1, s. 73–75 (s bibliografií a další literaturou); Český hraný film 1, 1995; 2, 1998, rejstřík; https://www.fdb.cz (stav k 27. 3. 2018). Libuše H.: LČL 2/1, s. 76–77 (s bibliografií a další literaturou).
Martin Kučera
