Biografický slovník
HANUŠ Pavel 8.6.1928-8.2.1991: Porovnání verzí
(HANUŠ_Pavel_8.6.1928-8.2.1991) |
|||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 8.2.1991 | | datum úmrtí = 8.2.1991 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | + | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />63- Spisovatel |
| − | 63- Spisovatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | |citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 216 |
| + | }} | ||
| + | '''HANUŠ, Pavel''', ''* 8. 6. 1928 Praha, † 8. 2. 1991 Praha, spisovatel, scenárista, publicista'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z dělnické rodiny na pražském Žižkově. Po měšťanské škole nastoupil 1943 jako slévárenský dělník do Českomoravské strojírny, a. s., 1944 jako zřízenec do Živnostenské banky. Za spolupráci s ilegální komunistickou skupinou Předvoj | ||
| + | byl v lednu 1945 internován v táboře nucených prací ve Slezsku. Od června 1945 pracoval v aparátu Svazu české mládeže, nejprve v pohraničí, 1946–49 v kulturním odboru jeho | ||
| + | ústředního výboru. 1950–52 byl scenáristou a členem dramaturgické rady Československého státního filmu, 1953–55 vedl | ||
| + | literární odbor Ústředního domu lidové tvořivosti a současně | ||
| + | studoval žurnalistiku. Od 1956 byl ve svobodném povolání, přispíval do deníku ''Mladá fronta'' a časopisů ''Květy'' a ''Mladý svět'', | ||
| + | 1963–64 jako uvolněný předseda řídil celozávodní výbor KSČ | ||
| + | ve Svazu československých spisovatelů, 1964–68 redigoval | ||
| + | časopis ''Plamen'', 1970 byl vyškrtnut z KSČ. Od 1972 pobíral invalidní důchod. Byl druhým manželem herečky Ljuby | ||
| + | Skořepové (1923–2016). | ||
| + | |||
| + | Časopisecky debutoval 1947. S Pavlem Kohoutem a Stanislavem Neumannem se vřadil do skupiny svazáckých básníků, | ||
| + | verše psal v duchu stalinské ideologie a doktríny socialistického realismu. Později se profiloval jako dramatik a prozaik. Od | ||
| + | aktuálních satirických aktovek přešel k ideovým dramatům | ||
| + | s historickou tematikou (''Hašek a tajný Vinca'', 1961; ''Zpěněný kůň'', 1961; ''Spartakus'', 1986). Druhou z her, pojednávající o legionářích v ruské revoluci, zpracoval v novele ''Železným deštěm'' (1962). Poměrně úspěšný byl detektivní román ''Jupiter s pávem'' (1957), kde se pokusil jako jeden z prvních autorů vymanit | ||
| + | kriminální žánr ze zjednodušujícího ideologicko-politického | ||
| + | rámce. Největší popularity dosáhl ve spolupráci s karikaturistou Miroslavem Liďákem pod společným pseudonymem | ||
| + | Haďák. Psal texty ke kresleným vtipům převážně pro týdeník | ||
| + | ''Mladý svět'' (1957–63), ale i ''Literární noviny''. Příležitostně vymýšlel vtipy i později, zejména 1968–70 pod pseudonymem | ||
| + | dr. Leoš Skořepa pro ''Literární listy'', ''Listy'' a ''Svět práce''. Znovu | ||
| + | publikovat mohl od druhé poloviny sedmdesátých let a zcela | ||
| + | se zaměřil na početnou scenáristickou produkci pro Československý rozhlas i Československou televizi, jež nevybočovala | ||
| + | z dobového průměru. Realizovanými filmovými scénáři byly | ||
| + | ''Past na kachnu'' (1978) a ''Fešák Hubert'' (1984). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' SČS 1, s. 229–230 (s bibliografií a další literaturou); L. Horáková, Haďák | ||
| + | aneb Osud karikaturisty v Čechách, 1993, s. 40–48; Český hraný film 5–6, | ||
| + | 2007, 2010, rejstřík. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Divadelní ústav, Praha (texty her). | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Aktuální verze z 22. 2. 2021, 21:05
| Pavel HANUŠ | |
 | |
| Narození | 8.6.1928 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 8.2.1991 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 216 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42771 |
HANUŠ, Pavel, * 8. 6. 1928 Praha, † 8. 2. 1991 Praha, spisovatel, scenárista, publicista
Pocházel z dělnické rodiny na pražském Žižkově. Po měšťanské škole nastoupil 1943 jako slévárenský dělník do Českomoravské strojírny, a. s., 1944 jako zřízenec do Živnostenské banky. Za spolupráci s ilegální komunistickou skupinou Předvoj byl v lednu 1945 internován v táboře nucených prací ve Slezsku. Od června 1945 pracoval v aparátu Svazu české mládeže, nejprve v pohraničí, 1946–49 v kulturním odboru jeho ústředního výboru. 1950–52 byl scenáristou a členem dramaturgické rady Československého státního filmu, 1953–55 vedl literární odbor Ústředního domu lidové tvořivosti a současně studoval žurnalistiku. Od 1956 byl ve svobodném povolání, přispíval do deníku Mladá fronta a časopisů Květy a Mladý svět, 1963–64 jako uvolněný předseda řídil celozávodní výbor KSČ ve Svazu československých spisovatelů, 1964–68 redigoval časopis Plamen, 1970 byl vyškrtnut z KSČ. Od 1972 pobíral invalidní důchod. Byl druhým manželem herečky Ljuby Skořepové (1923–2016).
Časopisecky debutoval 1947. S Pavlem Kohoutem a Stanislavem Neumannem se vřadil do skupiny svazáckých básníků, verše psal v duchu stalinské ideologie a doktríny socialistického realismu. Později se profiloval jako dramatik a prozaik. Od aktuálních satirických aktovek přešel k ideovým dramatům s historickou tematikou (Hašek a tajný Vinca, 1961; Zpěněný kůň, 1961; Spartakus, 1986). Druhou z her, pojednávající o legionářích v ruské revoluci, zpracoval v novele Železným deštěm (1962). Poměrně úspěšný byl detektivní román Jupiter s pávem (1957), kde se pokusil jako jeden z prvních autorů vymanit kriminální žánr ze zjednodušujícího ideologicko-politického rámce. Největší popularity dosáhl ve spolupráci s karikaturistou Miroslavem Liďákem pod společným pseudonymem Haďák. Psal texty ke kresleným vtipům převážně pro týdeník Mladý svět (1957–63), ale i Literární noviny. Příležitostně vymýšlel vtipy i později, zejména 1968–70 pod pseudonymem dr. Leoš Skořepa pro Literární listy, Listy a Svět práce. Znovu publikovat mohl od druhé poloviny sedmdesátých let a zcela se zaměřil na početnou scenáristickou produkci pro Československý rozhlas i Československou televizi, jež nevybočovala z dobového průměru. Realizovanými filmovými scénáři byly Past na kachnu (1978) a Fešák Hubert (1984).
L: SČS 1, s. 229–230 (s bibliografií a další literaturou); L. Horáková, Haďák aneb Osud karikaturisty v Čechách, 1993, s. 40–48; Český hraný film 5–6, 2007, 2010, rejstřík.
P: Divadelní ústav, Praha (texty her).
Martin Kučera
