HANUŠ Stanislav 10.11.1885-12.9.1943: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 12.9.1943
 
| datum úmrtí = 12.9.1943
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel<br />70- Knihovník nebo pracovník informatiky<br />73- Uměnovědec nebo historik umění
64- Překladatel
+
70- Knihovník nebo pracovník informatiky
+
73- Uměnovědec nebo historik umění
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
|citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 216-217
 
}}
 
}}
 +
'''HANUŠ, Stanislav''', ''* 10. 11. 1885 Praha, † 12. 9. 1943 Praha, básník, překladatel, publicista''
 +
 +
Jeho otcem byl rada zemského soudu František H. V  mládí
 +
H. nejevil sklon k humanitnímu vzdělání, proto po maturitě
 +
na vinohradské reálce 1903 začal studovat stavební inženýrství
 +
na české technice v Praze. Od středoškolských let celoživotně
 +
trpěl vážnou plicní chorobou, z  toho důvodu přerušil studia
 +
a mnoho let se marně pokoušel léčit v sanatoriích na Slovensku,
 +
v Egyptě a ve Švýcarsku. Teprve 1917 nastoupil do zaměstnání
 +
jako referent pražského magistrátu a 1919 se stal knihovníkem
 +
Národního shromáždění, přitom 1921–23 absolvoval Státní knihovnickou školu a redigoval edice Z cizích parlamentů
 +
a  Exposé sommaire des travaux législatifs.  Prašné prostředí
 +
knihovny mu však nevyhovovalo, odešel do invalidního důchodu a jako aktivní hudebník – houslista, klavírista a znalec
 +
hudební teorie  – nastoupil do redaktorského místa v  hudebním vysílání Radiojournalu. 1926–35 redigoval s B. Vomáčkou časopis ''Tempo'' a pracoval v hudebním odboru Umělecké besedy. Kromě toho přispíval hudebními referáty do novin a časopisů, především do deníku ''Lidové noviny'', a překládal písně
 +
F. Schuberta a  H. Wolfa pro koncertní repertoár zpěvaček
 +
A. Pečírkové a  J. Novotné. 1919 se zasnoubil s  překladatelkou z francouzštiny, angličtiny a němčiny Annou Kučerovou
 +
(1896–1975), partneři žili odděleně, ale v intenzivním vztahu zůstali do konce H. života. Přátelství udržoval s  bratry
 +
K. a J. Čapkovými a autory jejich okruhu, s malíři F. Kyselou
 +
a V. Špálou, s hudebními skladateli V. Novákem, J. Křičkou,
 +
B. Vomáčkou, L. Vycpálkem, S. Hippmanem a dalšími kulturními osobnostmi. Od 1939 H. spolupracoval s ilegální odbojovou organizací Politické ústředí, 1940–41 byl vězněn v Praze
 +
na Pankráci a v Drážďanech, odkud byl propuštěn pro těžkou
 +
recidivu tuberkulózy. Pod dozorem gestapa nastoupil do sanatoria na Pleši a zemřel v nemocnici na Vinohradech.
 +
 +
Jako básník neměl ambice knižně publikovat, část jeho původní poezie a překladů byla otištěna pouze časopisecky. Debutoval 1910 v ''Moderní revui'', brzy se sblížil s tzv. čapkovskou generací a společně s ní vystoupil v programovém ''Almanachu na rok 1914''. První básnické sbírky z let 1916 a 1923 zůstaly
 +
v  rukopise, až 1934 ho přiměl F. Halas, aby v  Melantrichu
 +
uveřejnil sbírku ''Housle a  ruka''. Kniha vzbudila velký ohlas
 +
u kritiky i u čtenářů zralostí, promyšleností, jazykovou bravurou a silnou eufonií, kterou H. usiloval o překonání bariér
 +
mezi slovem a hudbou. Komorní meditativní lyrika, lakoničnost a sevřenost veršů navazovala na poezii K. Tomana, některé z básní byly zhudebněny (L. Vycpálek, B. Vomáčka). H. se
 +
uplatnil jako překladatel prózy (E. Verhaeren, H. de Balzac,
 +
R. Rolland, A. France, I. Stravinskij) a dramat z francouzštiny,
 +
jeho překlad Verhaerenovy hry ''Helena Spartská'' (1925) patří
 +
k nejdokonalejším uměleckým převodům své doby, srovnatelným s dílem O. Fischera a J. Hořejšího. Cyklus H. vězeňské
 +
poezie se nedochoval.
 +
 +
'''L:''' OSND 2/2, s. 1027; Kunc 1, s. 208–209; HS 1, s. 402; LČL 2/1, s. 75–76
 +
(s bibliografií a další literaturou); S. H. zemřel, in: Časopis československých
 +
knihovníků 1943, s.  70; B. Vomáčka, Vzpomínka na S.  H., in: Svobodné
 +
noviny. List Sdružení kulturních organisací 14. 6. 1945, s. 1–2.
 +
 +
'''P:''' LA PNP, Praha, osobní fondy S. H. a A. Kučerová; http://kramerius.divadlo.cz (text překladu hry Verhaerena Klášter, strojopis agentury Centrum, 1928).
 +
 +
'''Ref:''' [https://huav.portaro.cz/records/3f1bed9a-cb37-408c-a49f-49c1d2f94d8e Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 +
Martin Kučera
 +
 +
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]

Aktuální verze z 22. 2. 2021, 20:11

Stanislav HANUŠ
Narození 10.11.1885
Místo narození Praha
Úmrtí 12.9.1943
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
70- Knihovník nebo pracovník informatiky
73- Uměnovědec nebo historik umění
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 216-217
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46890

HANUŠ, Stanislav, * 10. 11. 1885 Praha, † 12. 9. 1943 Praha, básník, překladatel, publicista

Jeho otcem byl rada zemského soudu František H. V mládí H. nejevil sklon k humanitnímu vzdělání, proto po maturitě na vinohradské reálce 1903 začal studovat stavební inženýrství na české technice v Praze. Od středoškolských let celoživotně trpěl vážnou plicní chorobou, z toho důvodu přerušil studia a mnoho let se marně pokoušel léčit v sanatoriích na Slovensku, v Egyptě a ve Švýcarsku. Teprve 1917 nastoupil do zaměstnání jako referent pražského magistrátu a 1919 se stal knihovníkem Národního shromáždění, přitom 1921–23 absolvoval Státní knihovnickou školu a redigoval edice Z cizích parlamentů a Exposé sommaire des travaux législatifs. Prašné prostředí knihovny mu však nevyhovovalo, odešel do invalidního důchodu a jako aktivní hudebník – houslista, klavírista a znalec hudební teorie – nastoupil do redaktorského místa v hudebním vysílání Radiojournalu. 1926–35 redigoval s B. Vomáčkou časopis Tempo a pracoval v hudebním odboru Umělecké besedy. Kromě toho přispíval hudebními referáty do novin a časopisů, především do deníku Lidové noviny, a překládal písně F. Schuberta a H. Wolfa pro koncertní repertoár zpěvaček A. Pečírkové a J. Novotné. 1919 se zasnoubil s překladatelkou z francouzštiny, angličtiny a němčiny Annou Kučerovou (1896–1975), partneři žili odděleně, ale v intenzivním vztahu zůstali do konce H. života. Přátelství udržoval s bratry K. a J. Čapkovými a autory jejich okruhu, s malíři F. Kyselou a V. Špálou, s hudebními skladateli V. Novákem, J. Křičkou, B. Vomáčkou, L. Vycpálkem, S. Hippmanem a dalšími kulturními osobnostmi. Od 1939 H. spolupracoval s ilegální odbojovou organizací Politické ústředí, 1940–41 byl vězněn v Praze na Pankráci a v Drážďanech, odkud byl propuštěn pro těžkou recidivu tuberkulózy. Pod dozorem gestapa nastoupil do sanatoria na Pleši a zemřel v nemocnici na Vinohradech.

Jako básník neměl ambice knižně publikovat, část jeho původní poezie a překladů byla otištěna pouze časopisecky. Debutoval 1910 v Moderní revui, brzy se sblížil s tzv. čapkovskou generací a společně s ní vystoupil v programovém Almanachu na rok 1914. První básnické sbírky z let 1916 a 1923 zůstaly v rukopise, až 1934 ho přiměl F. Halas, aby v Melantrichu uveřejnil sbírku Housle a ruka. Kniha vzbudila velký ohlas u kritiky i u čtenářů zralostí, promyšleností, jazykovou bravurou a silnou eufonií, kterou H. usiloval o překonání bariér mezi slovem a hudbou. Komorní meditativní lyrika, lakoničnost a sevřenost veršů navazovala na poezii K. Tomana, některé z básní byly zhudebněny (L. Vycpálek, B. Vomáčka). H. se uplatnil jako překladatel prózy (E. Verhaeren, H. de Balzac, R. Rolland, A. France, I. Stravinskij) a dramat z francouzštiny, jeho překlad Verhaerenovy hry Helena Spartská (1925) patří k nejdokonalejším uměleckým převodům své doby, srovnatelným s dílem O. Fischera a J. Hořejšího. Cyklus H. vězeňské poezie se nedochoval.

L: OSND 2/2, s. 1027; Kunc 1, s. 208–209; HS 1, s. 402; LČL 2/1, s. 75–76 (s bibliografií a další literaturou); S. H. zemřel, in: Časopis československých knihovníků 1943, s. 70; B. Vomáčka, Vzpomínka na S. H., in: Svobodné noviny. List Sdružení kulturních organisací 14. 6. 1945, s. 1–2.

P: LA PNP, Praha, osobní fondy S. H. a A. Kučerová; http://kramerius.divadlo.cz (text překladu hry Verhaerena Klášter, strojopis agentury Centrum, 1928).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera