Biografický slovník
HANUŠ Václav 26.2.1924-24.10.2009: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = Václav HANUŠ | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = | datum naroz…“) |
|||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| datum narození = 26.2.1924 | | datum narození = 26.2.1924 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Mlázovice (u Jičína) |
| datum úmrtí = 24.10.2009 | | datum úmrtí = 24.10.2009 | ||
| místo úmrtí = Jablonec nad Nisou | | místo úmrtí = Jablonec nad Nisou | ||
| Řádka 36: | Řádka 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
| − | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 218-219 |
}} | }} | ||
| + | '''HANUŠ, Václav''', ''* 26. 2. 1924 Mlázovice (u Jičína), † 24. 10. 2009 Jablonec nad Nisou, sklářský výtvarník'' | ||
| + | |||
| + | Absolvoval obor rytí drahokamů u Karla Tučka na Odborné | ||
| + | škole šperkařské v Turnově, 1943 složil zkoušky na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, která však byla za protektorátu uzavřena, a H. proto pracoval v brusírně skla na | ||
| + | Malé Skále. Po osvobození nastoupil do ateliéru užité plastiky a sklářského výtvarnictví Karla Štipla na Vysokou školu | ||
| + | uměleckoprůmyslovou. Od 1949 byl Štiplovým asistentem, | ||
| + | 1951–54 jeho aspirantem. Od 1955 pracoval jako návrhář | ||
| + | nejprve ve Výtvarném středisku obalového a lisovaného skla | ||
| + | (bývalé Rudolfovy huti) v Dubí (u Teplic), 1958–60 byl | ||
| + | výtvarníkem podniku zahraničního obchodu Skloexport, | ||
| + | 1961–85 podnikovým výtvarníkem Jabloneckých skláren | ||
| + | v Desné. Po praxi ve sklárnách v Josefově Dole (u Světlé nad | ||
| + | Sázavou), v Květné a Dubí a v ateliéru vídeňské firmy bratrů | ||
| + | Lobmeyrů v Kamenickém Šenově si záhy vypracoval vlastní | ||
| + | sklářský styl. I v mezinárodním srovnání vynikly jeho návrhy | ||
| + | jednoduchých užitných a komerčně úspěšných předmětů | ||
| + | z lisovaného nebo lisofoukaného skla (vázy, dózy, žardiniéry, | ||
| + | popelníky, svícny), většinou výrazně zbarvené. Nezapíral | ||
| + | v nich inspiraci materiálem a technickou stránkou výroby. | ||
| + | Od šedesátých let se v jeho dílně objevily dnes již klasické | ||
| + | návrhy ozdobných i užitkových objektů, doplňovaných kovovými a dřevěnými prvky. V sedmdesátých a osmdesátých | ||
| + | letech vytvářel špičkové broušené a užitkové sklo. Po odchodu do důchodu 1985 věnoval systematický zájem volné | ||
| + | autorské tvorbě ve svém ateliéru v Desné. Skleněné plastiky | ||
| + | tvořil nejprve pomocí základních geometrických tvarů, později je spojoval lepením za studena a posléze brousil a zdobil | ||
| + | efektním dekorem. V různých modifikacích skleněných bloků ponechával bez retuší vnitřní eruptivní svět způsobovaný | ||
| + | propouštěním vzduchových bublin, čímž dociloval ojedinělého napětí. V závěru života dospěl k sériím skleněných objektů, kde v nejrozmanitějších proměnách skleněná tyč protíná hladkou desku. Od padesátých let se H. sklo objevovalo | ||
| + | na světových výstavách, např. Triennale v Miláně (1957), | ||
| + | EXPO ’58 v Bruselu, EXPO ’67 v Montrealu. 1993 byl oceněn medailí Masarykovy akademie umění za uměleckou činnost. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách muzeí v Jablonci nad Nisou, Liberci, Pardubicích, UPM v Praze, Moravské | ||
| + | galerie v Brně či ve švýcarském Lausanne. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' O. Palata, V. H., 1994; NEČVUD, s. 263–264; SČSVU 3, s. 69; nekrolog: P. Nový, Zemřel sklářský designér V. H. (dostupné z: http://www.czechdesign.cz); http://www.glassrevue.com (stav k 20. 3. 2018); http://abart-full.artarchiv.cz (se soupisem výstav a další literaturou). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://huav.portaro.cz/records/bce8bb60-9b0e-4dad-ae1c-adcd6673573f Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Aktuální verze z 22. 2. 2021, 21:30
| Václav HANUŠ | |
 | |
| Narození | 26.2.1924 |
|---|---|
| Místo narození | Mlázovice (u Jičína) |
| Úmrtí | 24.10.2009 |
| Místo úmrtí | Jablonec nad Nisou |
| Povolání |
75- Sochař nebo medailér |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 218-219 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=138537 |
HANUŠ, Václav, * 26. 2. 1924 Mlázovice (u Jičína), † 24. 10. 2009 Jablonec nad Nisou, sklářský výtvarník
Absolvoval obor rytí drahokamů u Karla Tučka na Odborné škole šperkařské v Turnově, 1943 složil zkoušky na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, která však byla za protektorátu uzavřena, a H. proto pracoval v brusírně skla na Malé Skále. Po osvobození nastoupil do ateliéru užité plastiky a sklářského výtvarnictví Karla Štipla na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Od 1949 byl Štiplovým asistentem, 1951–54 jeho aspirantem. Od 1955 pracoval jako návrhář nejprve ve Výtvarném středisku obalového a lisovaného skla (bývalé Rudolfovy huti) v Dubí (u Teplic), 1958–60 byl výtvarníkem podniku zahraničního obchodu Skloexport, 1961–85 podnikovým výtvarníkem Jabloneckých skláren v Desné. Po praxi ve sklárnách v Josefově Dole (u Světlé nad Sázavou), v Květné a Dubí a v ateliéru vídeňské firmy bratrů Lobmeyrů v Kamenickém Šenově si záhy vypracoval vlastní sklářský styl. I v mezinárodním srovnání vynikly jeho návrhy jednoduchých užitných a komerčně úspěšných předmětů z lisovaného nebo lisofoukaného skla (vázy, dózy, žardiniéry, popelníky, svícny), většinou výrazně zbarvené. Nezapíral v nich inspiraci materiálem a technickou stránkou výroby. Od šedesátých let se v jeho dílně objevily dnes již klasické návrhy ozdobných i užitkových objektů, doplňovaných kovovými a dřevěnými prvky. V sedmdesátých a osmdesátých letech vytvářel špičkové broušené a užitkové sklo. Po odchodu do důchodu 1985 věnoval systematický zájem volné autorské tvorbě ve svém ateliéru v Desné. Skleněné plastiky tvořil nejprve pomocí základních geometrických tvarů, později je spojoval lepením za studena a posléze brousil a zdobil efektním dekorem. V různých modifikacích skleněných bloků ponechával bez retuší vnitřní eruptivní svět způsobovaný propouštěním vzduchových bublin, čímž dociloval ojedinělého napětí. V závěru života dospěl k sériím skleněných objektů, kde v nejrozmanitějších proměnách skleněná tyč protíná hladkou desku. Od padesátých let se H. sklo objevovalo na světových výstavách, např. Triennale v Miláně (1957), EXPO ’58 v Bruselu, EXPO ’67 v Montrealu. 1993 byl oceněn medailí Masarykovy akademie umění za uměleckou činnost. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách muzeí v Jablonci nad Nisou, Liberci, Pardubicích, UPM v Praze, Moravské galerie v Brně či ve švýcarském Lausanne.
L: O. Palata, V. H., 1994; NEČVUD, s. 263–264; SČSVU 3, s. 69; nekrolog: P. Nový, Zemřel sklářský designér V. H. (dostupné z: http://www.czechdesign.cz); http://www.glassrevue.com (stav k 20. 3. 2018); http://abart-full.artarchiv.cz (se soupisem výstav a další literaturou).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
