Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HANUS František 12.5.1916-2.9.1991

{{Infobox - osoba
| jméno = František HANUS
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 12.5.1916
| místo narození = Krásno nad Bečvou (č. o. Valašské Meziříčí)
| datum úmrtí = 2.9.1991
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 202-203
}}
'''HANUS, František''', ''* 12. 5. 1916 Krásno nad Bečvou (č. o. Valašské Meziříčí), † 2. 9. 1991 Praha, herec''

Narodil se v učitelské rodině Františka a Jany H. Rodiče měli
hudební vzdělání, otec byl dirigentem pěveckého sboru Měšťanské besedy, matka vyučovala zpěv a klavír. H. od mládí tančil, zpíval, hrál ochotnické divadlo a na kytaru. Po maturitě na
reálném gymnáziu zvažoval studium medicíny nebo přírodních
věd, na naléhání rodičů a přítele V. Kašlíka, pozdějšího dirigenta a operního režiséra, se 1938 přihlásil na dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře (učitelé M. Svoboda, A. Iblová, J. Plachý), které 1941 absolvoval. Zároveň si 1938–39
a znovu 1945–46 zapsal estetiku, národopis a dějiny umění na
FF UK v Praze, studium nedokončil. S přispěním M. Svobody
získal angažmá pro komediální a milovnické úlohy v Divadle Anny Sedláčkové (1941/42), odkud po jeho dočasném uzavření přešel do holešovické Uranie (1942–44), kde dostal několik
charakterních příležitostí v náročnějším světovém (W. Shakespeare: ''Jindřich II''.; ''Sen noci svatojánské'') i domácím (S. Čech:
''Ve stínu lípy'') repertoáru. Po osvobození krátce vystupoval
v Divadle 5. května. Následně střídavě působil jako herec, režisér i umělecký vedoucí na několika oblastních scénách (Městské divadlo Teplice-Šanov, šéf činohry, 1945; Městské oblastní
divadlo Karlovy Vary, 1945/46; Hanácké divadlo v Přerově,
1948) a v Praze (Divadlo města Žižkova, 1947/48; Nové veseloherní divadlo, ředitel, 1948/49). Mezi 1946–47 a 1951–52
se věnoval filmování, 1949–51 hrál v Divadle státního filmu
v  Praze. Poté byl od 1952 členem Ústředního divadla československé armády, resp. Divadla na Vinohradech, v  němž
účinkoval až do své smrti. Vytvořil zde téměř devadesát rolí,
převážně vedlejších. V mladším i zralém věku se prosadil jako
představitel ostře modelovaných mužných hrdinů a typově odlišných charakterních postav v klasických i moderních hrách
různorodých žánrů zasazených do historie (Brada, A. Jirásek:
''Jan Žižka'', 1952; Makarov, Benátčan, E. O’Neill: ''Miliónový Marco'', 1962; Basmanov, A. S. Puškin: ''Boris Godunov'', 1964;
Karel Gustav, A. Strindberg: ''Královna Kristina'', 1966; Klešnin,
A. N. Tolstoj: ''Car Fjodor'', 1975; prof. Stravinskij, M. Bulgakov: ''Mistr a Markétka'', 1989; páter Kolčava, J. Šotola: ''Tovaryšstvo Ježíšovo'', 1990) i současnosti (Vávra, M. Jariš: ''Inteligenti'', 1955; prof. Vydra, V. Vančura: ''Josefina'', 1970; čtvrtý
porotce, R. Rose: ''Dvanáct rozhněvaných'', 1972). Nebyla mu
ale cizí ani romantická (Ferchad, N. Hikmet: ''Legenda o lásce'',
1954) či komediální poloha (Florián Králíček, F. F. Šamberk:
''Jedenácté přikázání'', 1981), ironický nadhled (lord Salisbury,
F.  Dürrenmatt: ''Král Jan'', 1969) i  práce s  veršem (Aegeus,
R. Jeffers: ''Medea'', 1983). H. herectví se vyznačovalo střízlivým a přirozeným moderním projevem s důrazem na výrazovou plasticitu jevištní řeči a úsporností gest a pohybu. Jeho
zvučný hlas se uplatnil v rozhlase, kde recitoval a nastudoval řadu postav z děl W. Shakespeara, Molièra, F. Schillera,
L. N. Tolstého i J. Haška.

Před kamerou se H. uvedl titulní postavou malíře ve Špelinově adaptaci divadelní hry J. K. Tyla ''Pražský flamendr'' (1941).
Na sklonku protektorátu byl partnerem H. Vítové v  secesní
romanci R. Hrušínského ''Jarní píseň'' a Wassermanově komedii
''Sobota'' (obojí, 1944). Životní roli, lyrickou figuru rady Leopolda Koháka, ztvárnil v poetickém snímku V. Kršky ''Řeka čaruje''
(1945), který byl dokončen až po osvobození. Znárodněná kinematografie mu v poválečných letech nabídla zásadnější úlohy
v romanticko-historické baladě ''Portáši'' a komediích ''Muzikant''
a ''Poslední mohykán'' (vše 1947). Po únoru 1948 byl H. obsazován do partů venkovských chasníků, ale i intelektuálů, podnikatelů, inženýrů, lékařů v  ideologicky poplatných snímcích
či prostých lidí v  pohádkách. Významem se vymykaly role
hudebního skladatele v komedii ''Písnička za groš'' (1952) a policistů ve filmech ''Padělek'' (1957) a ''Tenkrát o Vánocích'' (1958). 

Od šedesátých let se H. objevoval jen ve vedlejších a epizodních úlohách, z nichž nejzajímavější byla postava husitského
hejtmana v historicko-dobrodružném dětském filmu M. Vošmika ''Na Žižkově válečném voze'' (1967). Od počátku televizního vysílání vystupoval ve filmech a inscenacích (''Alexander Dumas starší'', 1970; ''Aeskulapův přístav'', 1974; ''Lístek do památníku'', 1975; ''Ikarův pád'', 1977), pohádkách i seriálech (''Třicet případů majora Zemana'', 1974–75), v naprosté většině případů
se však jednalo o menší herecké úkoly. Namluvil také večerníček ''O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi'' (1978). Často
pracoval jako spíkr dokumentárních filmů. Propagoval valašský lidový folklor. 1984 připravil pro ostravskou televizi seriál
''Úsměvy valašského Slavína'' věnovaný osobnostem rodného
kraje, shromáždil materiály o historii ochotnického divadla ve
Valašském Meziříčí. 1972 získal titul zasloužilý umělec, 1978
cenu Svazu českých dramatických umělců. Pochován je v Praze-
-Šárce. Symbolický hrob se nachází ve skanzenu v  Rožnově
pod Radhoštěm. S manželkou Danielou, roz. Jandovou, měl
tři děti. Mladší syn Petr (1951–2005) se také věnoval herectví.

'''L:''' Tomeš 1, s. 414; http://vis.idu.cz/Productions.aspx (se soupisem divadelních rolí, stav ke 12. 12. 2017); FPH 1, s. 136–137; Fikejz 1, s. 354–355; http://www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav ke 12. 12. 2017); http://www.fdb.cz/ (se soupisem filmových rolí, stav ke 12. 12. 2017); Český hraný film II, 1998; III, 2001; IV, 2004; V, 2007; VI, 2010, rejstřík; J. Brož –
M.  Frýda, Historie československého filmu v  obrazech 1930–1945, 1966,
s. 181, 226, 229; DČD 4, 1983, rejstřík; V. Kudělka, To byl český milovník,
1999, s. 187–194; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000,
rejstřík; Slovník osobností kulturního a  společenského života Valašska,
2000, s. 46; M. Mikulcová – M. Graclík, Kulturní toulky Valašskem, 2001,
s. 82; J. Černý, Osudy českého divadla po druhé světové válce 1945–1955,
2007, rejstřík; Z. Sílová – R. Hrdinová – A. Kožíková – V. Mohylová, Divadlo
na Vinohradech 1907–2007. Vinohradský ansámbl, 2007, s. 85, 104, 192;
Kdo byl, kdo je kdo na východní Moravě 2 (Fi–Ju), 2010, s. 39.

'''P:''' Divadelní ústav, Praha, dokumentace; Slezské zemské muzeum, Opava,
fond F. H. (osobní fond).

Zdeněk Doskočil


[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]

[[Kategorie:1916]]
[[Kategorie:Krásno nad Bečvou]]
[[Kategorie:1991]]
[[Kategorie:Praha]]