HANUŠ František 1834?-29.6.1903

Z Personal
František HANUŠ
Narození asi 1834
Místo narození Rychnov nad Kněžnou
Úmrtí 29.6.1903
Místo úmrtí Rychnov nad Kněžnou
Povolání 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, str. 207-208
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=138601

HANUŠ, František, * asi 1834 Rychnov nad Kněžnou, † 29. 6. 1903 Rychnov nad Kněžnou, loutkář

Pocházel z rozvětveného divadelního loutkářského rodu, jednoho z nejstarších v českých zemích, jehož členové působili v 19. století zejména ve východních a částečně i středních Čechách. Patrně nejstarším příslušníkem tohoto rodu byl rychnovský měšťan Jan H. (* ? 1768), který se s manželkou Annou a čtyřmi dětmi od 1803 živil provozováním loutkářských produkcí na Hradecku a Chrudimsku. Jeho syn Jan H. ml. (* 1809) kočoval s loutkami v letech 1858–68. Další loutkář téhož jména Jan H. získal loutkářskou licenci 1835 pro Hradec Králové, Chrudim, Čáslav a Kouřim, ovšem jeho předchozí marné pokusy o licenci prokazují, že s loutkami hrál pravděpodobně již dříve. Později, 1841, dosáhl rozšíření licence na celé Čechy a také na gymnastické produkce, v kterých se uplatňovaly, jak to bývalo u kočovných loutkářů obvyklé, jeho děti. Podle archivních dokumentů se od 1860 ucházeli o loutkářské povolení také František H. a Jan H. z Rychnova nad Kněžnou, patrně jeho synové či příbuzní.

Do širšího diváckého povědomí se v druhé polovině 19. století dostal právě František, který začal oficiálně hrát s loutkami od července 1860. Mládí prožil na cestách se svými rodiči, později vypomáhal otci při jeho loutkářských představeních, takže se seznámil s řemeslem. Po svém osamostatnění hrál ve východních i středních Čechách, jeho vlastní doménou však bylo Podkrkonoší, kde se stal populární a kde nacházel dětské i dospělé obecenstvo. Převzal tradiční inscenační styl hry, který si osvojil u otce. Kladl důraz na výtvarnou stránku scény, pro divadlo získal soubor velkých (80 cm vysokých), krásně řezbovaných marionet z novopacké dílny Antonína Suchardy st. Zpočátku uváděl hry, např. Doktor Faust z Majlandu, Strýček Škrhola, Hamám a Ester, Posvícení v Hudlicích či Anton Belengardo, které patřily do nejstaršího repertoáru téměř všech českých loutkářů tohoto období. Postupně se snažil získat další kusy od nových autorů, které by se hrály pouze na jeho scéně. Patřily k nim mj. truchlohra Obchodní navštívení aneb Kruté následky, Hirkánus, ovčí pastýř aneb Dvaašedesát let na poušti bydlící a ďáblu zadaný zoufalec (v Sobotce hrána pod názvem Zakletý pastýř na poušti), které napsal 1850 dosud neidentifikovaný autor J. D. Merkl, jehož dílem byla i tragikomická verze Jenovefy, proti starším verzím obohacená dvěma komickými postavami Pimprlem a Kašpárkem. Hra mohla mít jistý vztah k lidové podkrkonošské hře Komedye o svaté Jenovéfě, zapsané 1836 A. Polmanem z Držkova. Obdobné snahy o originální repertoár můžeme pozorovat i u dalších významných východočeských loutkářských rodin, zejména u Majznovových a také Finkových. Zdá se, že na rozdíl od loutkářů z jižních Čech, kteří si v důsledku spříznění vzájemnými sňatky předávali texty z rodiny do rodiny, východočeští loutkáři si udržovali mezi sebou jistý odstup (přestože např. Finkové pocházeli také z Rychnova nad Kněžnou) a pro odlišení svého repertoáru hledali nové literární zdroje. (Velkou měrou k tomu však přispěl vliv stále živé východočeské divadelní tradice. Např. u některých textů hraných H. a také Josefem Finkem můžeme konstatovat zřetelný vliv podkrkonošského sousedského divadla i vamberských doher, tzv. nachspielů z přelomu 18. a 19. století.) H. hrál s loutkami až do konce 19. století, poté již jenom příležitostně zajížděl do oblíbených štací, např. do Sobotky, kam nakonec v 1901 přijel pouze s flašinetem. 1902 prodal své loutky ochotnickým loutkářům soboteckého Sokola, kteří s nimi hráli až do zákazu Sokola za německé okupace. Dnes jsou vystaveny v Muzeu Sobotecka na zámku Humprecht.

L: F. Hrnčíř, Loutkové divadlo. Katalog školského oddělení na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze v roce 1895, 1895, s. 47; -Šolc-, Ze Sobotky, in: Český loutkář 2, 1912/13, s. 76–77; K. Doležal, Moje vzpomínky na loutkové divadlo, in: Loutkář 1, 1917, s. 53; J. Veselý, Loutkářská kronika, 1963, s. 157–158, 227; K. Šamšiňák, Památka lidových loutkářů, in: Zpravodaj Šrámkovy Sobotky 4, 1967, s. 7; týž, O loutkářích a loutkářství na Sobotecku, in: tamtéž 20, 1983, s. 21–22; F. Černý, Divadelní život v Jaroměři, 2003, s. 336; A. Dubská, Dvě století českého loutkářství, 2004, s. 97; Šormová 1, s. 245–246.

Alice Dubská