Biografický slovník
HANZALÍKOVÁ Ludmila 23.3.1921-5.4.2002: Porovnání verzí
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Opava | | místo narození = Opava | ||
| datum úmrtí = 5.4.2002 | | datum úmrtí = 5.4.2002 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Semily |
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| + | |citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 22-223 | ||
}} | }} | ||
| + | '''Hanzalíková, Ludmila''' ''(provd. 1. Hradčovská, 2. Konečná), * 23. 3. 1921 Opava, † 5. 4. 2002 Semily, zpěvačka'' | ||
| + | |||
| + | Oba její rodiče byli učitelé. Podle autobiografického textu, | ||
| + | který je jediným životopisným pramenem, se učila zpívat od | ||
| + | dětství a v šestnácti letech účinkovala v Opavě jako Svatava v Dvořákově oratoriu ''Svatá Ludmila''. 1936–38 navštěvovala | ||
| + | odbornou školu pro ženská povolání, zároveň hudební školu | ||
| + | (zpěv u ředitele Františka Chutného). 1939 se rodina přestěhovala z Opavy do Ostravy a H. tam studovala zpěv. Soukromě spolupracovala s dirigentem ostravské opery Jaroslavem Voglem a naučila se řadu běžných rolí mezzosopránového a altového repertoáru. Při pobytu v jižních Čechách ji náhodně | ||
| + | slyšeli pěvci Theodor Schütz a Zdeněk Otava a upozornili na | ||
| + | její schopnosti Václava Talicha, který ji přijal 1939 jako elévku do Národního divadla. Jejími prvními rolemi byly Antonie (E. d’Albert: ''Nížina''), Žínka (A. Dvořák: ''Rusalka''), Olga (P. I. Čajkovskij: ''Eugen Oněgin'') a Suzuki (G. Puccini: ''Madame Butterfly''). Dále studovala u Zdeňka Otavy a Bedřicha Plaškeho a pod Talichovým vedením získávala zkušenosti. 1940 | ||
| + | se stala sustentantkou Národního divadla (zahajovala kariéru | ||
| + | v budově tehdejšího Prozatímního divadla v Karlíně, které | ||
| + | nahradilo Stavovské divadlo, zabrané německým souborem). | ||
| + | Vystupovala vždy pod dívčím jménem. Od začátku čtyřicátých | ||
| + | let začala též zpívat koncertně a uváděla i málo známou písňovou tvorbu. Od srpna 1944 byla sólistkou opery ND, jejíž | ||
| + | členkou zůstala do 1979, kdy byla penzionována. Ztvárňovala | ||
| + | chlapecké role (1948 Záviš, B. Smetana: Čertova stěna; 1949 | ||
| + | Kuchtík, A. Dvořák: ''Rusalka''; 1954 Pes Lapák, L. Janáček: | ||
| + | ''Příhody Lišky Bystroušky'') i usedlé matky (Ludmila, B. Smetana: ''Prodaná nevěsta''). Podílela se na inscenacích nových poválečných oper (1946 Luciana, I. Krejčí: ''Pozdvižení v Efesu''; 1952 Uljana Gromovová, J. Mejtus: ''Mladá garda''; 1952, Zuzka, E. Suchoň: ''Krútňava'') i na běžném operním repertoáru, v němž často vystřídala několik mezzosopránových či altových | ||
| + | rolí. Celkem vytvořila na scéně ND asi sto třicet postav. Během dlouholetého angažmá byla především spolehlivou oporou souboru jako pěvkyně širokých typových možností. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Lidové noviny 18. 1. 1941, s. 4 (Suzuki v Prozatímním divadle); 14. 5. 1941, | ||
| + | s. 4 (hostování v Plzni); 2. 2. 1943, s. 4 (koncert v Městské knihovně); 20. 10. | ||
| + | 1943, s. 4 (koncert Družstva spojených umělců); Obrana lidu 2. 8. 1959, | ||
| + | rubrika Jak začínali (autobiografický text, zaznamenal E. K.); Rozhlasová bibliografie 1958, 1965, s. 142; http://archiv.narodni-divadlo.cz (stav | ||
| + | k 19. 9. 2018); Národní divadlo 25, 1949/50, č. 16, 24–25; 26, 1950/51, | ||
| + | č. 24–25; 27, 1951/52, č. 9 (fotografická dokumentace). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Divadelní ústav, Praha, dokumentace. | ||
| + | |||
| + | Jitka Ludvová | ||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 50: | ||
[[Kategorie:Opava]] | [[Kategorie:Opava]] | ||
[[Kategorie:2002]] | [[Kategorie:2002]] | ||
| + | [[Kategorie:Semily]] | ||
Verze z 24. 2. 2021, 10:27
| Ludmila HANZALÍKOVÁ | |
 | |
| Narození | 23.3.1921 |
|---|---|
| Místo narození | Opava |
| Úmrtí | 5.4.2002 |
| Místo úmrtí | Semily |
| Povolání | 78- Hudební interpret |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 22-223 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=70828 |
Hanzalíková, Ludmila (provd. 1. Hradčovská, 2. Konečná), * 23. 3. 1921 Opava, † 5. 4. 2002 Semily, zpěvačka
Oba její rodiče byli učitelé. Podle autobiografického textu, který je jediným životopisným pramenem, se učila zpívat od dětství a v šestnácti letech účinkovala v Opavě jako Svatava v Dvořákově oratoriu Svatá Ludmila. 1936–38 navštěvovala odbornou školu pro ženská povolání, zároveň hudební školu (zpěv u ředitele Františka Chutného). 1939 se rodina přestěhovala z Opavy do Ostravy a H. tam studovala zpěv. Soukromě spolupracovala s dirigentem ostravské opery Jaroslavem Voglem a naučila se řadu běžných rolí mezzosopránového a altového repertoáru. Při pobytu v jižních Čechách ji náhodně slyšeli pěvci Theodor Schütz a Zdeněk Otava a upozornili na její schopnosti Václava Talicha, který ji přijal 1939 jako elévku do Národního divadla. Jejími prvními rolemi byly Antonie (E. d’Albert: Nížina), Žínka (A. Dvořák: Rusalka), Olga (P. I. Čajkovskij: Eugen Oněgin) a Suzuki (G. Puccini: Madame Butterfly). Dále studovala u Zdeňka Otavy a Bedřicha Plaškeho a pod Talichovým vedením získávala zkušenosti. 1940 se stala sustentantkou Národního divadla (zahajovala kariéru v budově tehdejšího Prozatímního divadla v Karlíně, které nahradilo Stavovské divadlo, zabrané německým souborem). Vystupovala vždy pod dívčím jménem. Od začátku čtyřicátých let začala též zpívat koncertně a uváděla i málo známou písňovou tvorbu. Od srpna 1944 byla sólistkou opery ND, jejíž členkou zůstala do 1979, kdy byla penzionována. Ztvárňovala chlapecké role (1948 Záviš, B. Smetana: Čertova stěna; 1949 Kuchtík, A. Dvořák: Rusalka; 1954 Pes Lapák, L. Janáček: Příhody Lišky Bystroušky) i usedlé matky (Ludmila, B. Smetana: Prodaná nevěsta). Podílela se na inscenacích nových poválečných oper (1946 Luciana, I. Krejčí: Pozdvižení v Efesu; 1952 Uljana Gromovová, J. Mejtus: Mladá garda; 1952, Zuzka, E. Suchoň: Krútňava) i na běžném operním repertoáru, v němž často vystřídala několik mezzosopránových či altových rolí. Celkem vytvořila na scéně ND asi sto třicet postav. Během dlouholetého angažmá byla především spolehlivou oporou souboru jako pěvkyně širokých typových možností.
L: Lidové noviny 18. 1. 1941, s. 4 (Suzuki v Prozatímním divadle); 14. 5. 1941, s. 4 (hostování v Plzni); 2. 2. 1943, s. 4 (koncert v Městské knihovně); 20. 10. 1943, s. 4 (koncert Družstva spojených umělců); Obrana lidu 2. 8. 1959, rubrika Jak začínali (autobiografický text, zaznamenal E. K.); Rozhlasová bibliografie 1958, 1965, s. 142; http://archiv.narodni-divadlo.cz (stav k 19. 9. 2018); Národní divadlo 25, 1949/50, č. 16, 24–25; 26, 1950/51, č. 24–25; 27, 1951/52, č. 9 (fotografická dokumentace).
P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.
Jitka Ludvová
