Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HANZELKA Emil 29.3.1886-26.1.1973

{{Infobox - osoba
| jméno = Emil HANZELKA
| obrázek = HANZELKAE.jpg
| datum narození = 29.3.1886
| místo narození = Kopřivnice
| datum úmrtí = 26.1.1973
| místo úmrtí = Kopřivnice
| povolání = 62- Osvětový nebo veřejný činitel<br />64- Překladatel<br />79- Sběratel nebo upravovatel lidových písní

| jiná jména = 
|citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 224-225
}}
'''HANZELKA, Emil''', ''* 29. 3. 1886 Kopřivnice, † 26. 1. 1973 Kopřivnice, folklorista, muzejník, vlastivědný pracovník'' 

Syn Vincence H. (1859–1890) a  Marie, roz. Šustalové
(1862–1916), bratr Boleslava H. (1890–1961) a Rudolfa H.
(*  1900). Kvůli špatné finanční situaci v  rodině se H. vyučil zámečníkem v kopřivnické továrně na vozy (1901–04),
kde byl jeho mistrem Leopold Sviták (pod jeho vedením byl
1897 vyroben první automobil v Rakousku-Uhersku jménem
Präsident). Poté odešel na průmyslovou školu do Brna. Zde
odmaturoval a  absolvoval elektrotechnický kurz. 1907–19
pracoval v  konstrukční kanceláři tzv. kopřivnické vozovky
(Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft, dnešní Tatra)
jako mistr v rýsovně. Několik let byl dílovedoucím ve výrobě
podvozků pro železniční vozy. 1912 jej vedení továrny obvinilo ze spolupráce se stávkujícími dělníky a stanul před okresním
soudem v Příboře. Během první světové války nenarukoval do
armády; byl vyreklamován pro službu v továrně. Koncem války založil v Kopřivnici spolek České srdce, poskytující pomoc
obyvatelům v  tíživé sociální situaci. Po 1918 jako předseda
Národní jednoty organizoval stavbu českých menšinových
škol v německých obcích na Novojičínsku, současně vstoupil
do evangelické církve. 

1919 odešel z továrny a začal se věnovat obchodu se smíšeným
zbožím, který vedla jeho manželka; podařilo se jim vybudovat
největší obchod v Kopřivnici s rozsáhlým sortimentem. H. působil v Sokole, Československém červeném kříži a Klubu československých turistů (zakladatel a  předseda kopřivnického
odboru). 1934 byl zvolen župním památkovým referentem.
Podílel se na vybudování turistických stezek, archeologickém
průzkumu, obnově památek. Zájem o folklor v něm probudila zřejmě jeho matka, zpěvačka lidových písní a vypravěčka.
Písemně zachytil řadu starých kopřivnických příběhů, rýmovaček, halekaček a  písní v  místním dialektu; některé z  nich
upravil pro sbor hudební skladatel Zdeněk Petr. Zápisky se
staly základem sbírky ''Kopřivnice a její poesie'' vydané Emilem
Smržem (1921). Za druhé světové války H. založil odbojovou
skupinu, jejímž symbolem byla rostlina modrý hořec. 1945 se
stal členem Československé strany národně socialistické, 1946
vydal pod pseudonymem Petr Pavel Hořec sbírku vlastenecky
laděné poezie ''Modrý Hořec.'' ''Domácí odboj lašského lidu za německé okupace v revolučních verších''. 

Proslavil se jako zakladatel Lašského muzea v  Kopřivnici, otevřeného 1947 u  příležitosti oslav padesáti let výroby
automobilů v továrně Tatra. Muzeum bylo umístěno ve vile
Josefa Šustaly, jednoho z  potomků zakladatele továrny na
vozy. Převážnou část expozice tvořily sbírky, které H. shromažďoval od dětství (herbáře, nerosty, starožitnosti, fotografie, zkameněliny apod.). V  padesátých a  šedesátých letech
zachránil samostatnost kopřivnického muzea zdůrazněním
jeho průmyslové stránky, větší specializací na historii automobilového průmyslu a  začleněním do n. p. Tatra (1967).
Tehdy se jednalo o jediné automobilové muzeum v Československu. H. v něm pracoval od 1950 jako správce, později
se stal ředitelem (do 1971). Zastával též funkci památkového
referenta a konzervátora pro státní památkovou péči. Dokázal
zachránit rodné domy Johanna Gregora Mendela v  Hynčicích na Novojičínsku a Sigmunda Freuda v Příboře, dřevěnice
ve Štramberku a historické objekty v Kopřivnici. Věnoval se
regionální vlastivědné práci; byl členem národopisného sdružení Sedlišťané, podílel se na rozvoji cestovního ruchu, zasedal v názvoslovných a jiných odborných komisích pro okres
Nový Jičín, působil jako archivář. Na Šustalově vile v Kopřivnici je dnes umístěna pamětní deska E. H. 

Ze svazku s Emou, roz. Čapkovou (sňatek 1915), se narodili tři potomci. Dcera Ema (1916–2001) se provdala za Jana
Sýkoru, H. spolupracovníka z  protinacistického odboje,
a  pracovala v  rodinném obchodě, později v  obchodě Elektra. Syn Radoslav (1920–2008) byl zaměstnán jako vedoucí
tovární pokladny. Syn Lubomír (*  13.  3.  1923 Kopřivnice,
†  17.  3.  2012 Kopřivnice) pomáhal otci při budování Lašského muzea. Pracoval v zestátněném obchodě rodičů, potom
v  kopřivnické Tatře (dvakrát obdržel cenu za technický pokrok). Byl společensky aktivní. Po 1989 vytvářel v Kopřivnici
základy místního klubu Masarykova demokratického hnutí,
jehož byl dlouholetým předsedou. 

'''L:''' HS 1, s. 403; Slezsko 2, s. 43–44 (se soupisem díla a literaturou); M. Baláš,
Kulturní místopis Novojičínska, 1967, s. 95; Lidová kultura, s. 65–66 (s bibliografií a literaturou); M. Hanáková, Přínos E. H. pro dokumentaci lidové
kultury Kopřivnicka, 2011 (bakalářská diplomová práce, Ústav evropské etnologie, FF MU, Brno, s výběrovou bibliografií E. H. a soupisem pramenů
a literatury); Kopřivnické noviny 21, 2012, č. 38, s. 4; cs.wikipedia.org (stav
k 9. 4. 2018).

'''P:''' ZA, Opava, Sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Kopřivnice, inv. č. 1434,
sign. P V 2, 1833–1869, s. 164; matrika nar. řkt. f. ú. Kopřivnice, inv. č.
1439, sign. P V 7, 1870–1891, s. 188; matrika nar. řkt. f. ú. Štramberk,
inv. č. 1574, sign. NJ XIII 26, 1852–1893, s. 29; matrika zemř. řkt. f. ú.
Kopřivnice, inv. č. 11833, sign. P V 11, 1883–1931, s. 68; Muzeum Fojtství v Kopřivnici, pozůstalost E. H.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/f7ccecbf-e2b2-426f-af93-b018dc4a57da Bibliografie dějin Českých zemí]

Ondřej Šalek, Vojtěch Szajkó

 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:62- Osvětový nebo veřejný činitel]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:79- Sběratel nebo upravovatel lidových písní]]

[[Kategorie:1886]]
[[Kategorie:Kopřivnice]]
[[Kategorie:1973]]
[[Kategorie:Kopřivnice]]