Biografický slovník
HANZLÍČEK František 21.12.1870-21.11.1941: Porovnání verzí
(HANZLÍČEK_František_21.12.1870-21.11.1941) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 21.12.1870 | | datum narození = 21.12.1870 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Plzeň |
| datum úmrtí = 21.11.1941 | | datum úmrtí = 21.11.1941 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | + | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />45- Voják nebo partyzán |
| − | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | + | |
| − | 45- Voják nebo partyzán | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | |citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 228 |
| + | }} | ||
| + | '''HANZLÍČEK, František''', ''* 21. 12. 1870 Plzeň, † 21. 11. 1941 Praha, žurnalista, politik, účastník 1. odboje'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z dělnické rodiny Jana H. a Anny, roz. Výletové. Měl | ||
| + | dva mladší bratry Karla a Vratislava. Rodina se přestěhovala do | ||
| + | Prahy, kde se H. vyučil strojním zámečníkem a pracoval u firmy Novák & Jahn. 1897 se stal zakládajícím členem národně | ||
| + | sociální strany. Po vzniku odborové České obce dělnické byl | ||
| + | zvolen jejím tajemníkem, 1902 se stal redaktorem listu ''Česká demokracie'' (později ''České slovo''), v němž vedl ústřední dělnickou rubriku. 1907 neuspěl ve volbách do říšské rady, 1912 do pražského zastupitelstva. | ||
| + | |||
| + | Po vypuknutí první světové války bylo vydávání ''Českého slova'' | ||
| + | zastaveno, H. proto připravil koncepci náhradního listu ''Naše slovo'', a aby kryl svého přítele, odpovědného redaktora J. Svozila, přijal dočasně jeho místo. V listopadu 1914 bylo však ''Naše slovo'' rovněž zastaveno a H. byl pro opakované tiskové delikty | ||
| + | zatčen. Vzal na sebe zločin urážky císařova majestátu za celou | ||
| + | redakci, od níž tak odvrátil pozornost vojensko-policejních | ||
| + | orgánů. Vězení si odpykával v Praze na Hradčanech, od jara | ||
| + | 1915 v internačním táboře v dolnorakouské obci Raschala. | ||
| + | V květnu 1917 byl propuštěn na svobodu, znovu se ujal řízení | ||
| + | sekretariátu České obce dělnické a účastnil se obnovy národně | ||
| + | sociálního tisku. Během generální stávky 14. října 1918 odjel | ||
| + | jako delegát Socialistické rady a hlavní organizátor manifestace | ||
| + | do Písku, kde na bouřlivém mítinku provolal socialistickou | ||
| + | republiku. Falešná republika v Písku trvala necelý den, zpráva | ||
| + | o ní se však rychle rozšířila do sousedních Strakonic, Protivína, | ||
| + | Vodňan a Bavorova. Z příkazu okresního hejtmana byl H. zatčen a propuštěn z vězení až ráno 29. října jako poslední český | ||
| + | politický vězeň. Později působil v národně socialistickém tisku (''Maják – list proletářského dorostu'') a pracoval jako inspektor státních tabákových továren. Byl divadelním ochotníkem (režisér ve Čtenářsko-ochotnické jednotě Thalia v Praze VII., člen výboru Ústřední matice Českoslovanského divadelního | ||
| + | ochotnictva). Žil v Praze-Bubnech; 1896 se oženil s Boženou, | ||
| + | roz. Horčičkovou (1877–1929), s níž měl dceru. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Album representantů, s. 953 (foto); J. Hajšman, Mafie v rozmachu, 1933, | ||
| + | s. 399–400; F. Lipš, Domácí odboj v Písku, 1936, passim; Slovník prvního | ||
| + | československého odboje 1914–1918, 1993, s. 47; J. Prášek, Jak bourali vesele to Rakousko zpuchřelé… O vyhlášení Republiky československé v Písku | ||
| + | 14. října 1918, 2018. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOA, Plzeň, N Plzeň 057, 1870–1872, fol. 119; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 160, obraz 145; AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), karton 81, č. 79. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera, Bohumír Bernášek | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 53: | ||
[[Kategorie:1870]] | [[Kategorie:1870]] | ||
| + | [[Kategorie:Plzeň]] | ||
[[Kategorie:1941]] | [[Kategorie:1941]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 1. 3. 2021, 10:43
| František HANZLÍČEK | |
 | |
| Narození | 21.12.1870 |
|---|---|
| Místo narození | Plzeň |
| Úmrtí | 21.11.1941 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 45- Voják nebo partyzán |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 228 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79269 |
HANZLÍČEK, František, * 21. 12. 1870 Plzeň, † 21. 11. 1941 Praha, žurnalista, politik, účastník 1. odboje
Pocházel z dělnické rodiny Jana H. a Anny, roz. Výletové. Měl dva mladší bratry Karla a Vratislava. Rodina se přestěhovala do Prahy, kde se H. vyučil strojním zámečníkem a pracoval u firmy Novák & Jahn. 1897 se stal zakládajícím členem národně sociální strany. Po vzniku odborové České obce dělnické byl zvolen jejím tajemníkem, 1902 se stal redaktorem listu Česká demokracie (později České slovo), v němž vedl ústřední dělnickou rubriku. 1907 neuspěl ve volbách do říšské rady, 1912 do pražského zastupitelstva.
Po vypuknutí první světové války bylo vydávání Českého slova zastaveno, H. proto připravil koncepci náhradního listu Naše slovo, a aby kryl svého přítele, odpovědného redaktora J. Svozila, přijal dočasně jeho místo. V listopadu 1914 bylo však Naše slovo rovněž zastaveno a H. byl pro opakované tiskové delikty zatčen. Vzal na sebe zločin urážky císařova majestátu za celou redakci, od níž tak odvrátil pozornost vojensko-policejních orgánů. Vězení si odpykával v Praze na Hradčanech, od jara 1915 v internačním táboře v dolnorakouské obci Raschala. V květnu 1917 byl propuštěn na svobodu, znovu se ujal řízení sekretariátu České obce dělnické a účastnil se obnovy národně sociálního tisku. Během generální stávky 14. října 1918 odjel jako delegát Socialistické rady a hlavní organizátor manifestace do Písku, kde na bouřlivém mítinku provolal socialistickou republiku. Falešná republika v Písku trvala necelý den, zpráva o ní se však rychle rozšířila do sousedních Strakonic, Protivína, Vodňan a Bavorova. Z příkazu okresního hejtmana byl H. zatčen a propuštěn z vězení až ráno 29. října jako poslední český politický vězeň. Později působil v národně socialistickém tisku (Maják – list proletářského dorostu) a pracoval jako inspektor státních tabákových továren. Byl divadelním ochotníkem (režisér ve Čtenářsko-ochotnické jednotě Thalia v Praze VII., člen výboru Ústřední matice Českoslovanského divadelního ochotnictva). Žil v Praze-Bubnech; 1896 se oženil s Boženou, roz. Horčičkovou (1877–1929), s níž měl dceru.
L: Album representantů, s. 953 (foto); J. Hajšman, Mafie v rozmachu, 1933, s. 399–400; F. Lipš, Domácí odboj v Písku, 1936, passim; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 47; J. Prášek, Jak bourali vesele to Rakousko zpuchřelé… O vyhlášení Republiky československé v Písku 14. října 1918, 2018.
P: SOA, Plzeň, N Plzeň 057, 1870–1872, fol. 119; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 160, obraz 145; AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), karton 81, č. 79.
Martin Kučera, Bohumír Bernášek
